knihovna - J.Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

O knize, do které se mi nechtělo. O mém vztahu k severské literatuře a o příběhu, který je plný... všeho.

Originální název: Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvan

Rok vydání v ČR: 2012

Rok vydání originálu: 2009

Počet stran: 400

Žánr: dobrodružný, humorný

Vydal: Panteon

Překlad: Zbyněk Černík

Neboť fyzicky se kniha v době, kdy jsem se ji snažila sehnat, nedala nikde najít nebo stála přehnaně moc, mám e-book z alza.cz za 189,- korun.

Anotace z databazeknih.cz

V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna domova důchodců, a jak praví název knihy, zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává. Druhá dějová rovina mapuje Alanovy předešlé osudy, a tudíž i celé dějiny Švédska, Evropy a světa v průběhu dvacátého století. Jakkoli je totiž Alan člověk veskrze apolitický, během svého úctyhodně dlouhého života se setkal snad se všemi významnými politiky – od Harryho Trumana, přes Mao Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla až po Kim Ir-sena – a navíc bezděčně ovlivnil významné historické události (např. sestrojení atomové bomby). Jak patrno, má přímo cimrmanovské rysy. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je kniha duchaplná, inteligentní a také velmi vtipná a zábavná. Švédsky vyšla poprvé na podzim 2009 a skoro okamžitě se stala čtenářským hitem.  

Vendi recenzent amatér s koktejlem v ruce jedné a čtečkou v ruce druhé:

Upřímně, jak je něčeho všude plno a všichni to čtou a chválí a velebí a propagují, tak od toho dávám ruce pryč. Nemám tuhle uměle vyvolanou euforii ráda a kazí mi případný požitek z dané věci - ať už je to oblečení, jídlo, knížka nebo film. I proto jsem se ke "staříkovi" dostala až dva roky po jeho vydání.

Druhým důvodem byla skutečnost, že jsem si nebyla jistá, zda mě severská literatura zaujme. Poslední dobou je jí všude plno a ač některé tituly znějí lákavě, stejně jako recenze na ně, stále jsem se zdráhala po některé z nich sáhnout. Můžu říct, že už se nebojím a s chutí prubnu další. 

A teď již k samotné knize. Jak jsem psala na databázi, kde mne najdete pod nickem Vendea28:

Nemůžu si pomoct, ale Alan je jako náš Jára Cimrman - za svůj život se nachomýtl snad ke všemu - od výzkumu jaderných zbraní přes válku v Korei až po vězeňský tábor na Sibiři. Mohlo by to působit přehnaně, ale i přes tuto malou výtku mě kniha chytla a jsem z ní nadšená. Maličký problém jsem měla se staříkovým jménem. Alan je pro mě totiž jen jeden. Jedná se ovšem o čistě soukromý problém (nebo spíš úchylku), takže to pro ostatní čtenáře není nijak směrodatné. 

Ovšem co mi požitek z knihy kazilo nejvíce, bylo nadměrné užívání slůvka "načež"... číhalo na mne minimálně jednou snad na každé druhé stránce! Neskutečné! To mi vadilo celkem dost a dané slůvko si na dlouhou dobu škrtám ze svého slovníku, jsem ho doslova přesycená!

Nicméně - velmi se těším na Jonassonovu další knihu - Analfabetka, která uměla počítat. Stařík je příjemný, vtipný a pestrý příběh, který se sem tam může zdát někomu utahaný, ale jindy zase letí jako šíp a věci dostávají neuvěřitelný spád. Doporučuji všem na zvednutí nálady :)