knihovna - L. Šavlíková: Černobílé prázdniny

Vítejte v lese!

Recenze pro nakladatelství Portál s pořadovým číslem tři a já pevně doufám, že ne poslední, protože práce, kterou odvádějí, je neuvěřitelná. Tedy prozatím mohu soudit jen podle dětských knih, ovšem námitku nemám ani jedinou. Doma mi přistál ještě teplý a voňavý kousek z tisku – horká novinka – tak se na ni pojďme společně podívat!

zdroj obrázku klik

Prázdniny v českých lesích jsou snad nejkrásnější na světě. Zejména v chaloupce s rozkvetlou zahradou, co by kamenem dohodil od rybníka s topoly na hrázi. Honzík by u tetičky Pravoslavy s prapodivným účesem, která sice píše s tolika chybami, že by z toho paní učitelku snad trefil šlak, ale zato vypráví báječné pohádky a snídá žužu, nejraději zůstal bydlet natrvalo. Už proto, že má potíže s vyslovováním r a ř, když je nervózní, a u tety panuje klid a pohoda.

Když se Honzík jednoho dne proboří nohou do dutiny skryté pod pařezem, objeví tam podivuhodný svět obývaný zvířátky. V tomhle světě je na všechno dost času, popíjí se tu čaj z porcelánového servisu, vyprávějí se pohádky, a když je někdo statečný a neohrožený, klidně může mít všechny vady řeči, co jich jen je, nikdo se tím nezabývá. Kdykoli se objeví nějaké nebezpečí nebo narušitel, Honzík a jeho noví kamarádi dají hlavy dohromady a s přehledem situaci vyřeší. A na konci čeká skutečně nečekané překvapení…

Lucie Šavlíková působí jako nakladatelská redaktorka. Vystudovala obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě UK a k literárním překladům se ve volném čase ráda vrací. Stála u zrodu několika důležitých projektů podporujících dětské čtenářství. Po létech práce s texty jiných autorů, zejména těch dětských, se rozhodla zkusit štěstí a napsat také něco vlastního. A tak vznikly Černobílé prázdniny, které jsou její literární prvotinou. Žije v Praze, má tři dospělé děti a jednu čokoládově hnědou fenku.

Autor: Lucie Šavlíková

Nakladatelství:  Portál

Žánr: Pro děti a mládež, Pohádky

Rok vydání: 2018

Počet stran: 120

Série: není

Ilustrace: Ilona Komárková

Očekávání:

Jak se neopakovat, Skoro uvažuji, že bych tento bod zrušila. Na druhou stranu snad pokaždé jdete do knihy či příběhu s nějakým očekáváním nebo přáním, ne? Ať tedy dlouho nebilancuji a nepokouším se okecávat – zaujal mě námět. Bez náhledu, bez podrobnějších informací jsem z edičního plánu zvolila prázdniny v českých lesích, protože to je prostor pro fantazii a hlavně zvířátka jako dělaný.

Skutečnost:

A schválně – kolik z vás, když jste byli malí, chtělo trávit prázdniny v lese nebo minimálně někde na cestě za dobrodružstvím? Přesně tohle vám tato kniha dá. Prázdninové dobrodružství plné legrace, ale i vážnosti, malých ponaučení, vtipných poznámek a zvratů, šišlající myšku, moudrého jezevce, vystrašeného zajíce a raubířského psa. Mimo jiných tedy.

Především vše působí reálně. Není umění vytvořit úplně nový svět. Tedy, pěkně kecám. To rozhodně umění je. Ovšem z mého pohledu mi přijde obtížnější vzít už existující základ a s ním pracovat. Zasadit pohádkový příběh, který se nakonec vůbec jako pohádka netváří, do prostředí, které všichni důvěrně známe. Kdo ještě nikdy nebyl v lese? Já kousek od jednoho velkého bydlím a umím si hravě představit, že má hajný vzteklého psíka. Nemusím ani čekat na hajného. Náš soused má rovnou dva. Nebo že v lese pod pařezem bydlí jezevec.

Číst příběh, který pro dětskou fantazii může být hravě během chvilky realitou? Který si vybaví, když půjde kolem mraveniště nebo zakopne o pařez? Neuvěřitelné. Ano, teď je ještě malá a spíš jde o to, aby kniha, kterou čteme, bavila mě. Ale za pár let se k ní může vrátit a číst ji sama. Příběh si připomene a bude ho zase vnímat úplně jinak.

Nádherné jsou i kresby. Ano, zvířátka jsou polidštěná. Přesto nakreslená tak, že i mrňous nemá problém je identifikovat. V knize najdete jak menší, tak celostránkové ilustrace a jsou vážně zdařilé. Reálné a zároveň pohádkové. Vím, že to spojení zní poněkud krkolomně. Vezmeme to jinak – děti mají zpravidla bujnou fantazii. Rádi si věci představují, bez ohledu na to, jestli je jim pět nebo dvanáct. Mají třeba imaginární kamarády, v jejich fantazii ožívají plyšové hračky i panenky. Proč ne zvířata v lese? Knihy, které tohle podporují, a zároveň zachovávají realističnost ve smyslu, že jezevec je noční tvor, může trošku zapáchat a je mrzout? Tomu tleskám!

Stejně tak vidíte, že ne každý pes je přítulný mazlíček. Liška je ve skutečnosti taky pořádný záškodník a ne jen milé rezaté zvířátko a podobné nuance, které dávají příběhu a knize hloubku. Autorka dokáže podnítit i dospělou fantazii a vzbudit nadšení i u dospělých – tedy podle mého názoru a vlastní zkušenosti, neb já se na každé čtení před spaním těšila ještě víc, protože mě zajímalo, co Honza vyvede příště a s čím se setká.

Délka kapitol je cca tři až čtyři strany. Někdy zvládnete tři, jindy jen jednu. Dá se však díky této ideální délce předčítat i menším dětem, byť je primárně určena pro větší. Celkem najdete v knize dvacet kapitolek. Co oceňuji dál? Větší písmo. Pro děti ideální a upřímně – i pro rodiče, pokud mají nějakou vadu zraku. Za sebe dávám pět z pěti. Smekám nad výborně odvedenou prací ze stran autorky, ilustrátorky i nakladatelství. Víc takových krásných a nápaditých knih.

Zdroj obrázků/ukázek - klik