Interview se Snapem - díl 12.

Hermiona měla netradiční přání, které se jí rozhodl Severus na konci předchozí kapitolky splnit. Uspěl? Neuspěl? Co následovalo? Jste zvědavé, milé dámy? (Ano, teď mluvím ke svým čtyřem komentujícím čtenářkám, kterým dnešní kapitolku věnuji ♥) Tak honem, ať zjistíte, jak to bude dál ;-)

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím třináct sepsáno, celkem tak 15-18?

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část dvanáctá***

Severus držel ruku na pasu své společnice a musel se horko těžko přemáhat, aby ji nepřesunul výš nebo níž, když začala tak krásně spolupracovat. Bylo by tak snadné odhodit všechno stranou - obavy, zdravý rozum, zábrany i oblečení - ale nedokázal to. Opatrně ji odstrčil. “Myslím, že to by pro dnešek stačilo,” pronesl šeptem.

“Hm,” bylo jediné, na co se Hermiona zmohla. Děkovala, že je kolem tma. Cítila, jak jí hoří tváře, rty má naběhlé, v břiše motýly a ještě o kousek níž pěkné horko. “Dobrou noc,” odkašlala si a vysoukala ze sebe klišoidní přání. Oba leželi na zádech a zírali do stropu. Každý ponořený do svých vlastních myšlenek.

“Snad jsem na vás neudělal takový dojem, že nemůžete usnout, Grangerová,” rýpl si Severus do ticha ztemnělé ložnice.

“Zase si tolik nefanděte,” uchechtla se Hermiona. Napadlo ji, že by mu měla nějak srazit hřebínek. Dokázat, že i ona ho umí srazit na kolena… hypoteticky. Otočila se, bez čekání a předchozího varování si na profesora obkročmo sedla, aby se k němu mohla sklonit a políbit ho. Severus se nezmohl na nic, natož na jakýkoli projev případného protestu. Nechal ji. Rukama přejel po jejích zádech a zastavil se na bocích. Bylo znát, že nemá moc zkušeností. Vrátil se jednou rukou nahoru, vpletl jí prsty do vlasů a přitáhl si ji blíž k sobě. Počkal, až se trochu víc osmělí a  vloží se do líbání o něco intenzivněji, pak se s ní prudce přetočil a Hermiona byla rázem znovu uvězněná pod jeho tělem.

“Pro dnešek už bylo výměn DNA dost,” zavrčel proti jejím pootevřeným rtům.

“Copak, bojíte se, že mě chcete?” ušklíbla se a litovala, že mu nevidí do obličeje.

“Jasně jsem vám řekl, že vás nehodlám deflorovat, Grangerová, a za tím si stojím,” prsknul.

“Přiznejte to, alespoň sám sobě. Rád byste pokračoval,” rýpala do něj dál.

“Na to, abyste svedla muže, jako jsem já, potřebujete víc zkušeností,” přejel jí po boku a sevřel její ňadro, aby ukázal, kdo tady tomu velí a kdo má koho pod palcem.

“Nehrajete fér,” osočila ho naštvaně, ale dost jí to kazil vzrušený výdech.

“Grangerová, tohle není hra ale sex,” zavrtěl hlavou a měl co dělat, aby se nezačal smát.

“Není, protože v tom odmítáte pokračovat,” dobírala si ho dál neopatrně.

“Co po mně chcete? Abych se vám vklínil mezi nohy a udělal z vás ženu? No tak, máte na víc!” vysmíval se jí, ale byla v tom i jistá dávka hořkosti. Stejně ovšem neodolal a skutečně se jí vklínil mezi nohy, prozatím jen kolenem.

“Proč se neustále snažíte předstírat, že jste tu ten dospělejší, rozumnější a zkušenější? Co když se jen snažíte zakrýt, že jste ve skutečnosti panic?” popíchla ho dost neuváženě.

“Ujišťuji vás, že rozhodně nejsem panic. Jestli nechcete, abych vám ublížil, tak se laskavě začněte chovat normálně a přestaňte s touhle hrou,” slezl z ní a lehl si na svou polovinu.

“S jakou hrou? Před chvíli jste řekl, že to není hra, ale sex. Tak si v tom udělejte laskavě jasno!” vystartovala na něj znovu. “Jak dlouho tu jsem? Skoro půl roku a za celou tu dobu se tu neobjevila žádná žena. Ani nikam nechodíte, pochůzky vyřizuji já. Pochybuji, že to před mým příchodem bylo jinak. Vy se prostě bojíte ukázat, že jste taky jenom člověk, který potřebuje lásku. Děláte ze sebe přísného profesora bez emocí tak dlouho, až tomu sám věříte,” vyštěkla na něj svůj názor na věc.

“Zaprvé do sexu se láska neplete, Grangerová. Zadruhé nevíte o každém mém kroku a zatřetí si nemyslete, že máte nějaké právo soudit mou osobu nebo má rozhodnutí. Jsem jaký jsem a sám určuji, koho pustím kam. Netuším, kde se ve vás bere ta drzost myslet si, že zrovna vy jste žena, o kterou bych stál, dobrou noc,” vstal uraženě z postele a odešel. Byl tak vytočený, že by stejně neusnul, takže se rozhodl raději ponořit do práce, než se tu pokoušet té malé drzé kudrnaté opici vysvětlit, že po ní možná touží, ale rozhodně z toho nic nebude. Z mnoha důvodů, do kterých jí ale vůbec nic není!

Hermiona si lehla na záda a znovu zírala do tmy. Proč jen je tak tvrdohlavý? I slepá by poznala, že… ji chce. Zejména jistá partie by se sblížení nebránila. Jenže on pokaždé vycouval. Udělal krok zpět. Proč? Co bylo špatného na tom, že se vzájemně přitahují? Jsou dospělí, každému může být ukradené, že se zamilovala zrovna do… “Sakra,” zaklela Hermiona nahlas. Právě sama před sebou přiznala naprostou hovadinu. Bylo by možné,  že je… do Snapea zamilovaná? Neplete si to s vděkem? Nemá jen poplašené hormony, protože spolu tráví moc času? Stará se mu o domácnost, vaří, nakupuje, snažila se ho podpořit, když ho rozhodil dopis s předvoláním. Tak přece nevypadá láska… Je to jen… změť pocitů, které si absolutně špatně vykládá!

“Zatraceně!” vydechl Severus, když došel do pracovny. Proč se nechal tak vytočit? Měl prostě tu dohodu odvolat. Ať si spí ve své posteli a na vaření se vykašle. Však by si poradil. Stejně jako to zvládal před jejím příchodem. Proč jí nepřibouchl dveře před nosem? Měl ji nechat vlastnímu osudu. Ale to ne. Musel si hrát na samaritána. Ze začátku byla zábava ji vytáčet, provokovat a šokovat. Jenže postupem času se začaly role obracet a ona si teď myslí, že má právo mít na něj nějaké nároky. Copak mohl? Nikdy by nepřiznal, ani sám sobě, že ji potřebuje. Že mu její společnost dělá dobře. Dokonce mu snad lichotí, že si z něj nesedá na zadek a nebojí se mu postavit. Tohle nemůže dopadnout dobře. Bude ji muset nechat jít… Než zjistí, že… to nesmí připustit!