Interview se Snapem - díl 8.

Po přestávce minulý týden jsem zpět a se mnou i povídka. Maličko si poskočíme v čase a podíváme se, co na naše hrdiny čeká dnes ☺ 

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím jedenáct sepsáno, celkem tak 15-18?

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část osmá***

Nebudeme naše hrdiny sledovat den za dnem, to bychom tu byli dlouho. Malinko o měsíc či dva (nebo čtyři?) poskočíme. Je s podivem, že se naše ústřední dvojice nepovraždila navzájem. Ale všichni víme, že v nouzi si člověk zvykne prakticky na cokoli.

Severus stále nepřišel na to, proč se mu stala ona nehoda s výbuchem, která ho omráčila. Další várku zatím nevařil. Dvě společné noci v týdnu probíhaly de facto klidně. Severus byl momentálně ponořen do vylepšování lektvaru a neměl na popichování myšlenky. Hermiona se zabydlovala, zlepšovala ve vaření a stále častěji přemýšlela o tom, zda Snapea poprosit o pomoc s rodiči. Byl mnohem zkušenější, třeba by v jeho podání zrušení kouzla Obliviate proběhlo bez následků. Incident s napadením při výměně zásilky nebo pocit, že ji někdo sleduje, se už neopakoval. Čím déle s profesorem byla, tím víc ji fascinoval. Pod tou tvrdou slupkou, kterou ukazoval světu, byl vstřícný a moudrý muž. Jen škoda, že se na povrch nedostával tak často. Zvykal si na její přítomnost, obrušoval hrany a už tolik neprskal jedovatosti. Jízlivý byl stále, ale to už k němu prostě patřilo.

“Napadlo mě, že bych se dnes podívala na Příčnou, nechcete něco?” zeptala se Hermiona po snídani. Zpravidla chodila na mudlovský trh, ale z neznámého důvodu se jí zastesklo po kouzelnickém prostředí a chtěla se stavit v Krucáncích a Kaňourech pro pár nových knih. Severus jí dával malé kapesné, domluvili se na tom před měsícem, když se jí rozpadly boty tak, že ani kouzlem nešly napravit. Miniaturní úspory, které měla, už dávno vyčerpala.

“Sadu nových brků a černý inkoust, ale jedině ten od Morouse, kterýkoli jiný se maže,” odpověděl Snape a dopil kávu. Další rozhovor přerušilo slabé zaťukání na poklop.

“Sova?” vydedukovala Hermiona.

“Vypadám jako Sybilla?” podíval se na ni Severus příkře.

“Ale tak, vlasy máte jemně od popela, sem tam stříbrný pramínek. Ten hábit už by taky zasloužil vyčistit. Už jen ty brýle a s trochou dobré vůle by to šlo,” dobírala si Hermiona.

Severus s tichými kletbami vstal a šel zjistit, kdo je ruší. Když se dlouho nevracel, vyrazila Hermiona netrpělivě za ním s hůlkou pro jistotu připravenou.

“Schovejte to, Grangerová, ještě někomu ublížíte,” pronesl Snape tónem, který se k němu moc nehodil. Tichý, rezignovaný… poražený.

“Kdo to byl?”tázala se a hůlku zastrčila do kapsy vytahaného svetru.

“Sova,” zamával Severus rozbaleným dopisem.

“Někdo umřel?” položila další otázku. Pohled na jindy vzpřímeného muže, ze kterého sálá respekt, jak sedí zlomeně se svěšenými rameny na schodech, ji děsil. Snape se s vysvětlováním nenamáhal. Podal jí pergamen, ať si to přečte sama.

“Předvolání,” přečetla nahlas.

Už v úvodu jsme zjistili, že Severus Snape je v podmínce. Rok byl v Azkabanu, deset let nesmí do Bradavic a po celou tuto dobu má hlídáček. Starostolec mu v listě sděloval, že se objevili nové skutečnosti, které je potřeba projednat. Severus Snape se má dostavit k líčení dne dvacátého tohoto měsíce v devět hodin ráno. Nedostavení se trestá měsíčním pobytem v Azkabanu.

“Co můžou chtít?” kroutila nechápavě hlavou Hermiona. Všechno bylo řečeno a uzavřeno. Své si odpykal a odpykává. Nic neprovádí, seká latinu. “Děláte snad něco, co byste kvůli podmínce neměl?” udělala dva kroky blíž k němu.

“Ne, nikoho neučím, nikomu se nepletu do cesty, lektvary sice vařím, ale ne pro peníze, dostávám za ně výhradně věcné dary, navíc přes prostředníky. Sama jste jedním z nich. Netuším, co po mně můžou chtít,” přiznal odevzdaně.

“A někdo, kdo po vás chtěl lektvar a vy jste mu ho odmítl? Co ten, který mi hrozil nožem, když vám chtěl předat vzkaz?” snažila se z něj Hermiona něco vytáhnout.

“Ten štěká, ale nekouše. Navíc jsem na jeho podmínky přistoupil, takže nemá důvod. Nechápu to,” připadal si ztracený. Po dlouhé době byl v jeho životě klid a jakýs takýs řád. A najednou… spadla bomba, blesk udeřil, domeček z karet rozbořil… víc spojení ho nenapadlo.

“Nemůže to být padělek?” chytla se Hermiona posledního nápadu.

“Grangerová…” chtěl ji okřiknout, ale sedla si vedle něj a položila mu konejšivě dlaň na rameno.

“Neříkejte mi pořád příjmením, snažím se vás povzbudit, proč mě od sebe odháníte?” promluvila tiše. “Nejste na to sám.”

“Jsem na to sám, Gra-Hermiono. Vždy jsem byl a vždy budu,” zadíval se kamsi do prázdna.

Chtěla říct, že nebude, kdyby ji k sobě pustil, kdyby sundal to brnění. “Běžte pracovat, dojdu pro ten inkoust, brky a další věci, které mám na seznamu. Sezením na schodech toho moc nevymyslíte.” Vstala a zamířila zpět do kuchyně. “Jsi sám, protože sám být chceš,” řekla tiše sama k sobě, přesto ji Severus slyšel. Neměla pravdu. Byl sám, neboť si to zasloužil!