BMSK 13 - Krev

Severus posledně označil sám sebe velice neslušným výrazem, byl to snad oprávněné? Dojdou společnými silami konečně k nějakému řešení?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

kapitola třináctá – krev

„Přehnaná sebekritika nám k ničemu nepomůže!“ zavrčela Hermiona.

„A vyšlapaná díra v podlaze taky ne!“ podotkl Severus. Její přecházení sem a tam ho začínalo přivádět na hranici příčetnosti.

„Proč jste se vlastně nazval…“ z naprosto neznámého důvodu nedokázala to slovo zopakovat.

„Ale copak, máte problém s označením idiot? Že by vaše uši nikdy nic podobně urážlivého neslyšely? To je až s podivem, vezmu-li v úvahu váš častý pobyt ve společnosti pánů Pottera a Weasleyho,“ vysmíval se jí.

„To spolu ani trochu nesouvisí!“ obořila se na něj.

„Když myslíte,“ ušklíbl se.

„Tak už mi to řeknete?“ uhodila na něj znovu.

„Vzpomněl jsem si, že jsem si nevyzvedl hábit z čistírny,“ pokrčil rameny.

„Hábit? Z čistírny?“ Hermiona si ho měřila pohledem. Bylo nad slunce jasné, že to nemyslí vážně, ale nikde nemohla najít žádný záchvěv pobavení a ani trochu nechápala, co tím sleduje.

„Takový obchod, kam si dáváte čistit různé částí své garderoby,“ hrál Severus dál hru, která neměla logiku a do nastalé situace se vůbec nehodila.

„Já samozřejmě vím, co je čistírna. Ovšem nechápu, jak to souvisí s naším problémem a proč by si kouzelník VAŠICH kvalit dával hábit zrovna tam,“ pronesla značně netrpělivě.

Severus neměl v úmyslu jít v diskusi tímto směrem, ale najednou pocítil nutkavou touhu vyzkoušet, co Grangerová vydrží. Měl toho akorát dost a o své poznání se nemínil dělit zadarmo.

„Zrovna mi to přišlo na mysl, když jste zmínila ty hady. Protože na klopě toho hábitu je takový ornament, který tohoto plaza velice připomíná,“ mluvil spíš do prostoru než konkrétně k Hermioně. Ta pomalu ale jistě začínala vidět rudě.

„Mám toho až semhle!“ ukázala nad hlavou pomyslnou hranici, kterou právě překročil, „netuším, co tím sledujete a je mi to upřímně jedno. Jsem tu, protože mne o to poprosila bradavická ředitelka. Mám vyšetřit, co se děje a všechno zatím vede k vám, takže si laskavě vyberte! Buď mi pomůžete, nebo vás předhodím inspekci, hned poté nemocnici svatého Munga a následovat bude s největší pravděpodobností Azkaban. Napadnout bystrozorku, ohrožovat bezpečnost studentů a vypuštění tří Merlinví jakých hadů na svobodu není něco, z čeho si v mé přítomnosti budete dělat legraci. A to žádným způsobem!“ zlobně se na něj mračila a vraždila ho pohledem.

Pozvedl levé obočí, chvíli se na ni díval a nakonec s ledovým klidem prohlásil: „Je více než patrné, že do mé krve proniklo nadměrné množství Naginina jedu a kvůli nebo spíše díky tomu jsem schopen komunikovat s hady.“

„A to jste to nemohl říct rovnou?“ vyštěkla na něj.

„Ne,“ odvětil naprosto lhostejně.

„Dobrá,“ spolkla jadrné poznámky, které se jí draly na jazyk, a snažila se klidně uvažovat. „Víme, čistě teoreticky, jak je možné, že mluvíte hadí řečí. Teď musíme zjistit, co tam ti hadi dělali.“

„Teoreticky? Domnívám se, že je to víc než jen pouhá teorie, vážená!“ řekl uraženě.

„Dokud to nepotvrdíme rozborem vaší krve, je to pouhá teorie,“ usmála se.

Zkřížil ruce na prsou a měřil si ji ledovým pohledem. Netušil, co tam ti plazi dělali a kdyby náhodou měl zdání, odkud vítr vane, neměl by chuť podělit se s ní o svá zjištění. Zvlášť, když mu otevřeně vyhrožovala.

