knihovna – J. Heaberlin: Papíroví duchové

Čtvrtý recenzní konkurz, pokud dobře počítám.

Zatím jsem měla třikrát šťastnou ruku. Teď zjistíme, jak to bylo tentokrát. Autorka vychvalované knihy Černooké Zuzany – nečetla jsem, nemám tedy srovnání – napsala další kus a my se jdeme podívat, co si o tom myslí jedna kachna z jihu Čech!

zdroj obrázku klik

kniha na:

Originální název:  Paper Ghosts: A Novel of Suspense

Rok vydání v ČR: 2018

Rok vydání originálu: 2018

Počet stran: klasická kniha 365

Žánr: thriller

série: není

Vydal:  Omega (web)

Překlad: Bohuslava Nováková

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji webu Knihy Omega, kde je kniha k zakoupení za 399,- Kč a Knihy Dobrovský, kde ji můžete pořídit v akci za 357,- Kč.

zdroj obrázku klik

Anotace z knihyomega.cz:

Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí… Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel. Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž nikdo pomoci nedovolá…

Starý fotograf s děravou pamětí a mladá žena toužící po pomstě!

Je však Carl skutečně vinen?

„Papíroví duchové? Tuhle knihu zhltnete na jeden zátah.

Děj plný zvratů s nečekaným rozuzlením.“

Elizabeth Haynes, autorka bestselleru Do nejtemnějšího kouta

„Úchvatná, fascinující kniha.“

Ali Land, autorka bestselleru (M)Učednice

„Knihu jsem četla již před nějakým časem a stále mě pronásleduje…

Temný příběh s mnoha zvraty. Pokud vás dostaly Černooké Zuzany,

tuhle knihu si musíte přečíst.“

C. J. Tudor, autorka bestselleru The Chalk Man

Heaberlin píše mistrovské thrillery, kterým nechybí napětí,

komplexní hrdinové ani originální dějová linie.

Nabízí se paralela s Gillian Flynn.

Tento thriller si v ničem nezadá s její Zmizelou.

Washington Post

Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Říkala jsem si, tak dobrá. Pošleme romantiku s erotikou na chvíli k šípku (Janinka bude mít určitě radost) a sáhneme zase po něčem napínavém, temnějším, krvavějším, záhadnějším – prostě změna, ať vyvážíme, ten přehršel sladkosti a postelových scén. No, to byl nápad. Cítíte ten sarkasmus? Ne? Tak bacha, toho bude dneska asi slušná dávka! Fakticky jsem čekala napětí!

Skutečnost:

A co jsem dostala? Nudu na třetí. A nebudu psát vykřičník. Ovšem musím se setsakramenstky držet, to mi věřte. Ale hezky popořádku.

Občas se stává, že i dobrá kniha potřebuje pro svůj rozjezd pár stran k dobru. Jsou takové, které nepotřebují nic takového, a rovnou vás vtáhnou a na konci vyplivnou. Některé si řeknou o deset, eventuálně dvacet listů, než udělají to samé. Ve vzácných případech jde o hranici padesáti až sta stránek, ale ani tehdy nemusí být vše ztraceno. Pak jsou ovšem knihy, u kterých si říkáte stále dokola jedno a totéž slovo: Proč?

„…Ale je to pravda. Nikdo mi nikdy neukázal jediný důkaz. Nikdo mi neukázal úlomek její kosti, ani drobounkou kapičku její krve, která byla vždycky trochu tmavší než ta moje. Nikdo mi nepředložil přiznání. To mi nechává jedno procento naděje. Nebo devadesát devět procent zoufalství. Závisí to na tom, jestli mám sklenici plnou whisky, nebo čaje…“

Proč, když námět zněl tak slibně a lidé na autorku pějí chválu ze všech stran, vy chcete mlátit hlavou do zdi a prosíte, ať se to dá číst? A ono nedá. Nesedí vám hrdinka. Nebaví vás omáčka. A pokud omáčka stojí za starou bačkoru, ani sebelepší nápad vás nespasí.

Nemůžu si pomoct. Skutečně jsem se snažila ze všech sil, jenže tohle byla jedna velká nekončící nuda. Nevím, jestli mě Castillo, Carter, King a Bryndza rozmazlili a definitivně zkazili. Skutečně nevím. Nedokázala jsem se začíst.

Co kapitola, to narůstající přesvědčení, že mě to nebaví a ke konci už mě ani nezajímalo, jak to dopadne, protože ani nečekaný obrat či zvrat tohle nedokázal zachránit. Což je největší průšvih, pokud dojdete k okamžiku, kdy už čtete jen ze setrvačnosti, abyste dočetli, a vůbec vás nezajímá děj.

„…Takový strach mě vždycky užíral jako hejno krys. Říká se, že na tuto zem přicházíme jen se dvěma vrozenými strachy: z hluku a výšek. Batolata a koťata odmítají lézt po skleněném stole, protože se bojí pádu, ale kachně se překolébá na druhou stranu, protože ví, že umí létat…“

Navíc si z toho nemůžu dělat legraci jako z Odstínů, protože tohle měl být thriller. Napínavý, vážný, možná i děsivý. Nic takového se nekonalo. Opravdu jedna velká dechberoucí unavující nuda a opruz. Štve mě to, ne že ne. Miluju ten na dotek sametový přebal, nadchl mě námět a pak přijde taková sprcha hořkosti. Nedá se svítit. Za jednu kachnu a to jsem ještě hodná. Neumím vysvětlit, zda se stala chyba na mé straně nebo na straně autorky či překladu. Ne. Nesedly jsme si.

Četli jste Černooké Zuzany nebo Papírové duchy a patříte k těm, kteří jsou autorkou nadšení? Co vás oslovilo? A znáte autory jako je Robert Bryndza nebo Chris Carter? I když tam jde o thriller kombinovaný z větší části s detektivkou, ale stejně – jak tihle dva obstáli u vás? Doopravdy by mě to srovnání zajímalo.