Temná strana - kapitola sedmá
Pokračujeme v krasojízdě. Situace/vztah mezi hlavními hrdiny se nám maličko změnil a je před nimi ještě dlouhá cesta, než se dá do pohybu vše započaté. Každý má své otázky, spoustu otázek, a minimum odpovědí. Každý z nich stojí před různými problémy. Jak se s nimi vypořádají a co na ně čeká dnes?
Rating: zatím není a asi ani nebude - uvidíme - možná k závěru na jeden dílek
Párování: SS/GW (Severus Snape/Ginevra Weasleyová)
Stručná charakteristika: Když věci nejdou tak, jak bychom chtěli a všechny metody k dosažení cíle selžou, vyžádá si situace tu největší oběť. Nás samotné. Kam až jsme ochotni zajít pro správnou věc?
Betace: Claire
Počet kapitol: 20-25
KAPITOLA SEDMÁ
„Neskončil jsem! Zaprvé předpokládám, že Carrow bude číhat někde na chodbě, takže přespíte tady,“ ukázal na gauč, ze kterého se před chvílí zvedl. „Za druhé strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši do nebe volající naivitu a nepoučitelnost. Za třetí, počínaje zítřkem se budete každý večer v osm hodin přesně hlásit zde na doučování,“ nařídil. „Nebo na výkon trestu. Záleží na tom, jakou budu mít náladu. A o víkendu tu budete už v šest!“ dodal s úšklebkem na tváři. Máchl hůlkou, zamumlal kouzlo a ze skříně přilétla deka, polštář a obojí se úhledně ustlalo na pohovce. „Dobrou noc,“ řekl bez jakýchkoli emocí a zmizel za dveřmi, za nimiž Ginny tušila ložnici. Polštář, který si zmuchlala pod hlavou, voněl po lékořici. Přišlo jí to nezvyklé. Ale co to bylo ve srovnání s tím, že si na ni Carrow evidentně zasedl, nebo tak učiní v dohledné době, bude mít soukromé lekce těžko říct čeho vlastně a především spí u profesora Snapea na gauči. Tomu Harry nikdy neuvěří. A najednou kdesi v koutku její duše zazněla poznámka, která rozdmýchala novou smršť otázek. Jaká to byla? Ginny blesklo hlavou, proč by o tomhle měla Harrymu říkat? Tohle byl její boj, její rozhodnutí. Jako se Harry rozhodl bez varování zmizet a nechat ji v Doupěti s ostatními, tak ona se vydala na cestu jakéhosi odboje. A dovedlo ji to až sem… na gauč v soukromé pracovně Severuse Snapea. Poprvé za celou dobu si uvědomila, že už není malá holka dětsky zamilovaná do Harryho Pottera…
KAPITOLA SEDMÁ
Ginny předpokládala, že když byla vzhůru víc jak dvacet
čtyři hodin v kuse, padne do peřin únavou a bude spát jako špalek. Místo toho
zírala do stropu a v hlavě jí stále zněl životní příběh Severuse Snapea.
Spoustu věcí nechápala. Měla bezpočet otázek, k jejich položení se, Merlinžel,
nedostala. Postava obávaného Zmijozela lomeno Smrtijeda a současného
bradavického ředitele dostala z ničeho nic novou podobu. Už to nebyl nepřítel.
Zatím se nestal ani přítelem, ale jeho tvář byla o něco lidštější a svým způsobem
i obdivuhodnější. Ginny vzdala snahu o usnutí, nazula si boty, oblékla župan,
do kapsy strčila hůlku a vydala se zpět do podzemí. Neměla ho tam nechávat
samotného. Neměla se nechat tak snadno odbýt!
Když našla dveře do Snapeových soukromých komnat pootevřené,
krve by se v ní nedořezal. S hůlkou připravenou v pohotovosti nakoukla dovnitř
a tam ležel. Zase na zemi, znovu v bezvědomí a opět byla kolem krev. Ginny
potichu vešla a chystala se sehnout k profesorovi, aby zjistila, zda je naživu,
když v tom zaslechla kroky. Bleskurychle se rozhlédla po místnosti ve snaze
najít nějaký úkryt, nic příhodného se v prostě zařízeném pokoji nenacházelo.
