Máte právo 11
Žít a nechat jít aneb jak se vyvine svatební den?
Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za
vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro
zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování
textu.
(obrázek vytvořen pomocí ChibiMaker)
11. Máte právo žít a
nechat jít
Den s velkým D
přišel. Hermiona si posté prohlížela svůj obraz v zrcadle. Zvenku slyšela
hrát hudbu, všude voněly květiny. Připadala si jako princezna. A venku
v zahradě Malfoy Manor čekal její princ. Měla by se štípnout, protože to
všechno vypadalo jako jeden velký sen. Třeba usnula pod vlivem upražené nezralé
kávy nebo jí někdo něco přimíchal do jídla. Jak by jinak tohle všechno bylo
možné? Prakticky rok po Luciusově propuštění z Azkabanu se měla stát jeho
ženou… Znělo to šíleně. Myslela si, že Lucius bude chtít malou skromnou svatbu,
ale jak přípravy postupovaly, vše nabíralo větší a větší rozměry. Jakoby to
byla příležitost vytáhnout se před světem. Jednou se kvůli tomu málem pohádali.
Hermiona zastávala názor, že by se nic nemělo přehánět. Lucius však trval na
tom, že když svatba, tak pořádná, aby mohl světu dokázat, jak moc ji miluje a
že je z něj díky ní jiný člověk. Na to neměla žádný přijatelný
protiargument, takže musela souhlasit. Anne jí vyrušila z přemítání. Byl
čas…
Stál tu a čekal, až dohraje ta směšně známá melodie. Jaké
klišé… ovšem nezbytné. Hermiona právě procházela uličkou. Nádherná, nevinná,
nic netušící… Spokojeně se usmál genialitě veškerého svého počínání. Obřad vedl
sám ministr kouzel. Nemohl odmítnout. Lucius z dobrých zdrojů sehnal
nepopiratelný důkaz jeho jisté slabůstky, jejíž zveřejnění by panu ministrovi
nepřišlo ani trochu vhod. Fotograf Denního věštce si užíval svou roli
exkluzivního pozorovatele. Kdy se čtenářům naskytne možnost podívat se na
Malfoy Manor? Ukáže světu pečlivě připravenou masku. Nemohlo to vyjít lépe.
Napravený bývalý Smrtijed, čistokrevný kouzelník si bere mudlovskou šmejdku.
Z nuly se vypracoval zpět na vrchol. Nikdo nemusí vědět, že jeho pomalu se
rozvíjející podnikání stojí na stále stejných základech jako před válkou.
Nemusí poslouchat, co ministr říká, jsou to stále stejné
žvásty a na konci musí říct to samé slovo, jako když si bral Narcissu. Napadlo
ho, jestli si sňatkem s Grangerovou oproti své bývalé ženě polepšil…
V břiše jí
tančilo hejno motýlů. Jedno jediné slůvko a z Hermiony Grangerové je rázem
Hermiona Malfoyová. Novomanželský polibek chutnal tak sladce. Zlatý prstýnek ji
chladil na prstě a Luciusova ruka hladila na zádech, když pózovali společně pro
Denního věštce. Jen ta předmanželská smlouva jí najednou začala vrtat hlavou.
Některé body byly neuvěřitelně staromódní, nevhodné, nelidské a nesmyslné. Jako
právnička ji měla roztrhat, ale jako milující žena to nedokázala. Podepsala a
v skrytu duše doufala, že nic takového nebudou nikdy potřebovat, protože
láska nezná hranice ani limity. S úsměvem přijímala gratulace a rázem
zapomněla na úvahy nad strojenými odstavci naprosto zbytečného textu. Tiskla se
k Luciusovi ve svých nádherných svatebních šatech, utápěla se v jeho
očích a nechala se slepě vést po parketu v pravidelném rytmu valčíku.
Všechno jí bylo jedno.
Dokonalejší než dokonalé, přesně takové to bylo. A teď ho
čekala závěrečná tečka. Společnost pomalu opouštěla Manor. Když konečně zůstali
s Hermionou v brzkých ranních hodinách sami, odvedl ji ke dveřím, na
kterých byly její iniciály… ve zlatě. Celá napnutá je otevřela a zůstala stát
s pusou dokořán. Velká prostorná ložnice, nádherná postel, knihovna přes celou
zeď, pohovka, dvoje zavřené dveře. Se spokojeným úsměvem sledoval slzy, které
se jí leskly v očích.
„Tvoje ložnice,“ pošeptal jí sladce do ucha. „Jedny dveře do
koupelny a druhé do šatny.“
„Moje ložnice?“ zeptala se nejistě.
„Ano,“ odpověděl a snažil se nesmát, když se její překvapený
úsměv změnil.
To snad nemyslel
vážně! Určitě to byl žert a navíc velice špatný. Její ložnice? Proč by měli mít
oddělené ložnice? Taková hovadina! A přesně to se mu také chystala vmést do
tváře, než ji předběhl.
„Pracuji často dlouho
do noci, nechci tě rušit. Navíc, ty ráda čteš a já v posteli dělám mnohem
radši jiné věci,“ pohladil ji po tváři, ale na ni to v tuhle chvíli ani
trochu nezabíralo.
