Interview se Snapem - díl 20.

Co myslíte, pochopila Hermiona, že mluvení do ložnice nepatří nebo to Severus zabalil? Tahle dvojice nic nedělá naprosto obyčejně, čímž se nabízí pár možných variant... do adventu zbývají ještě dvě kapitolky, ať se vám líbí ;-) 

Varování: Pro tuto kapitolu platí rating 18+. Čili je-li vaše věková hranice pod tímto číslem, je mi líto, vstup zapovězen! Já si to nevymyslela...

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím 21 sepsáno, celkem tak 24? Možná i víc :)

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: ano, konkrétně na kapitoly s číslem 18-20

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část dvacátá***

“Prosím, už to neprotahuj,” zašeptala nedočkavě. Čím víc si s ní chtěl hrát, tím víc si Hermiona přála, aby… její myšlenka bude znít divně… už to měla za sebou. Nervozita a obavy jí svíraly vnitřnosti. Nedokázala si užít jeho pozornost tak, jak by si zasloužil, protože nad ní visela imaginární hrozba bolesti a s takovým vědomím se hodně špatně uvolňuje. Severus se na ni povídal a přemýšlel, zda si z něj nedělá legraci. Nejdřív všechno zdržuje neustálým kecáním, a když jí chce dopřát předehru, o které všechny ženy sní, tak se cuká? Kdyby mohl, pokrčil by rameny, přišlo mu to ovšem v daný okamžik dosti nevhodné. Políbil svou rozporů plnou partnerku, která sypala jedno protichůdné prohlášení za druhým, a prostě udělal, co se po něm žádalo.

Teorie vás nikdy nepřipraví na praxi. Sem tam možná minimálně, ale zpravidla se tyto dvě věci od sebe diametrálně liší. Bolest, která Hermioně projela tělem, byla neúprosná. Vyhrkly jí slzy a strach se dostavil znovu. Ten pocit zklamání hrozil, že nikdy nebude mít z milování radost. Vždycky si přece zákonitě vybaví právě tuto první zkušenost. Palčivou bolest uvnitř ní samotné, chuť setřást ze sebe mužské tělo a prchnout do bezpečí.

“Dýchej,” pošeptal jí Severus do ouška a něžně slíbával slzy z její tváře. Nehýbal se. Zůstával na místě bez jediného pohybu a čekal, až se vzpamatuje. Jestli očekával takovou reakci? Ano i ne. I pro něj to bylo svým způsobem poprvé. Jediné, co si z knih vybavoval, bylo klíčové slovo trpělivost. Hermiona měla pevně semknutá víčka a snažila se poslechnout jeho radu. Je to vcelku jednoduché. Nádech, výdech, nádech, výdech. Děláme to každý den, minutu za minutou, žádná novinka v lidském životě. Když už ho ze štronzo polohy začínaly brát křeče, zkusil se nepatrně zhoupnout v bocích. Hermiona zasténala. Ne bolestí, nýbrž překvapením. Otevřela uplakané oči a pohladila Severuse po tváři. Odvážil se k dalšímu pomalému pohybu a reakce jeho partnerky byly vcelku pozitivní. Postupně zrychloval a prohluboval přírazy, dokud Hermiona nenašla dostatek odvahy, aby mu rukama sjela na zadek a sama si začala určovat vyhovující tempo. Nutno říct, že strach i případné znechucení bylo ta tam. Sice byla celkem citlivá, nicméně Severusovo počínání s sebou přinášelo úžasné vlny nových pocitů, které se jí líbily. Její první orgasmus s mužem představoval mezník, který dalece překonal bolest a rozpaky. Tohle si bude pamatovat, nic jiného!

“Pokračování zítra,” položil se Severus udýchaně vedle své přítelkyně a přehodil přes ně peřinu. Nutně si po tom tělocviku potřeboval odpočinout. Vyšel ze cviku a jeho fyzička stála za starou bačkoru. Zvládl celý den poskakovat kolem kotlíku a pracovního stolu, ovšem pohybovat boky ve zcela novém směru… bude to chtít cvik.

