Interview se Snapem - díl 6.

Ano, už je to tak. Hermiona si naběhla a přišla se svou doplňující nabídkou. A Severus to dorazil. Bude mladá Nebelvírka souhlasit? A kam to povede? To se (možná) dozvíte právě dnes ☺

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím deset sepsáno, celkem tak 15?

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část šestá***

“Přijímám,” nejistě přikývla. Nenechá ho vyhrát, prostě ne a tečka!

“Výborně,” řekl neutrálně a sjel ji od hlavy až k patě hladově děsivým pohledem. Ne proto, že by po ní toužil, ale čistě proto, aby získal převahu. Byla to zábavná hra a on si byl sám sebou více než jistý. Má odvahu a to uměl ocenit. Stejným dílem ovšem nehodlal vynechat jedinou možnost k ukázaní toho, kdo má ve skutečnosti navrch. “Spát chodím o půlnoci a doporučuji vám vzít si něco ženského. Bavlněné pyžamo nebo babskou noční košili odmítám. Pokud na vás něco takového uvidím, spíte nahá,” oznámil suše a zamířil do kuchyně, protože večeře byly odteď na něm. Ta legrace mu za to stála.

Hermiona jen na sucho polkla. Naběhla si a kardinálně. Nejenže může být k jídlu naprosto nepoživatelná věc, neb ne každý chlap je u plotny králem, ale navíc bude tři noci sdílet postel s obávaným bývalým Smrtijedem, nenáviděným profesorem a arogantním hovadem. Vůbec netušila, co má čekat. A najít v šatníku požadovaný kousek? Musela si maličko pomoct kouzly, aby z tmavě modré delší košilky s krajkou nahoře vytvořila jakž takž přijatelný, ani moc vyzývavý, ani moc usedlý model. Až vůně linoucí se pootevřenými dveřmi Hermioně připomněla, že má hlad. Vyšla z bezpečí svého pokoje a zamířila po čichu.

“Snad nejste ohromena, že je vše na svém místě, žádný požár, žádné nehody a dokonce výsledek výtečně voní,” uculil se Severus, položil na stůl dva talíře s vaječnou omeletou a nad ošatkou odkrajoval nůž z chleba krajíce.

“Jen trochu,” pousmála se Hermiona a sedla si ke stolu.

“Grangerová, uměl jsem se o sebe postarat dávno před vámi a zvládnu to i dlouho po vás,” ujistil ji ale tentokrát bez ironie. Nebyla to poznámka, spíš strohé konstatování.

“Dobrou chuť,” popřála mu bez dalších jízlivostí. Alespoň jednou by se mohli bavit… normálně. “To nejsou slepičí vejce,” řekla, když ochutnala první sousto.

“Ne, jsou kdolčí*,” pokrčil rameny a dál si nerušeně pochutnával. Chtělo to trošku ostřejšího pepře, ale jinak byl na výsost spokojený.

“Kdoco?” vyplivla Hermiona šokovaně sousto zpátky na talíř.

“Mezery ve vzdělání?” tázal se a nabral na vidličku další kousek. “Kdolec paví, najděte si to v encyklopedii. Pokud ji nemáte, měla by být v knihovně v obývacím pokoji mezi pohovkou a oknem,” navigoval ji po paměti.

“Najdu,” pronesla a protože viděla, že Snapeovi nenaskakuje žádná vyrážka, nedusí se, ani nijak nezbarvuje, vzala jídlo na milost. Nerada musela uznat, že nechutnalo vůbec špatně.

