Máte právo 2

Na obhájce a střelnou zbraň. Že tyto dvě "věci" nejdou dohromady? Dnes vám dokážu, že je tomu přesně naopak - jdou!

PS: Od dnešní kapitoly bude příběh vyprávěn z pohledu obou hlavních postav. Kurzivou je psána Hermiona.

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

2. Máte právo na obhájce a střelnou zbraň

Narcissa Luciusovy podmínky v první chvíli bez výhrad přijala, jak se ale ukázalo, později si vše rozmyslela a její právní zástupce začal kalit vody. Luciusův rodinný advokát byl na Manoru skoro pečený vařený. Pokud Lucius netrpěl při práci v obchodě Bílá krajka, probíral s Masonem, kde je či není ochoten ustoupit. Ano, mohl vše odsouhlasit a měl by klid, jenže tím by se jeho majetek výrazně zmenšil, a navíc by to jeho zatím ještě žena měla moc snadné. Byla to pro něj jistá forma zábavy a pocit zadostiučinění, když odcházela z další a další společné schůzky nespokojená a nabroušená.

Ale každá zábava se jednou přejí a přijde čas přejít k jiné. Po měsíci tahanic, dohadování, handlování, nadávek, urážení a propírání všeho možného tu byl okamžik definitivního uzavření jedné kapitoly jeho života – rozvodové stání. Myslíte, že v případě kouzelníků to vypadá jinak než u mudlů? Jistý rozdíl tam je. Je-li záležitost bezproblémová, sejdou se pouze právníci obou stran a jeden soudce Starostolce, který vysloví kouzelnou inkantaci, a tím zruší manželství.

 V případě, že se jedná o složitější průběh, vypadá rozvodové stání následovně: sejdou se stávající manželé, jejich obhájci, soudce a dva svědci. Soudce přečte hlavní body vypořádání, manželé pak musí odsouhlasit toto znění. Pokud jeden nebo druhý nesouhlasí, musí se dohodnout při tomto projednávání, odklad není možný. V kouzelnických dějinách tak nejsou výjimkou rozvody, které trvaly i několik týdnů. Lucius neměl zájem cokoli dál protahovat. Zůstal mu Malfoy Manor, 80% peněžních prostředků uložených u Gringottů, další tři nemovitosti a přibližně polovina cenností na Manoru. Narcissa již nesměla používat příjmení Malfoyová a musela se vrátit k rodnému Blacková. Lucius ani v nejmenším nepochyboval, že to nebude mít dlouhého trvání. Zajisté už měla vyhlídnutého nějakého čistokrevného a movitého kouzelníka, který nastoupí na jeho místo. Koneckonců, byla sice chladná, nikoli však ošklivá.

Přišel domů a přivítalo ho ticho a tma. Kouzlem zapálil všechny svíčky. Přemýšlel, jak to trochu oživit. Dodat známku života. Mohl by uspořádat večírek. Nic přehnaného a okázalého, přesto hodné jména Malfoy. A pozve tu mudlovskou rádoby vševědku, má přece plán, na jehož plnění by měl začít pracovat, podmínka mu bude trvat jenom rok. Tedy, vzato kolem a kolem, už jen jedenáct měsíců.

Když si muž vezme něco do hlavy, nedá pokoj, dokud není po jeho. A jde-li o Malfoye, celé se to násobí na druhou. Večírek se uskutečnil o čtyři dny později. Ptáte se, jak přimět někoho, jako je Hermiona Grangerová, aby přijal pozvání na místo, se kterým ho nevážou zrovna příjemné vzpomínky? Inu, musíte mu hodit rukavici, kterou nemůže nezvednout. V případě Hermiony  to byla její ctižádostivost. Lucius se postaral o to, aby se dozvěděla, kdo se akce zúčastní. Proto pozval právnická esa kouzelnického světa, pár vlivných politiků, dámy řídící nadace na podporu mudlovských i kouzelnických sirotků a válečných hrdinů, několik ucházejících svobodných gentlemanů. Vybíral tak, aby sám sebe vědomě neohrozil, nebyl přece blázen.

První bod si mohl škrtnout – přišla. Nyní nastala pomyslná fáze číslo dvě – zapůsobit, nepřehnaně, neokatě. Navnadit, vzbudit očekávání, ale nic víc. Hlavně to neuspěchat. První polovinu večírku předstíral, že neexistuje. Věnoval se hostům, dvořil se dámám, dohlížel na hladký průběh. Později využil pánské volenky a požádal Hermionu o tanec. Záměrně si počkal na sérii pomalých melodií. Ale proč se na celou věc nepodívat z ženského pohledu…

