knihovna - C. Weiss: Já už budu hodná

Thrillery táhnou!

Kniha se maličko toulala, než si ke mně našla cestu, ale jakmile jsme se shledaly… tak to bych to vzala vážně šupem. Jinak a pomaleji – Thriller je stále častější žánr. Ne, že bych na jiné zanevřela. Snažím se je prokládat, ale v současné době mi vyhovuje, protože nikdy nevíte, kam vás zavede – bude tam špetka hororu? Erotiky? Detektivky? Napětí? Nebo mix od všeho? A je označení thriller vůbec na místě? U knihy Naivní manželka jsem o tom docela pochybovala, takže jak si povede Já už budu hodná?

PS: Všímáte si, že se mi celkem daří vyhýbat se sériím? Jak to s nimi máte vy? Vyhledáváte? Bráníte se? Je vám to šumák?

zdroj obrázku klik

Očekávání:

Tentokrát jsem čekala hodně. Proběhla vlna chvály hned z několika zdrojů, proto jsem byla dost zvědavá. Většinou potom přichází průs…švih! Uvidíme, jaké závěry vyvodíme dnes. Vyvodím! Proč o sobě mluvím v možném čísle? Je fakt, že klony bych užila: D

Skutečnost:

Léto je za rohem, když se studentka Juli přestěhuje do malé podkrovní místnosti v půvabném mnichovském bytě. Sdílí byt s mladou herečkou Gretou, kterou si okamžitě zamiluje. Ale Juli má čím dál tím větší pochybnosti, že s ní Greta nehraje fér a že se pod příjemnou slupkou schovává velmi krutá bytost… celá anotace klik sem.

Dojmy? Strhující!

Dobře, trochu to rozvedu.

Do knihy jsem se začetla od první stránky. O, jaké klišé. Jenže vážně! Autorka dokázala skvěle pracovat s mrazivou atmosférou. Detaily ani nešetřila, ani nadměrně nehýřila. Všeho bylo tak akorát. Plus neustále přicházela nová a nová tajemství spolu s otázkami, na které nutně potřebujete znát odpovědi, a to vás žene dál a dál za dalšími stránkami.

„…„Každopádně nemůžeš tvrdit, že jsem tě nevaroval,“ bručel za ní. „Kam čert nemůže, tam nastrčí Brandsätterovou. Nebo jahody, když chceš…“ Smál se své rádoby duchaplné poznámce…“

Jsem poměrně sečtělá… a přesto jsem závěrečnou myšlenkou nečekala. Kdo četl a byl taky v šoku? Tím kniha rozhodně stoupla v ceně. Co bych vytkla? Objevilo se pár hluchých míst. Například Juliino neustálé hledání (záměrně nenapíšu čeho) se po chvíli stalo spíš otravou než zvědavostí.

Tak – máme dva odstavce a já nevím, co bych dodala. Kniha si rozhodně zaslouží pořádnou dávku chvály, protože překvapit v dnešním množství knih a autorů, se hned tak někomu nepovede a spíše se sází na průměrnost. Proto jsem ráda, že vyšlo něco, co přineslo v závěru pořádný twist neboli obrat.

„…Kdepak jsi, matičko, při mně stůj,

rad tvých jsem nedbala, zadrž hněv svůj.

Pusť mě ven, za to ti ze srdce slíbím,

že splním vše, co na očích ti vidím.

Prosím tě, matičko, vrať se, mě spas,

chci vidět úsměv tvůj, slyšet tvůj hlas…"

Čekáte na hodnocení? I já. Váhám, ale nakonec nemohu dát plný počet, neb několik negativ bylo zmíněno. Ač se to může zdát jako banalita, na kvalitě se těch několik nudných, utahaných místeček maličko podepsalo. Tedy, to jsem řekla špatně. Ne na kvalitě, nýbrž na mém hodnocení. A proto Claře strhnu půl bodíku a odchází tak s 4,5 kachnami, což vůbec není zlé. Právě naopak.

Komu Já už budu hodná doporučit? Někomu, kdo do koupelny nechodí přes temné schody a prázdný pokoj. Autorka tak dobře zpracovala mrazivost, že jsem si musela svítit a to nejsem žádný posera! Nádherná kniha, která dělá čest označení THRILLER a pro upřesnění prý psychologický, s čímž nemám problém souhlasit.

„…Vše se změnilo, když se otočila. Uslyšela kroky a cítila, že se k ní zezadu někdo přibližuje. Ale nikoho neviděla. V tomtéž momentu okolní svět ztmavl jako při zatmění slunce. Ptáci se schovali v korunách stromů a přestali cvrlikat. Z nebe začal padat hmyz…“

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a těším se na případnou další spolupráci ;-)

Autor: Clara Weiss

Původní název:  Ich Will Brav Sein

Nakladatelství:  Knihy Dobrovský

Žánr: thriller

Rok vydání: 2019 (originál – 2017)

Počet stran: 368

Série: ne

Edice: Knihy Omega

Překlad: Taťána Jurkovičová