BMSK 8. Nečekané následky

Co způsobilo Hermioninu náhlou indispozici? Pomůže Harry? Nebo snad Severus? Na našeho profesora v černém čeká velice nemilé překvapení... a nebude jen jedno... Dozvíme se snad konečně, kdo stojí za všemi útoky nebo se to celé ještě víc zamotá? :)

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

kapitola osmá - Nečekané následky

Hermiona šokovaně zavřela pusu a těkala pohledem ze Severuse na Minervu a Harryho.

"Ženská bláznivá, že vy jste ten lektvar zvorala?" obořil se na ni Severus pohrdavě.

"Jaký lektvar?" nechápala Minerva.

"Falar Serpe," odpověděl Severus chladně.

"Zřejmě bude potřeba podrobnější vysvětlení, než jen strohé sdělení názvu, Severusi," vyzvala ho Minerva. Její znalosti lektvarů zdaleka nesahaly tak hluboko.

"Po jeho požití dočasně rozumíš a mluvíš hadí řečí, ví o něm jen několik málo lektvarologů a ještě méně jich vlastní postup," svým způsobem právě zalichotil sám sobě.

"Severusi, tys ji nechal samotnou vařit tak vzácný a zajisté složitý, náročný a neobvyklý recept?" žasla Minerva.

"Drahá Minervo, je to bystrozorka, ne žádný ukňouraný prvák, takže předpokládám, že je dostatečně inteligentní na to, aby si s ním poradila," přednášel nezúčastněně Severus a než stihla Minerva po velice výmluvném nádechu cokoli poznamenat, dodal: "Nebo mohla přijít za mnou, samozřejmě."

"Jo a ty bys skákal radostí dva metry vysoko, netopýre!" prskla hadí řečí Hermiona.

"Hermi, teď jsem vážně rád, že ti nerozumí," uculil se na ni Harry.

"Co říkala, pane Pottere?" tázal se Severus a probodával ho očima.

"Že vás nechtěla obtěžovat, pane," zalhal Harry.

"Okamžitě se to musí nějak vyřešit, Falar Serpe určitě nemá způsobovat, že po požití mluvíte JEN hadím jazykem!" vtrhla do jejich debaty ředitelka.

"Ne, to rozhodně nemá," souhlasil Severus, "předpokládám, že se slečna Nechci-vás-obtěžovat při přípravě dopustila nějakého přehmatu," diagnostikoval předpokládanou příčinu.

"Žádnou chybu jsem neudělala, náfuko," čertila se Hermiona.

"Říká, že žádnou chybu neudělala," přeložil Harry po Severusově významném pohledu.

"Je mi jedno, kde se stala chyba, ale vy dva," ukázala Minerva na Harryho a Severuse, "s tím okamžitě něco uděláte!"

"Do mého kabinetu trefíte nebo chcete mapu?" obořil se na ně Severus, když stáli na místě a nic se nedělo.

"Až po vás, mistře arogance," ušklíbla se Hermiona.

Severus se tentokrát neptal, rázným krokem zamířil do sklepení. Nejdřív měl chuť poslat Pottera dostatečně daleko, jenže hadí jazyk neovládal, takže potřebuje... to slovo se mu příčilo... tlumočníka.

"A teď mi laskavě řeknete, jak jste postupovala při přípravě," vystartoval na Hermionu hned, jak zavřel dveře kabinetu.

"Ani mě nehne!" trucovala Hermiona.

"Říká, že se doslovně držela vámi uvedeného postupu," přeformuloval Harry.

"Jestli to bylo stejně, jako s užitím, tak se máme ještě nač těšit," zavrtěl hlavou Severus.

"Nějaký blbec napsal důležitou poznámku na konec a malým písmem," soptila Hermiona.

"Řeknu to jinak, slečno Grangerová, buď mi to popíšete krok po kroku, nebo jednoduše použiji nitrozpyt," vyrukoval Severus s návrhem řešení.

