BMSK 16 - Lov

Jak naloží Severus se skutečností, kterou zjistil na konci minulého dílu? A co Dolores Umbridgeová, která se neúmyslně připletla naší dvojici do cesty?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

kapitola šestnáctá – lov

Desetidenní plod mužského pohlaví… ta slova se opakovala v Severusově hlavě jako nekončící smyčka. Klečel nad jejím tělem bez jediného hnutí. Až slabé zasténání ho probralo z letargie.

„Opatrně,“ napomenul ji, když se chtěla rychle zvednout.

„Jděte ode mě dál!“ odstrčila ho.

„Snažím se vám pomoct,“ urazil se.

„Pomoct? Kvůli vám tady ležím. Napadl jste mě! Zase!“ obvinila ho.

„Varoval jsem vás, že to není dobrý nápad, ale to ne! Rady starších a zkušenějších se prostě poslouchat nebudou! Tak mi tu teď nekňourejte a laskavě mi řekněte, co se stalo,“ vybuchl.

„Napadl jste zástupkyni ministerstva a pak jste se mě pokusil zabít!“ křičela na něj hystericky.

„Evidentně se mi to nepovedlo, takže konec scén!“ utnul její plamenný projev. „Musíme se postarat o paní inspektorku.“

„Bude třeba jí upravit paměť, protože jinak je s námi oběma konec,“ uvažovala Hermiona klidně, i když ji to stálo značné přemáhání. Ale spočítat to útočníkovi může klidně později.

„Fajn, nějaké nápady, jak se ocitla na chodbě v bezvědomí?“ ušklíbl se na ni.

„Omráčil ji Protiva? Nějaký další nepodařený žertík NEZNÁMÉHO útočníka? Ztráta vědomí důsledkem přepracovanosti? Otrava jídlem? Nečekaná překážka, o kterou zakopla, a praštila se do hlavy? Závan zkaženého vzduchu odkudsi? Temno a prázdno – prostě okno? Mikrospánek? Čaj ze špatně usušené třezalky, který způsobí silnou otravu?“ vymýšlela různé teorie.

„Stačí, stačí,“ zastavil ji, „s radostí shledávám, že dnešní bezvědomí rozhodně nepoškodilo váš mozek,“ neodolal rýpnutí.

„A vám rozhodně nic neubralo na vaší vstřícnosti a příjemnosti,“ vrátila útok, „jakou variantu tedy zvolíte?“

„Jedinou přijatelnou,“ odbyl ji a přešel k Dolores. Kouzlem si vymohl vstup do její hlavy a jal se upravovat vzpomínky do verze, která ani jednomu z nich neuškodí. Nechal ji volně procházet po chodbách a slídit, potom lehce zavrávorala a omdlela. Vsugeroval té vlezlé ženské, že přepíná své síly, jede jako kouzelnický kolovrat, zapomíná na odpočinek a pravidelnou stravu.

„Mohl byste být sdílnější?“ obořila se na něj Hermiona, když svou práci dokončil.

„Nemohl, každou chvíli může přijít k sobě. Vysvětlování a obhajování každého mého kroku je velice zpomalující a omezující,“ řekl naštvaně a chystal se k odchodu.

„Tak pardon, až se zase příště dostanete do nějaké šlamastyky, tak vás v tom nechám!“ poznamenala Hermiona dotčeně.

„Až, a jestli vůbec, se dostanu do podobné šlamastyky, tak se sám udám!“ seznámil ji se svým stanoviskem.

„To ji tu jen tak necháme?“ zarazila se, když se vydal pryč od místa činu.

„Chcete být podezřelá?“ tázal se s notnou dávkou sarkasmu. Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Takže odcházíme,“ dodal.

„A co ti hadi?“ vyrukovala s další otázkou.

Severus se musel zhluboka nadechnout a vydechnout, aby zahnal chuť něčím ji za tu její povahu a nebelvírskou oddanost praštit.