Původně sem nechtěla jít, ale odolejte, když se vám nabízí snadná možnost, jak získat skvělé kontakty, které můžete využít ve svém dalším profesním i soukromém životě. A že to celé pořádá Malfoy? Je v podmínce, co by mohl udělat? Vejít na Manor bylo svým způsobem děsivé. Jenže netvrdila mu náhodou celkem nedávno, že dokázala minulost překonat? Pak by měla za svým slovem stát a dokázat – jemu i sobě – své odhodlání. S úsměvem na tváři absolvovala kolotoč představování, ukládání důležitých jmen do paměti, opakování společenských frází, odmítání nabízeného občerstvení, neboť si chtěla zachovat čistou hlavu. Když ji Malfoy osobně zdvořile požádal o tanec, neviděla jediný důvod, proč nabídku nepřijmout. Koneckonců jako muž nebyl úplně… marný. Ano, jeho minulost byla… řekněme, že nebyla úplně košér… ale dostal druhou šanci… a proč by se tím vůbec v tuto chvíli měla zabývat. Občas je potřeba zahodit konvence a předsudky. Byla to párty, a na té se má člověk bavit, byť s lidmi, se kterými by si za jiných okolností nepodal ani ruku. Jedna taková osoba ji právě k sobě tiskla – nenásilně, s náznakem něhy. Voněl nepopsatelným parfémem. Nedokázala by odhalit jedinou ingredienci, přesto si byla schopna tu vůni vybavit i o deset let později. Měl na sobě draze vypadající tmavě zelený oblek, černou košili, stříbrné manžetové knoflíčky s hadím ornamentem, sametovou černou stužkou svázané vlasy. Cítila jeho horký dech na svém krku, až jí z toho přejížděl mráz po zádech, ale ne strachem. Šlo o takový ten pocit, který máte, když vás někdo… přitahuje. Hermiona se vyděsila. Kde se vzaly myšlenky tohoto typu v její hlavě? Byl to Malfoy… Lucius Malfoy! O něm nesmí uvažovat… takhle! Čím déle spolu tančili, tím víc se v ní ty dva protichůdné pocity hádaly. Byla neskutečně vděčná, když hudba přestala hrát. Letmo jí políbil ruku a odešel se věnovat jiné dámě. Tentokrát sklenku šampaňského neodmítla. Hned, jak to bylo vhodné, opustila společnost a přemístila se domů. Otevřela okno dokořán a vdechovala čerstvý vzduch. Aby zahnala i zbývající nepřijatelné myšlenky, zabořila nos do skript s případem na další den!

Lucius ten večer usínal na výsost spokojený. Ta malá hnědooká bruneta byla nepředstavitelně zábavná, respektive pozorování a zkoumání jejích reakcí. Sám sebe ujistil, že nezapomněl nic ze svých sváděcích dovedností. Stále dokázal být okouzlující velmi nenásilným způsobem. Hotový mistr manipulace. Jenže začátky jsou vždy snadné, nebude to tak věčně, přijdou překážky, ale na ty je ještě čas. Teď se jí musí dostat do podvědomí, zalézt pod kůži, dnes učinil první krok a další budou postupně následovat.

Než k tomu dostane příležitost, musel přetrpět další dny v práci, kterou skutečně nenáviděl. Občas, výjimečně, se to dalo přežít, ale tohle byl jeden ze dnů, kdy měl na jazyku nespočet kleteb a ani jedna nebyla povolená.

První byla dáma, která chtěla podprsenku, ale nejdřív si nebyla jistá velikostí, potom se jí nezdál materiál a nakonec ramínka – moc úzká, příliš široká, žádné zdobení, přehnané ornamenty, neodpovídající barva, pochybné uchycení… po hodině vybírání měl Lucius pocit, že na pult vyndal celý regál a dáma stále ne a ne si vybrat. Nakonec odešla s tím, že se zítra vrátí s přítelkyní.

Druhý adept na zelenou kletbu byl kouzelník, který přišel vybrat dárek pro svou manželku, ze které se po dvaceti minutách vyklubala milenka a nebyla jedna, ale dvě. Nemohl jim koupit stejnou věc, protože se znaly a došlo by jim to. Neznal přesnou velikost poprsí, ani oblíbenou barvu. Po necelých padesáti minutách vybral černou a bílou luxusně vypadající sadu.

Třetí zákazník, který Luciuse dorazil, vybíral kalhotky, podvazkový pás a punčochy… pro sebe. Lucius nevěděl, jestli se má smát nebo zvracet. Dobrá, lidé měli různé úchylky, kouzelníky nevyjímaje, ale proč u toho měl zrovna on asistovat? Děkoval Salazarovi, že je pátek a za ním zákonitě následuje víkend, protože ho vskutku potřeboval. Víc než kdy jindy. Byl si jistý, že ani deset litrů nejkvalitnější Ohnivé whiskey by nevymazalo, co právě zakusil, takže se rozhodl jít na to od lesa. Nechal si přinést vzácnou sadu soubojových pistolí, jejichž rukojeti byly vykládané nefritem. Rozlehlý Manor Park mu poskytl dostatečný prostor. Nabil, zamířil, zmáčkl spoušť a vystřelil. Rána v kmeni stromu se okamžitě sama zacelila, vůně střelného prachu Luciuse obklopovala a s každým výstřelem si připadal klidnější. Nepočítal, kolik kulek vypálil, než se cítil naprosto spokojený a uvolněný. Neregistroval ani čas strávený venku. Všechny tyto veličiny se pro daný okamžik zdály nepodstatné. Hlavním účelem bylo přijít na jiné myšlenky a zahnat chuť zavraždit první osobu velice krutým a bolestivým způsobem. Mudlové chodí na terapie, berou léky, utápí emoce v alkoholu, Malfoy šermuje, střílí, plave, jezdí na koni… cokoli, co je ho hodno a neničí jeho tělo. A pokud by snad některá z osvědčených metod na uklidnění a vyčištění hlavy nezabrala, pak se nabízel ještě starý dobrý osvědčený… sex.