Recenze - H. Slívka: Masomlejnek: Srab

Akce, zbraně, napětí a špetka pikantérií!

Přišel čas zapomenout na svět, jak ho známe. Prodat, co se dá, projít výcvikem, nechat všechno za sebou a vyrazit směr Luzná! Kde to je? Co to je? Co tam budeme hledat a proč? A především, s čím se tam setkáme? Na to už odpoví Honza Slívka a první díl plánované trilogie Masomlejnek s podtitulem Srab!

Dva největší objevy 21. století jsou na světě. Reaktor vyrábějící čistou, levnou energii dostal světovou ekonomiku do kolen. Práce s magnetickými, nadsvětelnými nanočásticemi lidstvo naopak zachránila. Díky nové technologii může člověk cestovat kamkoliv během mžiknutí oka. Například na planetu vzdálenou miliony světelných let. Luzná se stala modlou posledního desetiletí. Dokonalý svět plný života. V největším osídlovacím závodě od objevení Ameriky však lidé zapomínají na to nejdůležitější. Vlastní bezpečí. Připadají si jako všemocní dobyvatelé vesmíru. Naivní idioti. Pro místní dravou flóru a faunu jsou stěží předkrmem.

S Honzou Slívkou jsem se setkala před časem u knihy Likvidátor, ze které jako nazlátlý med stékal a kapal neuvěřitelný autorský potenciál. Masomlejnek: Srab se dle anotace i obálky (jejímž autorem, jakož i ilustrací uvnitř, je Jiří Arbe Miňovský) tváří o něco akčněji, což bych velmi ocenila.

„Máme tu jednu dobrou zprávu a jednu kurevsky špatnou,“ zahlaholila zrzka rádoby zvesela. „Ta dobrá je pro Bořitu. Ode dneška není nejošklivějším členem družstva on. Špatná je pro tebe, Kazi. S tímhle ksichtem už nikdy nezasuneš. Jedině že bysme ti nějakou chudinku svázali. Pak by bylo ale milosrdnější ji zastřelit. Takový trauma nikomu nepřeju.“

Děkuji za úžasnou slovní zásobu. Ano, postavy mluví a uvažují, jak jim zobák narostl. Jsou přirozené a své. Máme tu panice, lesbu, drsňáka, pěknou mrchu, arogantního debila a další. Pestrá přehlídka exemplářů, ty spolu musí nějakým způsobem koexistovat a fungovat. Jejich interakce jsou skvostné, dialogy svižné, a jakmile projdou výcvikem a všemi přípravami k odjezdu… přidá se ještě fantastická zvířena i rostlinstvo, které má hlad. A lidé jsou vítaná změna a zpestření na jejich jídelníčku.

Další vděk je třeba vyjádřit s ohledem na skutečnost, že jde o fantasy říznuté sci-fi. Přesto se Honzovi Slívkovi podařilo upozadit přehršel technických údajů a vsadit na fantazii čtenářstva. Odpustil si dlouhé popisy a vystačil si s pouhým nastíněním. Zbytek si můžeme domyslet a nijak nás to neruší. To nejdůležitější víme, netřeba se v tom pitvat. I to je umění – vyvážit s grácií dialogy, popisy a množství informací, které dostaneme k dispozici. Mnohem důležitější jsou povahy, prehistorická monstra, zbraně a atmosféra, než nás umlátit daty a schématy.

Střelba kolem nás ustala. „Klid, Kazi. Ne že jí píchneš nějaký protijed. Tahle potvora nekouše, jenom polyká. Jako ta desátnice od prvního praporu, kterou jsem sbalil první tejden výcviku,“ šklebil se na mě Sejr klečící u hadí hlavy opodál. Beze strachu ji držel v ruce a ukazoval mi bezzubý úsměv škrtiče.

Masomlejnek: Srab v sobě ukrývá špetku pikantérií, pořádnou nálož akce, zbraně, krev a napětí. Čte se (nejen díky ich formě) krásně svižně a představuje vítaný balzám a vysvobození po dlouhém a náročném dni. Ráda a s chutí jsem utíkala na Luznou spolu s družstvem B a rozhodně se tam chci vrátit! 432 stran je málo a já budu nedočkavě vyhlížet pokračování.

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra