Jihočeská kachna a pes domácí

Čtenáři původního blogu vědí, že vloni v říjnu jsme přišli o pejska, který s námi sdílel domácnost. Ačkoli většina z nás nový přírůstek nechtěla, tatínek si říct nedal a přivezl nám štěňátko... A tak se již čtyři měsíce pokoušíme o vzájemné soužití. Baruška je pěkné kvítko. Od chovatelky si přivezla nejen svrab v uších, ale i červíky... co červíky - pořádné červy. A zapomněla jsem na bolavou kyčel... na konci ledna jdeme na kontrolní rentgen. Mrně má nařízený klidový režim, nesmí na dlouhé procházky a skákat do výšek a z výšek... No... Zkuste jí to vysvětlit...

Nejenže skáče, co jí hrdlo ráčí, i když jí taťka do postele i na gauč udělal takové krásné náběhy, ještě ke všemu ani nepotřebuje chodit ven, protože po velkém domě lítá jako splašená. Hrací arsenál by jí mohlo závidět nejedno dítko. Je svrchovaným vládcem domácnosti. O všem má přehled, a pokud snad někdy není po jejím nebo někdo z nás odjede na delší dobu, dělá řádné schválnosti. Prostě miláček.

Není tajemstvím, že sbírám kachny... ani nevím, kde Barča přišla k té, se kterou si hraje, ale ona u toho má taktéž náležitý mimický výraz, kterým mi naznačuje, jak skončím, když se jí nebudu náležitě věnovat :)

Ač má hraček tři prd... prostě hodně! :D Nejoblíbenější jsou bačkory, pokud možno ještě navlečené na noze! Má dny, kdy si vyhraje sama a jindy se dožaduje pozornosti. Jak to vypadá? Chodí za mnou a hračkou mi naráží do lýtka. Nebo mě s ní šťouchá to holeně, když sedím v kanclu.

Co se týče venčení... Máme dvorek. Už když jsme si Barču přivezli, dokázala si říct, kdy chce čůrat... Druhá část byla maličko složitější. Pokud má svůj den, řekne si. Jestli se jí ale něco nelíbí, tak jsou hovínka "schovaná" pod gaučem nebo v ložnici pod postelí. Výprask nepomáhá... Ono trestejte něco, co má tři kila... Zvýšený hlas taky ne, Barča je flegmatik. Trošku to vyznívá, že je nepatrně panovačná, ale tak to není. Pes vnímá rodinu jako svou smečku, a když někdo chybí nebo se dlouho nevrací, pak je nesvůj a nervozita se u každého tvora projevuje jinak :)

Ačkoli názory na setrvání Barči u nás se lišily a pár dní trvalo, než skončila tichá domácnost, teď jsou všichni rádi, že ji máme. V domě bylo podivně smutno, když už tu Lucinka (předchozí pejsek) nebyla a ani venkovní hlídačka Sunny to nedokázala vynahradit. Je to moje láska, ale prostě nějaký mrňous doma chyběl. Když je tu Barušák, všechno je veselejší, sice komplikovanější, jenže jednoduchost pro nás není :) 

Omluvte nepatrně horší kvalitu fotografií, použila jsem mobil, fotoaparát byl daleko :) Většina majitelů psů vám řekne, že pes je jako dítě. Ano... Přidělává vám starosti. Jednou vychováváte vy jeho, jindy on vás. Učíte se od sebe navzájem. Máte strach, když onemocní. On k vám přimkne  a vycítí, když vás něco trápí. Dělá vám radost a činí váš život krásnějším a smysluplnějším :)