Nakonec se jako jediná možnost jevil výklenek pod pracovním stolem. Nevítaná
návštěva ji ode dveří nemohla vidět, neboť stůl měl zepředu desku. Nedokázala
se zbavit dojmu, že její dech je slyšet na kilometry a tlukot splašeného srdce
rovněž tak.
„No to se povídejme, kdo dneska dostal nakládačku,“ řekl
pobaveně mužský hlas, který mohl patřit jediné osobě a Ginny se zvedl žaludek.
Amycus Carrow. Situace nevypadala vůbec dobře. Nebyla tak silná, aby se
ubránila.
„Žije, škoda, i když…“ přemýšlel současný profesor obrany
proti černé magii nahlas. „Mohlo by se to snadno změnit.“
„Nechte ho být!“ vykřikla Ginny. Zase jednala dřív, než
přemýšlela.
„Kohopak tu máme?“ Amycus se usmíval a vůbec nevěnoval
pozornost hůlce, kterou na něj Ginny mířila. „Severusi, ty kanče!“ šťouchl
posměšně bezvládně ležícího Smrtijeda špičkou boty do stehna.
„Varuju vás!“ zkusila to o poznání důrazněji, třas v ruce s
jejím hlasem moc nespolupracoval.
„Opravdu?“ ušklíbl se. „Podruhé tě najdu v celkem zajímavé
situaci společně tady s tím,“ strčil podruhé do Severuse, „odpadem. Snadno lze
nabýt dojmu, že se tu odehrává něco, čemu bych měl zabránit,“ dodal. Vyndal ze
záhybů hábitu svou hůlku a udělal dva kroky směrem ke stolu, za kterým Ginny
stála.
„Co tím myslíte?“ Ginny si všimla, že se Snape probírá.
Potřebovala získat čas a odvést Carrowovu pozornost.
„Jen se nepřetvařuj. Nejsi tak nevinná, jak se děláš,“
přiblížil se Amycus o další kousek. Ginny bojovala s touhou utéct, jen nebylo
kam. „Všichni si vždy lámali hlavu s tím, proč se Severus drží stranou od žen.
Už tomu rozumím,“ usmíval se a byl už skoro u Ginny. „Má slabost pro mladý
masíčko,“ švihl hůlkou a Ginny se rozvázal župan, „a celkem ho chápu,“ sjel ji
hladovým pohledem.
„Expeliarmus!“ sebrala mladá Nebelvírka odvahu.
„Ty malá zrzavá-“ Ať chtěl Amycus říct cokoli, nedořekl to.
Zaregistroval pohyb za svými zády a prudce se otočil.
„Vypadni nebo se neznám!“ Severusův přísný hlas a nenávistný
pohled dávaly jasně najevo, že diskuse není na místě. Carrow sebral svou hůlku
ze země a raději vycouval, nemaje dostatek odvahy otočit se k nenáviděnému
protivníkovi zády. Však ještě bude mít příležitost. „Koho musím zabít, abych
byl chvíli sám?“ Položil Severus otázku do prostoru a ztěžka dosedl na pohovku.
„Chtěla jsem se ujistit, že jste v pořádku,“ špitla tiše
Ginny, kterou opustila i poslední špetka odvahy. Poslední dobou je vše jako na
houpačce a začínalo se to na ní podepisovat.
„Co byste ráčila dělat, kdybych se neprobral?“ zeptal se a
mladé Nebelvírce najednou došlo, že nad touto skutečností jaksi neměla čas se
pozastavit.
„Vaše ruka,“ vyhrkla místo odpovědi, když si všimla cárů
roztrženého kabátce a krvavých ran.
„To spraví třemdava, nevyhýbejte se mé otázce,“ nemínil se
vzdát.
„A to napuchlé znamení?“ vyhýbala se dál a zaměřila svou
pozornost na odhalené levé předloktí.
„S tím se nedá dělat nic. Ovšem jestli mi ani potřetí
neodpovíte, udělám něco s vámi,“ varoval ji důrazně.
„Prostě bych si nějak poradila,“ pokusila se ho odbýt.
