22. Chyť si svůj dárek

Kdo obdaruje koho? A bude se obdržené cosi líbit nebo to způsobí víc škody než užitku?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

22.12.2013 – Chyť si svůj dárek

Předchozí příspěvky byly jasným důkazem toho, že nejen Brumbál je zdrojem všelijakých komplikací, ale úspěšně mu sekundují i další obyvatelé Bradavic. Dnes se k nim přidá Hagrid. Říkáte si: Už se o menší vzrušení postaral? A to má jako znamenat, že nemůže vyvést nic dalšího?

Rubeus Hagrid vystřízlivěl, překonal bolest hlavy, jejíž velikost byla srovnatelná s hloubkou Mariánského příkopu a uvědomil si, že svým chováním zapříčinil nemalé komplikace. Proto se rozhodl obdarovat ty, kterých se svým chováním dotkl a projevit jim tak úctu a vděk.

A nebyl by to Hagrid, aby jeho dárky neměly minimálně čtyři nohy!

Zamýšlení obdarovaní: Severus Snape, Sybilla Trellawneyová, Argus Filch a Albus Brumbál. Ptáte se, proč jen tito čtyři? Protože právě oni byli hlavními aktéry té nešťastné alkoholové příhody, a také proto, že víc speciálních a promyšlených zvířátek Hagrid v tak krátkém časovém úseku nesehnal.

Pořízené dárečky: šelmík hrubosrstý, hadí pařezák, stín sokolí, šustivka vonná.

Hagrid původně chtěl předat každý ze zmíněných dárečků osobně, jenže osud tomu chtěl (osobně se domnívám, že to spíše byl zákon schválnosti, ale je to věc názoru či případné diskuse) a tvorové, potvorové a netvorové se rozutekli…

"Chtěl sem se vomluit, však víte…jak sem se tak zlajskal a že ste se mnou měli tolk práce. Tak sem si pro vás nachystal takový dárečky. Ale voni se nechtěli nechat zabalit a tak vám tadyk každému dám obrázek a vy si svého nového mazlíčka, totiž dáreček, najdete a… to je všechno,“ seznamoval Hagrid okolí se svým záměrem.

Severus dostal obrázek zvířátka, které vzdáleně připomínalo kočku. Jen místo klasického kožíšku mělo hrubou kůži. Našel ho, jak drápky masakruje obraz znázorňující kouzelnický koncil v jedenáctém století na břehu jezera Titikaka… Jenže co s potvůrkou, která odpuzuje kouzla? Severus ji daroval svému starému příteli. Vzdal se kouzel po smrti manželky a stáhl se do ústraní.

Na Albuse se z kartičky usmíval hadí pařezák… Co to bylo? Pro mudlovskou představivost by se to dalo přirovnat k malé opičce, která měla na bříšku cosi jako hadí kůži. Vlastně to byla kapsička, ve které chovají mláďata. Albus se cítil poctěn. Zvířátko dostalo jméno Felix. Nalezeno bylo na hlavním schodišti, jak skákalo sem a tam po zábradlí.

Sybilla se s notnou dávkou nedůvěry dívala na jakýsi stříbrobílý chuchvalec chlupů, na který si v jídelně málem sedla Minerva. Tvoreček se vyznačoval svou tichostí, nenáročností, čistotností a živil se čajovou sedlinou. Osamělá Sybilla byla snad ještě spokojenější než bradavický ředitel.

Jako poslední je tu Argus Filch… jeho šustivka si k němu našla cestu sama… doslova tedy ne, neboť ji přitáhla paní Norrisová, která ji našla neznám kde. Ta od té chvíle nedala bez této malé šestinohé myšky, jejíž srst voněla po nejoblíbenější věci svého majitele, ani ránu.

Tak co? Jste rádi, že nepatříte mezi ty, kterým je Hagrid vděčný, nebo byste některého z mazlíčků brali?