****************

Jen teorie… hadi… vaše krev… Azkaban… napadení… svedl jste mě… idiot… portál… díra ve zdi… Severus se v polospánku převracel na posteli. Hlavou mu vířily útržky z posledních dní. Grangerová ho nenechala chvíli o samotě. Měl chuť přitlouct jí hábit ke zdi a nechat ji tam jen tak viset. Nebo jí do ranní kávy nasypat sůl. Případně dát do šamponu lepidlo. Nesměl se chovat dětinsky, zítra se měla dostavit avizovaná inspekce. Chtějí se zúčastnit vyučování a snad i mluvit s profesory a studenty. Další zvědaví a protivní byrokrati, kteří mu pohnou žlučí. Měl nepřekonatelnou chuť někam utéct… utéct… UTÉCT! Šokovaně se posadil… Nagini několikrát utekla. Voldemort vždy nepředstavitelně zuřil a potrestal všechny ve svém dosahu. Severus si velice dobře pamatoval, jak ho držel pod krkem a syčel, že jestli se někomu nepovolanému dostanou do rukou její vejce, nebude mít s nikým slitování! To bylo ono – musela se mu ztratit z dohledu při bitvě o Bradavice a… Ano! To bylo ono!

A protože měl v sobě její jed, vyvíjející se mláďata ho přitahovala a volala. Proč ale ty schválnosti, nehody, pasti? Rozbolela ho hlava, jenže nedokázal příval otázek zastavit. Ne teď, když konečně nacházel odpovědi. Žádné další k němu ovšem nepřišly, neboť byly vyrušeny.

„Dobré ráno, nesu vám něco k snídani,“ vešla do ložnice Hermiona s tácem plným různých dobrot.

„Ven!“ hodil jejím směrem polštář.

„Hej! Skřítkům to dalo opravdu hodně práce, takže trochu úcty, prosím!“ napomenula ho.

„Takže vyjma vlezlé bystrozorka a odporné šprtky jste ještě advokátka skřítků a služebná?“ zkusil to jinak.

„Koukám, že jste vstával špatnou nohou, takže to přejdu. Vy se teď nasnídáte, a potom si promluvíme, protože v noci mě pár věcí napadlo a potřebuji znát váš názor,“ nenechala se odradit.

„Vy přiznáváte, že-?“ Severus se zarazil. Podvědomě čekal, že vybuchne nebo na něj začne křičet.

„Jistě, poznám, kdy sama nevím, jak dál,“ lhala, jako když tiskne, ale nemohla jinak. Copak mu mohla říct, že i když to vlastně nebyl on ani poprvé, ani podruhé, doufá, že… bude nějaké potřetí? Že ji přitahuje? Chce mu pomoct? Být mu nablízku? A čím víc je agresivní, tím víc má potřebu se o něj starat? Nebyla v tom logika. Hnala ji zvědavost, ponoukala všetečnost a touha zjistit víc. A vše korunoval pocit, který při každé vzpomínce na jeho doteky projel celým jejím tělem.

„Svět se zbláznil,“ vzdychl Severus. Sílící dunění v hlavě mu zabránilo v případných dalších protestech. Snažil se zmírnit tlak třením spánků.

„Bolí vás hlava?“ všimla si Hermiona.

„Váš postřeh je v skutku dech beroucí,“ sykl.

„Mám tu aspirin,“ lovila z kapsy ampulku s prášky.

„To myslíte vážně? Jste čarodějka, proč nosíte po kapsách mudlovské léky?“ neodolal možnosti si rýpnout.

„Pro všechny případy,“ pokrčila rameny, jakoby to byla naprostá samozřejmost.

„Kdyby lektvar proti bolesti nefungoval?“ pokračoval v dobírání.

„Kdyby žádný nebyl po ruce,“ usmála se.