“Proč až zítra?” zeptala se Hermiona nechápavě. Stále lepší, než kdyby řekl, že za týden nebo nikdy, ale stejně jí ta vyslovená poznámka nedávala smysl. Udělala něco špatně? Měla se chovat jinak? Být víc hlasitá? Méně hlasitá? Zakřičet jeho jméno? Slovně ho pobízet? V příbězích je to různé, kdo má pak přijít na správnou variantu?!

“Protože jsi citlivá a nechci ti ublížit,” svedl to velmi prozíravě na ni. Musela být, vždyť ji právě zranil na dost choulostivém místě. Neměl by ji nějak ošetřit? Absolutně netušil, jak se zachovat. Přece jen s pannou spal poprvé. Ono vůbec poprvé spal se ženou v tom klasickém a ustáleném smyslu slova.

“Takže to není tím, že bych byla prkenná nebo… bylo něco špatně?” tázala se ho zcela upřímně. Odpovědi se bála. Vůbec její poslední hodiny byly prosycené strachem. Musí s tím přestat. V mládí byla sebevědomá až to velmi často hraničilo s drzostí. V mládí… zvláštní myšlenka. Mladá byla stále. Jen víc ostražitá a poznamenaná. Porouchaná.

“Blázínku,” políbil ji Severus na čelo. “Žádný učený z nebe nespadl a mysli si, co chceš, ale ani já nevím… přijdeme na všechno společně,” ujistil ji rozhodným hlasem. “Nechceš se jít vysprchovat?” zeptal se, neb netušil, co říct jiného. “A než se zeptáš, tak ne, nehodlám se tě zbavit, jen bych rád, aby ses cítila pohodlně a příjemně, jsme zpocení,” ozřejmil, kam tou otázkou směřoval.

“Půjdeš se mnou?” odvětila mu dotazem a usmála se. I když mezi nimi byly patrné rozpaky, najednou mělo vše zcela nový význam. Byli pár. Možná si nevyznali lásku, nebyli na klasickém rande, ale byli prostě pár a tečka. Netradiční jako všechno, co v životě zažili.

“Hermiono,” sjel ji pobaveně přísným pohledem a musel se smát. Kdyby tušil, že po sexu se z ní stane poslušný mazlíček, který nebude chtít být ani vteřinu bez něj, ohnul by ji o příhodný kus nábytku už dávno. Ba ne, lhal sám sobě. Podobné věci si mohl desetkrát denně představovat, ale v činu jako takovém by mu bránily jeho zásady.

“No dobrá, jdu sama,” líbla ho na tvář, vstala z postele a rozešla se směrem ke dveřím od koupelny. Až v polovině cesty jí došlo, že mu tím jaksi nabídla dost nemravný pohled na své nahé pozadí. Příště by to chtělo víc myslet, Hermiono! Severus ovšem neprotestoval. Jemu nabídnutá scenérie dokonale vyhovovala. Posadil se na posteli a využil pár minut klidu pro relax bez nutnosti myslet.

“Co kdybych řekl, že mám hlad?” zadíval se na ni významně, jakmile vešla v noční košilce zpět do ložnice. Nelhal, skutečně mu kručelo v břiše. Chápejte, po fyzické aktivitě si tělo žádá doplnění energie. Nebo vy nemáte po sexu hlad?

“Odpověděla bych, že se máš jít vysprchovat a já něco vymyslím,” pousmála se. Když ji míjel, natáhla se pro polibek a pak zamířila do kuchyně. Zvítězily jednoduché sendviče. Vyrovnala je na talíř, uvařila čaj a s podnosem vyrazila zpět za Severusem. Stál u okna jen v pyžamových kalhotách a vražedným pohledem propaloval pergamen ve svých rukách.