Máte právo 5
Co byste řekli na jiskru v oku a trochu vzrušení? A co Lucius, případně Hermiona? Dozvíte se již dnes.
Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za
vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro
zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování
textu.
(Postavičky vytvořeny za pomoci ChibiMaker)
5. Máte právo na jiskru v oku a trochu vzrušení
Lucius byl spokojený, ale ne maximálně. Naprostou
spokojenost mu kazil fakt, že Grangerová neví o spojení mezi ním a pirátem
z maškarního plesu. Respektive, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Ovšem
to nebylo nic, oč by se nemohl dodatečně postarat. Nejdřív musel přežít další
pracovní den a posléze se se svou advokátkou potkat jakoby náhodou na výstavě
s názvem Dvacet nejznámějších francouzských impresionistů. Měl by svému
soukromému očku přidat, protože se ukázal jako skutečný mistr v oboru. I
když… suma, kterou mu platil, byla pořádná, žádný přídavek se konat nebude.
Obsloužil další zákaznici – tentokrát puberťačka
v doprovodu maminky, která byla naprosto šokovaná, že v takovém obchodě
prodává chlap. Následně se musel pokusit obratně vybruslit z pozvání na
kávu od své zaměstnavatelky. Musel se snížit ke slibu, že dnes nemůže, ale
příště rád přijme a doufat, že se madam víckrát nezeptá. Velice o tom však
pochyboval, ta si takovou příležitost nenechá ujít. Na Manoru se vysprchoval,
dal si lehkou večeři, zvolil elegantní oděv a přemístil se ke galerii. Hra
mohla začít. Tedy vlastně pokračovat.
Claude Monet… Hermiona
přímo zbožňovala jeho obraz s názvem Impression, soleil levant. Držela
v ruce sklenku vychlazeného šampaňského s ponořenou jahodou, upřeně
sledovala plátno a mimoděk si vybavila nedávný polibek… tak intenzivní,
vášnivý, šokující a dechberoucí. Přejel jí mráz po zádech. Neholdovala
alkoholu, ale ten číšník se usmíval a jí bylo líto ho odmítnout.
„Máte zajímavý vkus,“
vyrušil ji z úvah důvěrně známý hlas.
„Vás bych tady
nečekala,“ přiznala popravdě.
„Předvídatelnost je
pro amatéry,“ stál tak blízko u ní, až se divila, že jí to nevadí.
„A předpokládám, že vy
amatér nejste,“ usmála se.
„Nečekaně správně, ale
mohl by pirát říct to samé?“ položil záhadnou otázku, která ji zaskočila. Jak
věděl o pirátovi? Nebo to byla jen náhoda?
„Co tím myslíte?“
zkusila zjistit, kam jeho narážka vede. Jenže nepřišla žádná odpověď. Zmateně
se otočila, ale Malfoy byl pryč. A stál tam vůbec nebo se jí to jen zdálo?
Lucius z bezpečné vzdálenosti sledoval, jak se Hermiona
zmateně rozhlíží po galerii a snaží se ho najít. Vymyslel to dokonale. Co ovšem
podcenil, byla její jistá přitažlivost, takže si teď připadal poněkud…
frustrovaný. Ovšem s tím si uměl hravě poradit. Když se snažil odejít
z galerie, aby mohl na studeném čerstvém vzduchu přejít
k neutrálnějším myšlenkám, než je Grangerová nahá v jeho posteli,
vynořila se před ním bývalá paní Malfoyová. Překvapila ho její přítomnost,
Narcissa umění nikdy neholdovala. Naopak, vždy jí připadalo nudné. Kdyby se
jednalo alespoň o nějaké téma z oblasti módy, to by potom její přítomnost
chápal, ale impresionisté? Vysvětlení se dostavilo záhy, když se důvěrně zavěsila
do Konstantina Moora. Tento… kašpar… byl mecenáš, filantrop, playboy, a taktéž
čistokrevný kouzelník. Narcisa v Luciusových očích hluboko klesla, protože
zahodit se s někým takovým, měla na víc. Nicméně Lucius právě dostal
skvělý nápad, jak se řekněme po zmijozelsku vypořádat i s tímto problémem.
Ne, že by snad na svou ex žárlil, jen jednoduše dostal chuť spojit příjemné
s užitečným a zákeřné s ještě zákeřnějším.
Hermiona začínala mít
strach, že si neustálým otáčením a obhlížením okolí zablokuje krk. Nakonec ho
ale vypátrala. Hned se jí ulevilo, protože si přestala připadat jako cvok
s halucinacemi. Stál tam… vznešený, mužný, povýšený, chladný, přesto svým
způsobem krásný a přitažlivý… Lucius Malfoy. Nicneříkajícím pohledem právě
hypnotizoval svou bývalou ženu v doprovodu známého mecenáše a… Hermiona
hledala slušné slovo, ale napadal ji jen výraz kurevník. Jeho ložnicí prošla
spousta žen, zaskočilo ji, že mezi ně patří i Narcissaí. Bylo to šokující. On i samotný
rozvod Malfoyových mnohé překvapil. Rita Holoubková si v Denním věštci
neodpustila celou řadu šťavnatých komentářů na toto téma. Najednou se Lucius
podíval jejím směrem. Pohledy se potkaly a v Hermioně hrklo… ty oči…
jejich výraz… i na tu zdánlivou dálku poznala, že on je… pirát. Ale věděl
Lucius, kdo byl pod škraboškou na terase s ním? Proto ta jeho narážka?
