The Blacklist - Plán - díl 4.
Ano, jako již tradičně, Vendi zaspala neděli. Au! Omlouvám se :)
Kapitolka je tu a naše dvojice pokračuje v započatém rozhovoru. Pohnou se někam nebo se jeden z nich couvne? A řekla dvojčata poslední slovo či snad mají něco za lubem? Dozvíte se již dnes. Příjemné čtení ☺
Kapitolka je tu a naše dvojice pokračuje v započatém rozhovoru. Pohnou se někam nebo se jeden z nich couvne? A řekla dvojčata poslední slovo či snad mají něco za lubem? Dozvíte se již dnes. Příjemné čtení ☺
Párování: Lizzington = Red/Lizzie
Betace: Wixie (které tímto děkuji)
Rating: není
Počet kapitol: 10 (9 787 slov)
Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.
Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.
V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.
***4. ZNOVU VPŘED!***
„Jsi doma,“ zašeptal proti jejím rtům, když se od nich
dokázal odtrhnout.
„Jako vážně?“ dívala se na něj s otázkou v očích.
„Pokud ses za uplynulé dvě hodiny nepřestěhovala, tak
vážně,“ odvětil bez známky humoru či nadsázky.
„Nedal by sis kávu?“ pokusila se odvést řeč jinam, protože
cítila, jak jí vzteky červenají tváři.
„Ještě mám jednu schůzku,“ odpověděl bez zaváhání.
„V tuhle hodinu?“ zarazila se. Neměla by se radši víc
vyptávat, než se dozví něco, co vědět nechce.
„Ano, agentko Keenová, zločin totiž nikdy nespí,“ usmál se a
s jistým pocitem zadostiučinění sledoval, jak jeho společnice nemůže najít
vhodná slova, kterými by ho náležitě sjela.
„Fajn,“ pokrčila rameny. Počkala, až jí Dembe otevře dveře a
bez další snahy o cokoli vystoupila. Až ráno odezní zbytky alkoholu, bude jí
hrozně trapně. Rychle vběhla dovnitř. Zaprvé jí byla zima a zadruhé netoužila
být viděna v podobném úboru na veřejnosti.
„Zdálo se mi to, nebo byla
agentka Keenová zklamaná?“ položil Raymond hypotetickou otázku. Dembe se jen
pousmál. Red nepotřeboval slyšet odpověď.
„Sakra,“ Lizzie si s úlevou zula lodičky a bosky přešla
do kuchyně. Otevřela láhev červeného a nalila si sklenku. Netušila, jak dlouho
stála potmě opřená o linku a upíjela. Bojovala s chutí vrazit sama sobě
pár facek, hodit lahví o zeď a střelit Raymonda Reddingtona do čela. Co si
myslela, že dělá? Ona, ne Red… Co to do ní vjelo? Neměla život už tak dost
komplikovaný? Zakroutila hlavou nad svou vlastní naivitou a rozhodla se dát si
sprchu. A ten příšerný… kostým poputuje hned do koše!
Horký proud dopadající na její tělo působil jako blahodárná
masáž. Společně s odtékající vodou mizela v odpadu i její špatná
nálada a neodbytný pocit frustrace. Zítra bude nový den, vezme to za jiný
konec. Bude se chovat profesionálně a dnešní přešlap hodí za hlavu. Zastavila
vodu, odhrnula závěs a…
„Ručník?“ zářil Red jako sluníčko a podával jí osušku.
„Co ty tady…? Mohla jsem tě zastřelit!“ A s chutí bych
to udělala, dodala v duchu.
„Vážně by mě zajímalo, kde máš v tuhle chvíli schovanou
zbraň,“ nepřestával se usmívat. Stál tu, stále stejně oblečen jako na večírku, a s připraveným ručníkem v rukou vypadal
velmi komicky.
„Co tu chceš?“ vytrhla mu osušku z ruky, protože stát
před ním nahá nebylo dvakrát příjemné.
„Kávu,“ odpověděl bez zaváhání.
„A proto ses sem bez pozvání vloupal?“ vážně nevěděla, co si
má myslet a to by jako profilovač FBI vědět měla.
„Přece jsi mě pozvala,“ hrál si s ní dál. Bylo ovšem
jasné, že mu za chvíli dojde munice, protože tahle slovní přestřelka nemohla
pokračovat donekonečna.
„Ano, před víc jak hodinou a tys mě odmítl s tím, že
máš nějakou schůzku,“ pokoušela se rozčesat mokré vlasy. Jestli uschnou bez
pročesání, neudělá s nimi už nic.
„Možná jsem si to rozmyslel,“ zkoušel štěstí dál a
nespouštěl z ní oči.
„A možná už mi káva došla a máš smůlu,“ vzdychla. Tohle
nikam nevedlo.
„Třeba bych mohl dostat něco jiného,“ udělal krok směrem
k ní.