"V žádným případě se mi nebudeš koukat do hlavy, profesore!" vyděsila se Hermiona. To nesměl, určitě by se neomezil jen na tu jedinou vzpomínkou a náhodou by mohl zjistit, jak často myslela na jejich společnou noc. A to nepotřebovala ani náhodou, už takhle ji bytostně nesnášel a tohle zjištění by tomu nasadilo korunu.

"Říká, že souhlasí s nitrozpytem, pane," lhal Harry.

"Harry, co to děláš? Nechci, aby se mi koukal do hlavy!" rozčílila se na kamaráda.

"Říct postup mu taky nechceš a já mám rande s Ginny, nechci tady tvrdnout celé dopoledne, tak se rozhodni!" zaskočil ji Harry.

"Tohle si budu pamatovat! Laskavě mu řekni, že se mi tam nebude volně procházet, najde přípravu lektvaru a okamžitě zmizí!"

"Chcete k tomu rozhovoru soukromí?" vyrušil je Severus.

"Ne, pane, souhlasí, ale máte se omezit pouze na danou vzpomínku a zbytku si nevšímat," dodal Harry.

"Žádny strach, rozhodně s vámi nemíním ztrácet svůj drahocenný čas," odfrkl si Severus, "sednout," spíš nařídil, než pokynul Hermioně. Vytáhl hůlku a po vyslovení Legilimens se ponořil do Hermioniny mysli. Ta se snažila soustředit výhradně na přípravu Falar Serpe. Harry si nemohl nevšimnout, jak se Severus v jedné chvíli opovrženě ušklíbl. Zřejmě našel, co hledal, pomyslel si Harry a čekal, že bude konec, ale Hermiona stále seděla bez hnutí a Severus se upřeně díval do jejích očí. Když už byl v její hlavě, musel si ověřit, co si z onoho výbuchového večera pamatuje ona, když on sám měl nezvyklé okno.

Nemusel hledat dlouho, Hermiona sama mu nedobrovolně pomohla, její soustředění nabourávala Severusova vůně, přestože stál notný kus od ní a měla na něj pořádný vztek, nedokázala se ubránit tomu, aby se jí vybavila vzpomínka na pocit při doteku jeho nahé kůže na jejím těle.

Nevěřil svým očím, on se s ní vyspal! Jak se to jen mohlo stát? Bylo to... neskutečné... odporné... ponižující... a k vzteku! Jak mohla? Co si sakra myslela, že dělá? Idiote, vynadal sám sobě. Za to mohl ten lektvar, vzal si sice protijed, nepočítal ovšem s tím, že se nadýchá výparů z nedodělané verze. Ale nevadí, stalo se to pod vlivem toho nesmyslu, nebyl to skutečně on, takže se to nepočítá. A on si to navíc nepamatuje, prostě se to nikdy nestalo a hotovo! Chvíli koketoval s myšlenkou vymazat Hermioně tuto část nebo ji nějak poupravit, ale nakonec se rozhodl, že to neudělá. Ať si tu vzpomínku strčí za klobouk, pro něj se nic neudálo a tečka!

"Takže, přesně, jak jsem si myslel," poznamenal ironicky, "ten drcený zub blátivky říční byl ztuchlý, což zapříčinilo váš nynější stav, žádné další pochybení jsem nezaznamenal, takže snad už bude vašim eskapádám konec. Příště si pořádně a raději několikrát zkontrolujte přísady a jejich čerstvost, nemůžu vám neustále stát za zadkem!"

"Kecy, kecy, kecy," vzdychla Hermiona znechuceně.

"Ptá se, kdy konečně začne mluvit normálně," vyzvídal Harry a naprosto ignoroval kamarádčin naštvaný pohled.

"Tohle vypít!" podal jí vodu s několika kapkami odvaru z norské solné růže.

"A už odsud můžu konečně vypadnout? Protože mám vážně dost té vaší arogance, pane všeznalý," řekla Hermiona plynulou angličtinou a Harrymu se málem zastavilo srdce.

"Tamto," ukázal Severus směrem ke dveřím, "byste měla okamžitě otevřít a opět za sebou zavřít - ZVENKU, než vás jimi prohodím!"