„Je skoro půlnoc, jsem unavený a rozhodně netoužím po další dobrodružné výpravě po vašem boku. Pokud máte zájem, bradavické pozemky, stejně jako hrad samotný, jsou vám plně k dispozici, já odcházím do postele,“ odvětil a odešel, než na něj stihne vyjet s dalším doplňujícím dotazem.

„Fajn,“ odfrkla si Hermiona. Na malý okamžik zvažovala, že by se opravdu vydala pátrat sama, jenže nemínila nevrlému profesorovi nijak jeho úděl ulehčovat. Když chce pokračovat zítra, budou pokračovat zítra. Však ona má času dost! Vrátila se do svého pokoje, dala si dlouhou sprchu, a když se zachumlala pod peřinu, přepadla ji úzkost. Bude se muset rozejít s Ronem. Neodepsala mu na poslední dopis, doma se neukázala taky už pěkně dlouho a co víc… už třikrát mu zahnula… co na to, že pokaždé v tom byla celkem nevinně. Vedlejší účinky lektvaru, hadí jed v krvi profesora Snapea a zřejmě poněkud divoké sny… ani jedno neznělo jako vhodná a použitelná omluva pro její jednání. Natož potom akceptovatelná pro muže jako Ron. Nejdřív se vypořádá s hady, a potom se svým životem. Hezky jedno po druhém.

Ve stejnou chvíli usínal Severus Snape ve své posteli, tentokrát sám. Divil se, že ho ta všetečná a přehnaně starostlivá ženská nechala bez dozoru. Protivná Nebelvírka… Těhotná… S ním… I když… Nakrásně to mohlo být toho pihatého zrzka. Nevybavoval si ovšem, že by před deseti dny opustila prostory Bradavic. Měl ji pořád za zadkem. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc bylo patrné, že otcem je… Nemožné! Má to s Weasleym. Mudlové přece tvrdí, že když chce muž zahnout, učiní tak klidně i při vynášení odpadkového koše do popelnice. Proč by se tedy Grangerová nemohla na chvíli vypařit? Třeba má ještě stále obraceč času! Ano, tak to určitě bylo!

**************************

„Hadi vyhledávají vyhřátá a bezpečná místa,“ přednesla Hermiona svůj poznatek.

„Tohle nejsou běžní hadi, budou se držet v ústraní. Někde, kde je klid a dostatek potravy,“ oponoval Severus otráveně.

„Kde berete tu jistotu?“ zamračila se na něj.

„ A kde vy tu svou?“ zaútočil na ni tvrdě.

„Takhle se daleko nedostaneme,“ vzdychla unaveně.

„Tak půjdeme každý jinam,“ zkusil navrhnout s nadějí, že se jí snad na okamžik zbaví.

„ Ani náhodou, ještě budete potřebovat minimálně jednu dávku očišťujícího lektvaru! Nesetkáte se s nimi sám, posledně to málem mělo fatální následky,“ nedala se odradit.

„Pro vás! Takže se celkem divím, že trváte na své přítomnosti po mém boku,“ zkusil to odjinud.

„Nejdřív vyvrátíme vaši verzi a potom potvrdíme tu mou!“ pokusila se o malý ústupek.

„Když se přidělovala skromnost, šla jste si dvakrát?“ už to nedokázal vydržet. Svrběla ho ruka a stálo ho hodně přemáhání nesáhnout po hůlce a neumlčet ji.

„ Asi tak jako vy pro aroganci a neústupnost,“ přisadila si.

„Nevidím na neústupnosti nic špatného!“ zhoupl se na židli a koketoval s myšlenkou upadnout, praštit se do hlavy a hrát si na nemocného.

„Vy ne? Já ano!“ ryla do něj dál. Poslední týden se jen hádali. Všechny její návrhy nějak odbyl. Nebral vážně ani jednu její radu či doporučení. Z neznámého důvodu ji poslední dobrou přepadaly prudké změny nálad a v jeho přítomnosti ještě víc.

