15. Záskok

Kdo zaskakuje za koho? Přežije to? Dojde někdo či něco k úhoně? Na otázky vám odpoví následující řádky...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

15. 12.2013 – Záskok

Být v Bradavicích neznamenalo jen domov, klid, kouzla, výzkum a odpočinek. Neslo to s sebou další úkony. I když návrat studentů byl nahlášen až na devatenáctého, tak bylo co dělat a profesoři si museli rozvrhnout povinnosti. Nejpalčivější otázkou dne bylo: Kdo zaskočí za nepřítomného bradavického šafáře. Hagrid byl totiž v Krásnohůlkách. A proto každé ráno losovali. Na koho myslíte, že padl los dnes?

Hádáte-li Albuse, tak vedle – ten vyhrál včera. Tipujete Minervu? Ne, ne, ne. Tu to čeká zítra, ale pššššt. Filius? Nenechte se vysmát, ještě nebyl zpět. Pomona? Zoufale se modlila ke všemu, co znala, aby to nepadlo na ni. Severus? Trefa, vážení, zásah přímo do černého… doslova!

Myslíte, že byl nadšený? Inu, rozhodl se to nekomentovat. Rozdrtil v ruce sýrovou tyčinku, která zapříčinila jeho „výhru“ a vydal se obhlédnout, co na něj čeká.

Nakrmit Tesáka se ukázalo jako nejlehčí úkol. Jen kdyby tolik neslintal. Pochytat sedminožky madagaskarské, které Albus zapomněl včera zavřít, už šlo o něco obtížněji, protože se vyznačovaly originálními vlastnostmi – uměly se zahrabat pod zem nebo z ničeho nic vyskočit do výšky tří metrů a stát se neviditelnými. Tolik nadávek, kolik Severus během hodiny jejich odchytu vyřkl, nezná žádný člověk na světě. Ani jedna z nich není v tuto hodinu publikovatelná. Když už je měl v klícce a chystal se ji zavřít, skočil mu Tesák na záda, klícka se převrhla a náš milý profesor mohl začít zase od začátku.

Zalít cromwalské hladové dýně pak byla procházka růžovou zahradou – tedy v rámci teorie. Severus si musel nejprve připravit speciální zálivku – deset litrů irského tmavého ležáku, čtyři litry rozehřátého medu, sedm litrů ledové vody z rakouských Alp, tři litry odvaru z ječících mušlí a navrch tři špetky dračího pepře. Vše řádně promíchat a ke každé z deseti dýní nalít rovnoměrně kolem dokola dvě celé čtyři litru vzniklého roztoku. Jestli měl bradavický šafář ještě nějaké další úkoly už Severus, Merlinžel, nezjistil. A s velkou pravděpodobností mu to bylo i dost jedno. Upadl totiž do postele znavený jak nikdy v životě a spal až do brzkých ranních hodin. Inu, není divu,  šafářstvi prostě byla práce jako dělaná pro poloobra, a to náš milý lektvarista nebyl. Bohužel nebo bohudík?