knihovna - S. Borando: Černý kocour, bílá kočka

 Mňau!

Inu, to bylo duchaplné, což? Docela bych se nad zvoleným citoslovcem (je to doufám citoslovce?) pozastavila. Učíte děti, jak dělají zvířátka? Mimo dnešní kočkové téma – jaký zvuk u vás doma vydávají kravičky? Nás vždycky učili, že bů. Jenže malá vyrostla vedle kravína a krávy podle ní dělají mů a nazdar. A co teď s tím? Ano, řeším blbosti, já vím. Jdeme se raději podívat na knihu!

Už jako koťátko byl černý, už jako koťátko byla bílá. A když z nich byli kocourek a kočička, potkali se. Jakou barvu mají jejich koťátka? V knize jsou velké kontrastní černobílé ilustrace, takže je vhodná i pro úplně nejmenší děti.

Ach, ta vůně čerstvé tiskařské barvy! Kniha voní jako komiks nebo časopis Pevnost. Hele, o mém zdravém rozumu už jsme tu pochybovali několikrát, takže čemu se divíte? Schválně, kdo z vás si rád přivoní ke knize, hm?

Odložíme stranou čich a jdeme se zaměřit na… zrak. Málem jsem napsala hmat. Ten si tady moc neužije, i když nic vám nebrání jezdit prsty po papíře jako já v případě Map mých pocitů – to je balzám! Pro nejmenší tu máme skvělý kontrast černé a bílé. Bože, já jsem vážně bystrá, je to zmíněno v názvu! A je skutečně vědecky dokázáno, že miminka právě tento protiklad vnímají nejvíce. I větší dítka si s knihou užijí celkem dost srandy, přestože je příběh jednoduchý, textu minimum a pointa je… je. To by vám mohlo pro začátek stačit.

Pointa v příběhu rozhodně je, nicméně to hodně záleží na vašem vnímání, neboť není tak úplně standardní. Někdo ji vidí a jiný zase nemusí. V tom je takový malý svízel této novinky a já jsem celkem na rozpacích, jak ji adekvátně zhodnotit. U skoro pětileťačky (kam šel všechen ten čas?) slaví úspěch. Baví ji poznávat písmenka, vymýšlet si vlastní příběh dvou koček, listovat knihou a ptát se na rozdíl mezi dnem a nocí. Co dělá v noci sluníčko a jestli kamarádí s měsícem, takže nepochybně zaujala.

Zároveň musím ocenit, že autorka neopomněla realističnost. Přejdeme, že kočky tak nějak žijí jak ve dne, tak v noci a mají vícero barev, ale tleskám. Čemu? Jejich jídelníčku. Vy se možná smějete, v mnohých dětských knihách je však coby potrava koček znázorněna výhradně smetana, stejně jako u myší sýr a na co mám alergii největší – ježek s jablíčky a hruškami! Děkuji, že tady se ukazuje, co tato čtyřnohá šelma doopravdy dlabe! Taková pitomost a přitom je to dost podstatné.

Protože vyjma nezkreslení potravního řetězce jsem nepřišla na jinou přidanou podstatnou hodnotu, odchází Černý kocour, bílá kočka o půl hodnotícího bodu. Oceňuji nápad, zpracování i hravost, nicméně takových knih je celá řada a jsou na místě obavy, aby nezapadla a našla si své čtenáře. Poměr cena výkon je naprosto uspokojivý a další pozitiva máte zmíněna výše. Není proto důvod dávat méně a já jsem vlastně spokojená, i když stále lehce rozhozená, neb jsem na začátku měla neodbytný pocit, že ke knize v podstatě nemám co říct. I tak jsem to nic dokázala natáhnout na pět odstavců, dobře já!

Autor: Silvia Borando

Nakladatelství:  Portál (web)

Žánr: dětská literatura (náhled do kategorie)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 48

Překlad: Jan Ctibor

Děkuji mé jmenovkyni (Kačence) za zaslání recenzního výtisku a podporu mých šedých buněk mozkových plus překonávání věcí neznámých a obtížných. Knihu můžete pořídit za 199,- Kč přímo v eshopu nakladatelství.

Silvia Borando pracuje jako výtvarnice pro Studio Tiwi. Taktéž vede nakladatelství minibombo, které vydává knihy pro děti. Žije v Itálii.