„Tenhle rozhovor nikam nevede!“ mávl rukou a chtěl odejít z laboratoře na klidnější a bezpečnější půdu.

„ A to jste zjistil až teď?“ popíchla ho na závěr.

„Klidně si tu seďte do skonání světa a papouškujte jednu teorii z knih za druhou, já odcházím do temného lesa,“ sdělil jí chladně svůj plán a sáhl si pro kabát.

„Kéž byste se tam ztratil!“ vyprskla.

„Ještě bych vám chyběl,“ poznamenal ironicky.

„Leda tak ve snu!“ ušklíbla se a raději ho následovala, než se jí ztratí z očí. Rozhodně ho nemínila nahánět nikde potmě po lese.

*********************

„Byl jsem si jistý, že je tam najdu,“ zklamaně pověsil kabát na věšák a promnul si studené ruce. Nutně potřeboval něco na zahřátí.

„I mistr tesař se někdy utne,“ pronesla mudlovské přísloví, tentokrát bez vedlejších úmyslů. Byla jí zima a chtěla spát.

„Máte chuť na další kolo?“ obrátil se na ni se sklenkou ohnivé whisky v ruce a pohrdavým pohledem v očích.

„Další kolo čeho?“ únava zaútočila i na mozek. Ten odmítal přebírat jeho urážky a překládat je do srozumitelné formy.

„Neprohledali jsme ani polovinu lesa, můžeme se tam vrátit a pokračovat,“ upřesnil. Jeho touha po hádce a uzemnění té drzé ženské uvadala společně s jeho elánem. Chtěl dopít svou sklenku a upadnout do postele. Tohle byl dlouhý a naprosto frustrující den.

„Žádný les, příští místo pátrání vybírám já!“ předhodila mu, na čem se dohodli před odchodem ven.

„Fajn, překvapte mě,“ rezignoval, „ale až ráno, teď vypadněte.“

Ačkoli se únavou nemohla ani otočit na posteli, nedokázala usnout. V hlavě jí najednou vířilo tolik myšlenek. „Jak jsem jen mohla být tak hloupá!“ vykřikla najednou do tmy. Hadi určitě byli stále na hradě. Čekali na Severuse, až přijde za nimi. Přece byl jejich pán, ochránce nebo jak to nazvat. Nešli by nikam daleko! A bylo jen jedno místo, kde se mohli schovávat a nikdo by tam na ně nenarazil, ani je nenašel, pokud by nevěděl, kde je hledat a kam za nimi jít! Bylo to geniální a ona si připadala tak zoufale… blbá.

************************

„Říkám vám, že nikde jinde prostě být nemůžou,“ obhajovala před Severusem druhý den své noční zjištění. Ten se raději zdržel jakýchkoli slovních projevů. Měl za sebou příšerné vyučování. Tolik výbuchů během jedné hodiny nezažil za celou svou dosavadní kariéru. Současná generace Nebelvírů byla zřejmě nakažena geny Nevilla Longottoma, jinak si to nedokázal vysvětlit. Pokynul Hermioně rukou, aby šla jako první a odevzdaně ji následoval. V duchu se modlil ke všem zakladatelům, aby tam ty šupinaté potvory byly a on měl konečně klid!

„Soustřeďte se, tohle je na vás, jen vy je můžete opravdu najít,“ vybízela ho.

„Tak laskavě sklapněte!“ umlčel ji. Ačkoli byla zvolená slova tvrdá, vyslovil je bez náznaku agrese. Zavřel oči, snažil se vyčistit svou mysl, zklidnit dech a zaměřit se na jedinou věc… hadi… V kamenné zdi se pomalu začínaly rýsovat dveře. Úlevně si vydechl a vzal za kliku. Doprovázen Hermionou vešel do prostor, které vzdáleně připomínaly velké terárium v zoologické zahradě – stromy, jezírka, vodopády, vlhký teplý vzduch, kameny, písek, zelené rostliny… takový malý deštný prales.

„Neuvěřitelné,“ vydechla Hermiona překvapeně.