“Vlastně to pro nás bude oboustranně výhodná dohoda,” řekl Severus a utřel si ubrouskem způsobně rty. “Vy si rozšíříte obzory, naučíte se vařit a já si… také přijdu na své,” prohlásil  tajemně, kouzlem odlevitoval nádobí do dřezu a začarovaný kartáč ho začal umývat. “Takže nezapomeňte, o půlnoci v mé ložnici,” zvedl obočí a bez dalších projevů odešel zpět do své laboratoře. Hermiona přemýšlela, jak se ty necelé čtyři hodiny zabaví, nezblázní nebo neoběsí. Zkoušela čtení, přerovnala knihy ve své knihovně podle abecedy, poté podle žánrů a na závěr dle jmen autorů. Dala si dlouhou sprchu, vysušila vlasy a za minutu půlnoc vešla do jámy lvové.

“Hm,” zhodnotil Snape stroze její zevnějšek. “Levá polovina je vaše,” ukázal na postel. “Z pohledu vestoje, aby nedošlo k omylu,” doplnil. Hermiona jen mlčky přikývla a vklouzla pod peřinu na přidělené části. Absolutně nečekala, co se bude dít. Bála se, byť si nemyslela, že by na ni Snape něco zkusil. Jenže proč by potom souhlasil? A proč ona byla tak pitomá a navrhla to? Kam dala rozum? Jako bonus - obávaného profesora v pyžamu viděti, velmi živé sny z toho míti!

“Grangerová, spát, slyším vaše myšlenky až sem,” napomenul ji unaveně. Nemínil se s ní vybavovat, chtěl usnout, upadnout do tmy a ráno se probudit do dalšího nudného stereotypního dne.

“Můžete si za to sám. Vrtá mi v hlavě, co si od toho všeho slibujete. Zrzky jsou sice váš typ, ale v životě bych vás nehádala na mladší slečny,” neuváženě ho popíchla. Leknutím vyjekla, když se z ničeho nic Snape prudce otočil, lehl si na ni a přišpendlil ji k matraci.

“Zaprvé nejste zrzka, ale bruneta. Překvapuje mě, že ten rozdíl nepoznáte, když jsou ženy specifické svou schopností identifikovat tři sta padesát odstínů zelené!” Mluvil tiše, přesto přísně. Špičky jejich nosů se dotýkaly a Hermiona si přála splynout s postelí. Rozpustit se do matrace pod sebou a zmizet. Srdce jí zběsile bušilo. “Zadruhé, Grangerová, věkový průměr mých milenek není vaše věc,” prskl a přitiskl se k ní o něco víc.

“A zatřetí ze mě laskavě slezte nebo proti vám použiji obranné kouzlo,” varovala ho. Jejím slovům ovšem chyběl důraz. Navíc… na jeho těsné blízkosti bylo něco, z čeho jí vyschlo v krku.

“Jak to chcete udělat, když hůlku máte u sebe v pokoji? To jste chtěla být bystrozorka? Merline, ženská, používejte mozek i na důležité věci,” zakroutil hlavou.

“Používám!” bránila se. “Zrovna teď se snažím vymyslet, jak vás kolenem kopnout do rozkroku, abyste ze mě konečně slezl!”

“Tak se snažte víc. Něco mi říká, že spíš přemýšlíte nad tím, co bude následovat a nad rozporuplnými pocity, se kterými se vaše tělo momentálně pere,” dobíral si ji. Nemusel ani použít nitrozpyt, aby do ní viděl. Mladá, nezkušená, zmatená… uměl si představit, že by ji chtěl. Ale snazší bylo lidi, a ženy zvlášť, odhánět, než si je pustit do života.

“Bastarde,” procedila sotva slyšitelně skrz zuby.

“I vám přeji dobrou noc, Grangerová,” usmál se a odvalil se na svou polovinu. Po nekonečně dlouhé době usínal s úsměvem.   

*kdolec paví - tvor vymyšlený speciálně pro tuto povídku. Takový menší kříženec pštrosa a páva. Má velká vejce, která snáší jen jednou za rok. Jsou vydatná, nesmírně vzácná, chutná a zatraceně drahá. Z jednoho vejce uděláte omeletu akorát pro dva lidi. Pokud byste snědli vejce dvě, mohlo by vás to uspat nebo naopak nadopovat stejně jako litr silné kávy.