„Zkoušel jste na to ledový obklad?“
„Nějak byste si co?“ Severus znechuceně odfrkl. Prudce vstal
a navzdory svému fyzickému stavu rychle překonal vzdálenost mezi ním a mladou
studentkou v županu a noční košili. „Máte v té vaší zrzavé hlavě taky něco
kromě sebevražedných sklonů, lumpáren a holčičích nesmyslů? Válka je za dveřmi
a slečna z Nebelvíru by si nějak poradila,“ kroutil nevěřícně hlavou. Stál tak
blízko, že se jejich nosy skoro dotýkaly, tedy kdyby byla Ginny stejně vysoká,
což nebyla.
„Jaká odpověď by vás uspokojila? Že bych ho kopla do
rozkroku? Rozbila mu hlavu lampou? Spoutala ho kouzlem? Moc jich na svou obranu
neznám. Harry se nás jich pár snažil naučit, ale v porovnání s vámi jsem…“ na
okamžik zmlkla. „Jen studentka. Proč mě místo těch jízlivých poznámek něco
nenaučíte?“ probodávala Snapea pohledem, ale oční bitvu prohrála, protože z
profesora šel strach. Kdyby byla pes, stáhla by ocas a s kňučením se schovala
do kouta. Místo toho tu teď musela stát a snášet jeho propichující pohled a
vlastní stud, neboť před ním stála skoro nahá.
„Výborně, ještě nějaký neodolatelný nápad pro dnešní večer?“
zaúpěl Severus. Jeho ruka nutně potřebovala výluh z třemdavy, znamení pálilo
jako čert, nemluvě o dalších zraněních. Aby toho nebylo málo, malá Weasleyová
se evidentně rozhodla stát osinou v zadku číslo jedna, tedy v těsném závěsu za
Voldemortem, kterému zdatně sekundoval pan Longbottom. Tedy ne sekundoval ve
smyslu pomáhal, ale sekundoval coby adept na třetí místo v soutěži o titul Na nervy
lezoucí zmetek.
„Ano, dejte si na tu nateklost ledový obklad! Dobrou noc,“
chystala se k odchodu.
„Neskončil jsem! Zaprvé předpokládám, že Carrow bude číhat někde na chodbě, takže přespíte tady,“ ukázal na gauč, ze kterého se před chvílí zvedl. „Za druhé strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši do nebe volající naivitu a nepoučitelnost. Za třetí, počínaje zítřkem se budete každý večer v osm hodin přesně hlásit zde na doučování,“ nařídil. „Nebo na výkon trestu. Záleží na tom, jakou budu mít náladu. A o víkendu tu budete už v šest!“ dodal s úšklebkem na tváři. Máchl hůlkou, zamumlal kouzlo a ze skříně přilétla deka, polštář a obojí se úhledně ustlalo na pohovce. „Dobrou noc,“ řekl bez jakýchkoli emocí a zmizel za dveřmi, za nimiž Ginny tušila ložnici. Polštář, který si zmuchlala pod hlavou, voněl po lékořici. Přišlo jí to nezvyklé. Ale co to bylo ve srovnání s tím, že si na ni Carrow evidentně zasedl, nebo tak učiní v dohledné době, bude mít soukromé lekce těžko říct čeho vlastně a především spí u profesora Snapea na gauči. Tomu Harry nikdy neuvěří. A najednou kdesi v koutku její duše zazněla poznámka, která rozdmýchala novou smršť otázek. Jaká to byla? Ginny blesklo hlavou, proč by o tomhle měla Harrymu říkat? Tohle byl její boj, její rozhodnutí. Jako se Harry rozhodl bez varování zmizet a nechat ji v Doupěti s ostatními, tak ona se vydala na cestu jakéhosi odboje. A dovedlo ji to až sem… na gauč v soukromé pracovně Severuse Snapea. Poprvé za celou dobu si uvědomila, že už není malá holka dětsky zamilovaná do Harryho Pottera…
Super kapitola, těším se na další :)
OdpovědětVymazatděkuji - jsou prázdniny- tak dávám méně často :) ať se líbí i ta další :)
VymazatKrásný čtení, díky ti, Vendi, za něj. Moc se mi ti dva líbí, jsou to takový Kazounek a Pošťucha :).
OdpovědětVymazatKdo? Ty dva pány neznám :D ale jsem ráda, že se líbí!
Vymazat