„Na příklad pár facek?“ zůstala stát na místě, i když jí
instinkt napovídal, že by mu měla, respektive by chtěla, vyjít vstříc.
„To jsem zrovna na mysli neměl,“ zašeptal a opět se
přiblížil. Stál teď těsně před ní a pohledem se vpíjel do jejích očí. Lizzie
cítila, jak jí přebíhá mráz po zádech. Jednou rukou si přidržovala osušku a ve
druhé svírala kartáč na vlasy.
„A cos měl tedy konkrétně na mysli?“ zeptala se. Na začátku
to možná bylo zábavné, ale teď už to chtěla mít za sebou. Po té sprše na ni
dopadala únava a nutnost mít se před Reddingtonem na pozoru jí nijak
nepomáhala.
„Pokračovat tam, kde jsme v autě přestali,“ sehnul se
k ní a chtěl ji políbit.
„Ani omylem!“ dloubla ho hřebenem do prsou. „Když jsi měl
možnost, tak si vycouval a teď si myslíš, že ti skočím kolem krku?“
„Skákání bych si vyprošoval, má záda už mají ledacos za
sebou.“ Humor ho neopouštěl.
„Ty jsi vážně…“ hledala správná slova.
„Samolibej parchant?“ zopakoval titul, kterým ho častovala, než
se rozloučili.
„To taky.“ Jak to dělal, že na něj nedokázala být naštvaná?
„Lizzie?“ vytrhl ji z myšlenek.
„Jestli mi teď chceš říct, že stačí naznačit a během
šedesáti vteřin zmizíš, tak přísahám, že tě tím hřebenem umlátím,“ pohrozila mu
a hned vzápětí si ho přitáhla za kravatu k polibku.
„Už jsem se začínal bát,“ promluvil, když se od sebe na
chvíli odtrhli.
„Budu toho litovat, ale čeho?“ tázala se a zatímco čekala na
odpověď, upravila si ručník, který jí začínal padat.
„Že tohle naše dohadování nikdy neskončí,“ řekl, vzal
Elizabeth kolem pasu a přitiskl ji k sobě.
„Jasně, míň mluvit, víc líbat,“ popíchla ho.
„Bez námitek,“ přitakal a vrátil svou pozornost k jejím
rtům. V okamžiku, kdy se Elizabeth chystala svléct mu sako, ozvala se
ohlušující rána, prudký náraz je odhodil do sprchového koutu. Celá místnost se
otřásla, všude byl dým a v obýváku hořelo. Elizabeth cítila, že jí po čele
teče krev. Raymond se pokoušel zvednout a něco říkal, ale vůbec ho neslyšela.
Podával Liz ruku, aby jí pomohl vstát, když v tom přišel další výbuch a
Elizabeth před očima vše zčernalo…
Ježíši, to je nervák! Takhle jsem si konec kapitoly nepředstavovala!
OdpovědětVymazatMimochodem, nejsi jediná, kdo zaspal neděli, já jsem zjistila, že jsem zaspala i tu minulou, protože mi úplně utekl předchozí díl :D.
:D výborně, hned je mi líp, když vím, že v tom nejsem sama :D já tu minulou zaspala v narkóze :D ale o tom zase jindy :D :D neboj - nervák poleví, přece to nechce jenom romantiku, ale i trochu té akce :D
VymazatSakryš, Janinka vyjádřila i mé pocity po dočtení kapitoly! :D takže prosím příští kapitolku v neděli, abychom nebyly tak napnuté! :D
OdpovědětVymazatLiz
:D beru na vědomí a tentokrát se pokusím mít neděli ve stejný den jako všichni ostatní :D přece vás nemůžu trápit, to by vůbec nebylo solidární :) díky
VymazatNejhorší pro mě je, že mi povídka vždycky veme pěkně vítr z plachet, já jsem napnutá a nevím jak a co mám komentovat! :D Liz
Vymazat:D není potřeba psát nějak dlouhé komentáře, stačí mi kratičké. Vzhledem k tomu, že komentujete vlastně jen dvě, je to pro mě neskutečná radost, když mi tu necháte zpětnou vazbu :) :-*
VymazatPočkej, jen my dvě? Nadin tyhle povídky nečte? ta přece taky komentovala a ještě aktivněji než já... Liz
VymazatDelší dobu tu nebyla :( doufám, že se brzy ukáže :) první dvě kapitolky četla i komentovala :)
VymazatJa som tiež nejako zaspala...
OdpovědětVymazatPekná divočina a vybuchnutý bojler to asi nebude.
Idem na ďalšiu kapitolku.
Nad.
Hlavně, že jsi vzhůru :) Každý občas zaspí :) :-*
VymazatJé - Bojler - vidíš - to by byla legrace, kdyby to jednou bylo něco obyčejného :) schovám si to pro příště :)