Hermiona v doprovodu Harryho nezaváhala ani vteřinu, v dostatečné vzdálenosti z doslechu profesora Snapea zhluboka dýchala, aby nabrala vzduch po rychlém běhu, ale ještě víc než kyslík si potřebovala vyřídit účty se svým nejlepším kamarádem a tak ho odměnila pořádnou ránou do ramene.

"Hermi, co sakra blázníš?" vyjel na ni Harry.

"Ty se ptáš? Říká, že souhlasí, pane," parodovala Harryho, "kdo si myslíš, že jsi, abys za mne rozhodoval?"

"A co jsem měl dělat? Hrát si na překladatele až do soudného dne? Protože dřív byste se vy dva nedomluvili!" obvinil ji.

Na to Hermi výjimečně neměla odpověď, sjela ho naštvaným a ublíženým pohledem, otočila se k němu zády a zamířila do svého pokoje. Harry pokrčil rameny, vlastně z toho mohl vyváznout i hůř.

******************************************************************************

"Konečně jsi to ty? Pořád sem někdo chodí a vydává se za tebe."

"Jak si to dovolují, snad jste jim nevěřili!"

"Nevěřili, poznáme dobře tvůj hlas. A navíc jsme si je oba vyzkoušeli."

"Jak vyzkoušeli?"

"Zeptali jsme se na věci, které ty moc dobře víš, ale oni je nevěděli."

"Velice chytré, musíme si dávat pozor."

"Ano, už nezbývá mnoho času, skořápky začnou co nevidět praskat, musíš nám najít cestu ven."

"Pracuji na tom, ale odtáhnout pozornost je obtížnější, než jsem přepokládal."

"Musíš být tvrdší, nezklam nás, jsi naše jediná šance, matka je mrtvá, ale její část přežívá v tobě."

"Žádný strach, sáhnu po tvrdších zbraních!"

"Pospěš si!"

********************************************************************************

Dlouhý den korunoval Severus dozorem na chodbách, když už nic, měl tu alespoň klid. Studenti si kdoví proč dvakrát rozmysleli, než mu zkřížili cestu. Zdálo se mu, že slyší nějaký hluk, ale po chvilce se opět rozhostilo ticho. Nechtěně zabloudil myšlenkám ke vzpomínce té protivné... ženské. I když teď věděl, co se stalo, nebyl ani o krůček blíž pochopení, proč si on osobně nic nepamatuje. Byl schopen s jistou dávkou nevole přiznat, že se dopustil nezanedbatelného omylu, když nevzal v potaz možnost pochybení jednoho z nich a následné nedokončení lektvaru. Ale ani výpary, ani antidotum nevysvětlovaly, proč měl okno. Musí za tím být ještě něco jiného. Z dalších úvah ho vyrušil opět onen divný zvuk. Nebylo jasné, odkud přesně pochází, nesl se chodbou a rozléhal se do všech stran. Ozvěna v bradavických chodbách vše řádně zkreslovala. A stejně jako prvně, i teď to z ničeho nic ustalo. Stále tu ale byla ještě jedna věc... proč mu Grangerová nic neřekla? Ani za ním nepřišla, nechtěla ho vydírat, žádné výčitky? To bylo možná ještě děsivější, než výpadek paměti. Hlasitý rachot se ozval znovu, tentokrát z větší blízkosti.

"Pane profesore, rychle pryč, letí sem!" vykřikl běžící zmijozelský prefekt Simon Coule, ani nezastavil a vyděšeně prchal dál chodbou.

"Coule, okamžitě zastavte!" zvýšil hlas Severus, ale pak ho sílící hluk přiměl, aby se otočil zpět a spatřil osm kotlíků standardní velikosti číslo tři, jak sviští chodbou. Severus vytáhl hůlku, základní Finite Incantatem se naprosto minulo účinkem, nezbývalo mu už moc času, a proto se rozhodl vykouzlit štít. Stál tam s hůlkou napřaženou, mumlajíc příslušnou inkantaci a... jeden kotlík ho těsně minul, druhý zasvištěl nad jeho hlavou, třetí ho praštil do boku a čtvrtý se srazil s jeho tvrdou hlavou tak silně, až to hlasitě zadunělo...