7. Praní

Severus neodolá a jde si uvařit lektvar - jak to bez kouzel dopadne?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

7.12.2013 - Praní

Studování teorie je krásná věc, ale praxi se nic nevyrovná. Severus si proto vybral postup, který nevyžadoval použití kouzel, a případná chyba neměla mít žádné katastrofální následky. Nepočítal ovšem s tím, že by si neskutečným způsobem zaneřádil šaty. Lepkavé cosi mu bublalo nejen na svrchním hábitu, ale propálilo si cestu i na košili. Rychle se svlékl, hodil oblečení do vany a doufal, že se neprožere i skrz ni. Čistící kouzlo nepřipadalo v úvahu. V duchu toužil využít své kontakty na ministerstvu, zjistit, který imbecil měl tuhle šaškárnu na svědomí a potom… potom by ho mučil… dlouze, krutě a nemilosrdně. Nechal by ho oškrábat dvacet kilo jadrných bramborek, oloupat jeden pytel čerstvé bahenní cibule, ochutnat všech tisíc příchutí Bartíkových fazolek včetně jím kdysi vymyšlených dvanácti dosud nezveřejněných! Potom by ho posadil do vany, nasypal na něj lechtavé šváby a sledoval, jak trpí. To byl teprve začátek. Takové malé zahřívací kolečko!

Z mučících fantazií se chtě nechtě musel vrátit zpět do reality a pokusit se zachránit své oblečení. A to nebyla lehká věc, neboť obsluhovat přístroj s kulatými dvířky a velkým bubnem mu vážně přišlo nesmyslné (hrozilo, že by musel opět volat opraváře, protože vzhled přístroje napovídal, že již velice dlouho neplnil svou funkci), proto se vrátil ke starému osvědčenému způsobu, který používali skřítci v Bradavicích. Valcha, prací prostředek, horká voda. Jeho rukám se to nelíbilo, ale košile přežila bez újmy. V hábitu zela díra o velikosti standardního desetikilového mudlovského melounu. Proto se rozhodl, že ho tu nechá, aby z něj Obi mohla udělat hadry na cokoli si usmyslí. Rozhodně to nebude brát jako pokyn k propuštění. To už si několikrát vysvětlili. Odmítala od něj odejít, i kdyby jí dal celou velkou skříň a on to respektoval. Aby také ne, zvykat si na nového skřítka opravdu nechtěl.

Vyždímal košili, přehodil ji přes šňůru nataženou nad vanou a šel si obléct jinou. Jen v kalhotách mu přece jenom začínala být trochu zima. A vynořila se obligátní otázka: Co bude dělat? Rozhodl se, že se půjde projít. Lehce sněžilo, nefoukal vítr, teplota se pohybovala těsně pod nulou. Navlékl si svetr, kabát, vzal rukavice a šel. Vzpomněl si, že jako malý chodil do Hyde parku pozorovat děti a dospělé. Každý rok tam v období adventu bylo kluziště a spousta barevných nesmyslů. Dostal chuť na čerstvě upražené voňavé mandle…