„Jste v mé ložnici, za zády na zdi máte tajnou zásuvku s lektvary, jejichž použití je nejpravděpodobnější – Proti bolesti, Bezesný spánek, Zastavení krvácení, Výluh z třemdavy, Povzbuzující, Antikoncepční,“ vyjmenovával. U posledního zmíněného vyprskla Hermiona z neznámého důvodu smíchy. „Nějaké dotazy?“ sjel ji probodávajícím pohledem.

„Jak jsem o té skrýši měla vědět?“ zeptala se nakonec.

„Hm… zvláštní… já myslel, že vy prostě víte všechno,“ odpověděl a s chutí se zakousl do lívanců s javorovým sirupem.

„Počkám na vás v pracovně,“ řekla, když dosnídal. U převlíkání mu asistovat nepotřebovala, i když… ne, bylo vhodné nechat ho chvíli o samotě.

„Jaký máte plán?“ vyrukoval na ni bez ostychu.

„Plán?“ zarazila se.

„Neříkejte mi, že jste sem jen tak přišla se snídaní a nemáte jasný a předem vymyšlený postup, kterým se hodláte řídit,“ nevěřil jí.

„Mám jistou představu, ale neříkala bych tomu přímo plán,“ zamračila se.

„Nebudeme si hrát se slovíčky, vysypte to,“ vyzval ji.

„Sem potřebuji trochu vaší krve,“ podala mu malou ampulku, „uděláme její rozbor. Nebo ho můžete udělat vy sám a hned budeme vědět, jak je to s vámi a hadím jedem.“

„Hned určitě ne, trvá dvě hodiny, než lektvar začne správně působit,“ připomenul.

„Potom bych potřebovala vědět, jestli je možné, aby Nagini někdy zmizela pánu Zla z dohledu,“ pokračovala.

„To pochybuji,“ odvětil, i když věděl, že to není tak úplně pravda.

„Takže se mu nemohla zaběhnout?“ zamyslela se.

„To jsou dvě naprosto odlišné věci,“ opřel se o stůl a ruce složil na prsou.

„Jak to myslíte?“ nechytala se Hermiona a měla pocit, že si s ní hraje.

„Voldemort vždy věděl, kde jeho mazlíček je. Měli spolu velice zvláštní spojení,“ začal, „což ovšem nevylučuje, že se nemohla na chvíli ocitnout někde, kde by nebyl schopen ji najít.“

„Moment, moment, to nedává žádný smysl,“ přerušila ho Hermiona.

„Bude dávat, když mi přestanete skákat do řeči,“ napomenul ji, „Nagini několikrát utekla – ne v pravém slova smyslu,“ dodal, když zaregistroval, jak se nadechuje k nějaké další poznámce. „Voldemort se o ni nebál, protože věděl, jakým způsobem ji zavolat zpět a ona musela poslechnout.“

„Čeho se potom bál?“ nevydržela to.

„Že by se někdo zmocnil jejich vajec,“ pronesl Severus tónem tohle-vás-mělo-ale-dávno-napadnout.

„Počkat, to je nelogické, aby se z vajec vylíhla háďata, je třeba oplodnění samcem,“ kroutila hlavou nevěřícně.

Severus protočil oči. Přešel ke knihovně, našel odpovídající svazek a podal ho Hermioně se slovy: „Strana dvě stě dvacet čtyři a přečtěte to laskavě nahlas.“

„Mezi magickými tvory jest možné najíti výjimky. Takovéto případy jsou spatřeny jen zřídka, ovšem jejich existenci je nutné vzíti v úvahu. Tito tvorové – zejména jedineční zástupci svého druhu – nebo dokonce jeho jediné exempláře – jsou schopni se rozmnožovat mimo rámec klasického a navyklého způsobu. Jejich magický potenciál, často související s praktikováním černé magie, jest natolik silný, že není potřeba samce či samice a živočich si tak vystačí sám se sebou… Takže je možné, aby ta mláďata, která jste vysvobodil, byly její potomci?“ tázala se poněkud vyděšeně.

„Obávám se, že je to tak,“ přiznal.

„Potom by se jejich spojení s vámi vysvětlovalo ještě víc, tedy pokud-“ přemýšlela opět nahlas.

„Pokud je má TEORIE správná,“ doplnil a ze zásuvky svého pracovního stolu vyndal stříbrnou dýku.