„Nechci mít oddělené
ložnice!“ řekla tvrdě.
„A já na nich trvám,“
stál si za svým Lucius a Hermionu jeho přehnaná jistota ještě víc vytočila.
„Potom máme problém,“
ušklíbla se.
Omyl, ty máš problém, má drahá, já nikoliv, chtěl říct, ale
nechal si to pro sebe. Snažil se zachovat klid, ještě chvíli…
„Sama zjistíš, že je to velice praktické. Každý máme svůj
klid, a kdykoli chceme, můžeme být spolu,“ pokusil se ji uklidnit. Přece jen
byl po celém dni a noci na nohou unavený.
„To je takový nesmysl!“ bylo na ní vidět, že by nejradši do
něčeho praštila. Tuhle tvář své novomanželky ještě neznal.
„Léty a mnoha generacemi ověřená praxe, má drahá,“ popíchl
ji.
„Úplně si tím zkazil celý svatební den,“ fňukala jak malá.
„Kazíš si ho sama svým naprosto směšným chováním,“
nevydržel.
Otevřela pusu a bylo jasně znát, že slova, která se jí derou
na jazyk, nedokáže vyslovit. Vztekle třískla dveřmi a nechala Luciuse stát
samotného na chodbě. Škodolibě se usmál a spokojeně odešel.
S pláčem se vrhla
na postel. Tohle bylo špatně! Naprosto špatně! Teď si měli usínat v náručí
a ne spát každý sám. Odepnula si závoj, sundala šaty, utřela slzy a koketovala
s myšlenkou jít se mu omluvit. Byl starší, zkušenější, možná měl pravdu.
Jednou už ženatý byl, jenže ona nebyla Narcissa! Byla Nebelvír a ti se
nevzdávají a nedoprošují! Nikam nepůjde!
„Dobré poledne, paní
Malfoyová,“ pozdravil ji Lucius sladce, když se vzbudila a vešla do jídelny.
Chtěla se na něj zlobit, vážně moc, ale pak ji napadlo, že by proti němu mohla
použít ženské zbraně. Oplatila mu úsměv, políbila ho na tvář a nenápadně se
přitom předklonila, aby zjistil, že pod tím tenkým župánkem vůbec nic nemá.
Zabralo to mnohem rychleji, než čekala, a tak vyjekla překvapením, když ji
stáhl k sobě na klín a vášnivě políbil.
Ta malá mrška se ho rozhodla provokovat, výborně! Tuhle hru
můžou hrát dva. Líbal ji, hladil, laskal a v ten pravý okamžik přestal.
„Vychladla by mi káva,“ pousmál se a postavil svou ženu
s nechápavým výrazem v obličeji na zem.
„Teď už ti nevychladne!“ vzala hrnek do ruky a vylila mu ho
do klína, ve skrytu duše doufala, že bude horká. A přesně to byla hranice, kterou nikdy neměla
překročit. Lucius prudce vstal, sevřel ji hrdlo a v jeho očích se zračil
obrovský vztek.
„Dám ti dvě možnosti. Moc dobře si rozmysli, co uděláš!“
cedil skrz zuby. „Buď se teď hned omluvíš a začneme znovu, nebo tě zavřu ve
tvém pokoji a už nikdy neuvidíš denní světlo.“ Napjatě očekával, co mu odpoví a
v duchu krotil svůj nahromaděný vztek, který toužil vytrysknout na povrch.
Stačilo tak málo a mohl se jí zbavit navždy. Jedna jeho maličká část to ale
udělat nechtěla. Dal jí šanci a bylo na ní, zda se jí chopí nebo se dál bude
chovat jako naivní holčička.
Mami: Napadá ma len jedno slovo - sviniar. Dúfam, že mu to zráta aj s úrokmi.
OdpovědětVymazatMusím říct, že psát Luciuse sviniara bylo mnohem zábavnější, než psát hodnější variantu :) Při tvorbě My Weasley Lady se občas objevil názor, že je Lucius moc... kladný... tohle byla výzva držet se jeho "knižního" charakteru, alespoň co mi možnosti dovolí :) Ale ještě není vše ztraceno :)
VymazatA je to tady! To jsem zvědavá,jak to dopadne.Doufám,že Hermiona taky trochu zabojuje a vrátí mu to. Děkuju a těším se na neděli.scully
OdpovědětVymazatAno, ano, nevyhnutelně jde do tuhého. Doufej, uvidíme, jak budeš spokojena - díky moc :)
VymazatHa, já si hned myslela, že v tom bude nějaká čertovina. Luciusovina :D. Pevně věřím, že se mu to vrátí i s úroky.
OdpovědětVymazatjj - byl v tom zakopaný Malfoy :D Díky ☺
VymazatNo fuuuuuuuj. Malfoy do kúta!!! Sto rokov po škole!!! Eee... iný príbeh...
OdpovědětVymazatJe to tak.... Malfoyovské. Použiť, využiť, vyžmýkať a obeť má šťastie ak proces prežije.
Hermi, ak máš ešte zvyšok rozumu, ber roha...
A ja idem po ďalšej kapitole ;)