S Fantom Printem na dlouhé zimní večery!
Říkejte mi ostudo… nebo flink? Kleknu si do kouta a hluboce
se nad sebou zamyslím, protože mi trvalo neskutečně dlouho dobu se s dnešní
knihou „poprat“. Proč a jak to dopadlo? Dozvíte se v následujících odstavcích!
Heslo pro záchranu
světa zní: Řád. Žádné kutny ani celibát však nečekejte. Tenhle řád je tu už
několik set let, sahá do dob Rudolfa II. a za ta léta si stihl vytvořit slušnou
základnu výjimečně nadaných jedinců. Zřejmě tušíte, že tento řád má jiné
poslání než čekat na příchod království Božího. Snaží se totiž odvrátit konec
světa, pokud je to vůbec možné…Už za několik měsíců to vypukne,
transdimenzionální brána se otevře a stane se tak právě v Praze, na
průsečíku magických siločar. Začne porcování magického koláče a každý si hodlá
nabídnout, pardon, vlastně zuby nehty urvat, co se dá. Bandy „cizáků“
z různých koutů světa se začínají do naší metropole slétat jako vosy na
med. Svérázný řeholník Vyvyan, kterému byste jeho čtyři sta křížků nehádali,
dostává na starost mladý zázrak, gymnazistku Elišku, která je zcela unikátní
médium a tudíž pro Řád pravým poklad. Nejen kvůli tomu je Vyvyan hned od
začátku konfrontován s cizáky a jejich útoky. Navíc mu je spolu
s Eliškou přidělena i zrzka Marika, a dvě ženské v baráku spolu
s útočícím nepřítelem, to by mohlo být i na tak ostříleného parda dost.
Naštěstí má kromě své nadprůměrné intuice k ruce jizlivý humor a
všeobjímající nadhled, pro který ho budete milovat a Eliška s Marikou
chvílemi nenávidět. Neotřelá postava hlavního hrdiny, bohatá paleta postav, originálně
pojaté patriotství a široká škála fantastických schopností – to jsou hlavní
premisy románu Strážci brány.
Dostáváme do ruky kousek, který je úvodem do série, navíc od
českého autora. A aby toho nebylo málo, klíčovým žánrem je fantasy se příslibem
postapo. Pojem fantasy asi nemusím blíže vysvětlovat, u toho druhého jen
napovím, že jde o knihy (či filmy, seriály…), kde se operuje s katastrofou,
která postihne lidstvo. A mělo by být jedno, zda se k ní právě schyluje, akorát
probíhá či už byla dokonána. Obecně k tomuto žánru tíhnu stále častěji.
Ano, je mi jasné, že podle recenzí to vypadá jinak, nicméně na blogu nekončí
všechny přečtené knihy.
Pravdou však zůstává, že v této oblasti nemám příliš
načteno. Nicméně se mi právě s touto knihou potvrdila jistá věc – dávám přednost
příběhům, kde už je po katastrofě. Strážci brány a vůbec všechny knihy v této
sérii mají naprosto úžasnou a propracovanou obálku. Hlavní problém časové
prodlevy a mého častého úprku od čtení však byly postavy. Chápu, že je potřeba
diváka/čtenáře zasvětit do příběhu, prostředí, seznámit s pravidly,
zákonitostmi – jednoduše vystavět základy, na kterých vše stojí. Jenže já jsem
měla spíš pocit, že se na mě valí zástup jmen a já se místo hltání řádků neustále
zabývám tím, kdo je ten či ten, zda už tam byl nebo je nový a co má, zatraceně,
za úkol?! A než se dostaneme k jádru pudla, sejdu na stáří…
„…u všech spolkových sémantiků. Tvoje čeština, skopčáku, je stejně
marná jako snaha Lunetiků o comeback…“
Jednoduše bylo těch informací, jmen a vazeb na můj unavený
mozek příliš. Čeho jsem se ovšem nemohla
nabažit a co mě vždy přimělo se k příběhu vrátit, byl autorův humor!
Jestli má někdo skvělý talent na hlody ve stylu Františka Kotlety nebo Martina
Moudrého v Temných záblescích, je to Jan Urban. Co stránka, to minimálně
jeden exkluzivní hlod, který mě rozesmál a spravil mi chuť!
„…„Na Okoř je césta, jako žádná zé sta, vroubená je mrtvolama,“ zanotoval
suše asi čtyřicetiletý štíhlý muž…“
Takže ano, s knihou jsem bojovala a nestydím se to
přiznat. Ale je škoda nedat jí šanci nebo na ni nadávat, pokud si uvědomuji, že
nedostatky jsou spíše v mé (ne)pozornosti, roztěkanosti a únavě, než že by
v plném rozsahu byla na vině kniha samotná. Za mě tedy dostává solidní tři
a půlku. Rozhodně se nebojím, že by si své čtenáře nenašla!
Autor: Jan Urban
Nakladatelství: FANTOM Print (web – klik)
Žánr: fantasy,
postapo
Rok vydání: 2014 a reedice v roce 2020
Počet stran: 304
a čtečka PocketBook ve formátu epub tvrdí 300
Série: Pragocalypsa
– díl první
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství
FANTOM Print a těším se na případnou další spolupráci a slibuji, že už nebudu
takový šnek!
Spisovatel Jan Urban zná Prahu jako své boty a dobře ví, kde
dřímá genius loci. Nakladatelství Fantom Print přichystalo reedici úspěšné
série jménem Pragocalypsa, kterou uvítají všichni milovníci postapokalyptické
městské fantasy a také příznivci chytlavého humoru a nikdy nekončící akce.
Pojďme odvrátit konec světa!
Tohle se mi občas stává u Agathy Christie, někdy je těch postav zkrátka moc a já se pak ztrácím. Ale protože ji miluju, tak jí to vždycky prominu :).
OdpovědětVymazatPřesně - potřebovala bych k ruce poznámkový blok. Jak je často mozek unavený, tak prostě větší porci postav nestíhám :D
Vymazat