„Pšt!“ napomenul ji, „Obis Serpentes*!“ máchl hůlkou, když spatřil první hádě. V ten okamžik se kolem něj sevřela síť a syčící stvoření viselo uvězněné ve vzduchu.

„Á,“ vykřikla Hermiona, když se jí jeden had proplazil kolem nohou.

„Vy že jste bystrozorka?“ vysmál se jí Severus a lapil do pasti další kousek.

„Už jen jeden,“ přešla jeho pokus o urážku, „támhle!“ ukázala na místo, kde se pohnulo listí.

„Ječte ještě víc, ať nám může utéct,“ sykl na ni Severus. Poslední uprchlík se na něj pokusil zaútočit. Naštěstí reflexy bývalého Smrtijeda stále fungovaly na výbornou.

„Fajn, takže je snad máme všechny. Ale jistota je jistota,“ řekl klidně a zakouzlil diagnostické kouzlo, které odhaluje počet živých tvorů v místnosti. Pět… tři hadi, on a Grangerová. Byl konec. Ze zad mu spadlo obrovské břímě. Klid byl prakticky na dosah.

„Co s nimi?“ přerušila jeho vítězné úvahy Hermiona.

„Nechám si je,“ prohlásil, jakoby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.

„Děláte si legraci?“ nevěřila vlastním uším.

„Ne a než mne zavalíte vlnou výčitek, urážek, výhružek a podobně, jsou to tři velice vzácné kousky a pro lektvarology naprosto nedocenitelné! S jejich pomocí mohu získat neuvěřitelné množství originálních, velice vzácných a také drahých přísad. Samozřejmě budu o všem informovat Minervu a příslušné oddělení ministerstva. Jen co se postarám o jejich bezpečné ubytování, jakož i o důkaz jejich původu. A Hagrid jimi bude zajisté nadšen,“ objasnil, jak si hodlá počínat.

„Skvělé!“ pokrčila rameny a nezmohla se na jediný protiargument. Tak jí svým postojem vyrazil dech.

*******************

Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory se příliš nezamlouvala přítomnost tří velice unikátních tvorů v prostorách školy čar a kouzel v Bradavicích, ale současná ředitelka se zaručila, že projednávané exempláře budou chovány v dostatečné vzdálenosti od studentů, kteří s nimi v žádném případě nepřijdou do styku. Rubeus Hagrid byl řádně proškolen a také upozorněn, že na jeho péči bude dohlížet inspektor, který bude několikrát v roce vykonávat namátkové kontroly. Severus Snape si vymohl dodatek, že výlučně on má právo odebírat hadům jed, svléknutou srst, krev a jiné části či tekutiny pro potřeby čistě výzkumné a v žádném případě s nimi nebude obchodovat.

Poslední rozbor krve prokázal, že je konečně sám sebou a studentům ani profesorům nehrozí z jeho strany žádné nebezpečí…

„Jste si naprosto jistá, Hermiono?“ hleděla na ni Minerva s lehkým náznakem nedůvěry.

„Ano, paní ředitelko, rozhodně. Několikrát jsme to opakovali a již není důvod se strachovat. Jeho krev je čistá, žádné stopy po hadím jedu,“ zopakovala spokojeně.

„Velice vám děkuji. Za sebe i za Severuse, dluží vám za hodně,“ usmála se Minerva.

„Je to má práce,“ snažila se zastavit hrozící příval díků.

„Tohle bylo velmi nad rámec vaší práce, má drahá,“ řekla Minerva a objala ji, „opatrujte se.“

****************************

Severus Snape stál na astronomické věži a sledoval právě odcházející postavu. Byl spokojený, že zmizí z jeho života, ale kdesi v koutku své duše tušil, že některé jeho dedukce byly ovlivněny vztekem, stresem a nebyly úplně správné. To dítě bylo jeho, ovšem bez něj mu bude líp, jim oběma.

* z latinského obice – zábrana a serpentes – hadi – kouzlo vymyšlené speciálně pro tuto povídku