Střípek čtvrtý část sedmá

Po malé pauze kvůli pracovnímu vytížení jménem daně pokračujeme v naší návštěvě filmových studií v Londýně. Dnes slibovaná ochutnávka... čeho? Uvidíte :)

Rodokmen rodiny Blacků. Kdybych vám je měla přiblížit všechny, bude to na... dlouho :D Takže si najdeme jednu konkrétní postavu. Kterou?

No přece Siriuse! :) V příběhu nedostal tolik místa, kolik bychom možná chtěli... ale od toho je tu fan fiction. 

Tak, nejenže ta růžová ropucha mi pila krev ve filmu, ale ona mi ji pije i tady! Ovšem nápis Shades Of Pink mě rozesmál, ne že ne. Bylo možné si všimnout jistého detailu... na každém kostýmku je kočka! Buď jako brož (vlevo), nebo malá "nášivka" uprostřed. Tomu se říká... láska... trochu zvrácená na můj vkus, ale ta postava byla celá taková... sympatická :D

Upřímně - zavřete mě do této růžové klece a za hodinu udělám cokoli budete chtít :D

Právě nastává chvíle, kdy prakticky blahořečíme paní v šatně, která nám poradila, že si bundy máme nechat u sebe :) Venku leje jako z konve a fičí pořádný vítr. Typické anglické počasí? Malá ukázka :)

Blíž k náhrobku tedy rozhodně nejdeme...

...raději se svezeme - Arthur nám to určitě promine. Nebo myslíte, že nám Molly pošle huláka?

Pokud ano, záchranný autobus to jistí! Do Bradavic nás sice nehodí, ale v nouzi je i Děravý kotel dobrý :)

Jenomže Stan Silnička má pauzu na oběd a tak nás kouzlo dovnitř nepustí... snad příště :)

Spravíme si náladu máslovým ležákem! U madam Rosmerty by nám bylo tepleji, jenže ta je daleko, takže na stojáka! :)

Hmmmm... na první pohled to nevypadá špatně, co říkáte? Bublinky, voňavoučká pěna... máslo rozhodně nečekejte - název je v tomto případě velmi zavádějící :) Na internetu se dá dokonce najít velké množství receptů, do jejichž zkoušení bych se nepustila ani za nic.

Takže konec teorií - jdeme testovat na vlastní... no kůži ne, polít se nehodlám... tudíž na vlastní jazyk! :) Pěna chutná jako rozpuštěné takové ty bílé nadýchané bonbony, na jejichž název si nevzpomenu... no ne... ani kdyby tu stál Voldemort a hrozil mi smrtí :D Samotný ležák je jako vanilková zmrzlina s kapkou alkoholu a bublinkami a ještě něčím, co nedokážu popsat. Zřejmě tajná přísada šéfkuchaře.

Dobrý to bylo, ne že ne... ale tak moc sladký, že pít to celý večer, ráno nedám zuby od sebe :D Zkušenost to byla nesmírně zajímavá a velice komická, neboť odhodlat se k tomu prvnímu napití, kdy se z představ a očekávání svátá holá skutečnost, bylo dechberoucí...

Posilněny drobítkem alkoholu jdeme zazvonit na Dursleyovi a utéct - vskutku hrdinský počin... v tom lijáku rozhodně!

A pak si vypůjčíme motorku od Hagrida - s jeho výslovným souhlasem, aby bylo jasno :)

Na most vstup zakázán... proč? Nebylo koho se zeptat :)

Sem zazvonit nejdeme, protože to vypadá... zlověstně... brrrrr....

Radši si zahrajeme šachy! Musím říct, že ty "figurky" vypadaly dost monstrózně. Propracované do nejmenších detailů, ale prostě nezvykle velké. Asi podle hesla, když šachy, tak pořádný, protože Albus nedělá nic napolovic.

Co mi hlava nebere je gesto figurky, kterou neumím pojmenovat :D stydím se :) (můj soukromý tip je střelec :)

On vypadá malý, ale není! Koukali jsme si z očka do očka a já osobně měřím 175 cm 8-)

Loučím se s vámi v polovině naší "exkurze". V příštím díle se schováme do tepla a odhalíme např. tajemství Příčné ulice - bude se nakupovat! :)

Na viděnou se těší,

vaše Vendi