Nebo to byla jen náhoda? Instinktivně si olízla ret, odložila nedopitou
skleničku a vydala se k východu.
Lucius na ni číhal jak kočka na malou myšku. Počkal, až
vyjde ven z galerie a v příhodnou chvíli ji zatáhl do postranní
uličky, opřel o zeď, přitiskl se k ní a vášnivě ji políbil. Nejdřív byla
šokovaná a nechtěla se mu podvolit, ale netrvalo dlouho a velice ochotně
spolupracovala. Kdyby chtěl, dostal by teď všechno. Jenže on nechtěl hru ukončit
tak brzo. Zábavný nebyl cíl samotný. Sex je sex. Ale ta cesta k němu!
To, co právě zažila,
bylo tak neskutečně… drzé… ohavné… šokující… neodpustitelné… drsné… vzrušující
a úžasné. Stále cítila jeho horké rty, mrštný jazyk, ruku svírající její ňadro…
Nemohla tomu uvěřit. Stála pod horkou sprchou, smívala si šampon z vlasů a
přitom si vybavovala jednotlivé detaily toho nekonečně dlouhého polibku.
Celkový dojem kazila jediná otázka… Proč? Mohl mít kteroukoli ženu
v Anglii a on si vybral ji? Byla to hra? Nebo test? Zkouška? Sázka? Hec?
Veškeré její pochybnosti vyvracel pohled, který jí věnoval, než bez jediného
slova odešel… Jeho oči zářily, dokonce se pousmál a celou dobu, po kterou se
k ní tiskl, cítila, jak moc byl vzrušený… Tak proč potom jen tak odešel a
nepokračoval? Měla kupu otázek a žádnou odpověď. Ale copak mohla nakráčet na
Manor a začít se ptát? Pochybovala, že i kdyby ráno přišel do její kanceláře,
dokázala by se zeptat na cokoli, co by s ním souviselo. Byla drzá,
zvídavá, odhodlaná, jenže v jeho přítomnosti si připadala jako nezkušená
puberťačka. Ne, že by snad s jiným mužem měla pocit, že je o něco
zkušenější. Ve svém životě měl jen jednoho partnera, a tím byl Ron. Muž jí
nechyběl… byla spokojená jen se svou kariérou, kočkou a knihami. Dokud nepřišel
Lucius Malfoy se svými smyslnými rty a neudělal jí v hlavě paseku. Musí
při první příležitosti zjistit, oč mu jde!
Zatímco si Hermiona ve sprše lámala hlavu s důvodem
Luciusova nezvyklého chování, dotyčný probíral se svým důvěrným přítelem a
zároveň zprostředkovatelem některých svých obchodních záležitostí následující
plán: Založí nadaci na podporu vězňů propuštěných z Azkabanu,
s pomocí svých kontaktů vyvolá odpovídající kampaň v Denním věštci.
Nepochyboval o tom, že přiláká i Moora, protože ten přímo prahne po pozornosti
a větší slávě. Pokud mu zároveň umožní vidinu snadné kořisti v podobě
Hermiony Grangerové, nedokáže odolat. Rita Holoubková o týden později
v Denním věštci zveřejnila tento článek:
NADACE POVEA SE PŘEDSTAVUJE (zkratka znamená pomoc vězňům z Azkabanu – poznámka autorky)
Nově vzniklá nadace má pomáhat vězňům propuštěným z Azkabanu v jejich opětovném začlenění do kouzelnické společnosti. O toto se již mnoho let pokouší advokátní kancelář Simona Coula, jejíž zaměstnankyní je mimo jiné i válečná hrdinka a členka hvězdného tria Hermiona Grangerová. V současné době tato nadace, jejíž zakladatel by rád zůstal nezmíněn, hledá pod záštitou ministerstva kouzel sponzory a mediálně známé tváře na podporu dobré věci.
Byl to vcelku krátký článek, svůj účel však splnil.
Konstantin Moore nedokázal odolat ničemu, co by ho mohlo zviditelnit. Takže si
domluvil osobní schůzku nejprve se samotným ministrem kouzel a později
se Simonem Coulem, aby se z první ruky dozvěděl, jak činnost jeho
advokátní kanceláře vypadá a kterým směrem by se měl celý projekt, který takřka
přejal, ubírat. Neskrýval nadšení, když ho Simon odkázal k Hermioně
Grangerové, která byla ke své velké nevoli označena jako jeden
z nejlepších právníků v tomto oboru (což tolik nevadilo, ba naopak) a
jako taková měla Konstantina seznámit se vším, co by ho mohlo zajímat.
V praxi to znamenalo, že se jí neustále pletl do cesty, komplikoval jí
nejen práci, ale i život a navíc ji okatě sváděl. Vše vyvrcholilo v jedno
osudné odpoledne…
Nesnášela toho
navoněného panáka, který si myslel, že jeho úsměv je ten nejsladší na světě!
Trochu připomínal Zlatoslava. Hermiona se v duchu usmála. Tenhle klaun
nesahal Luciusovi ani ke kotníkům. Byl si tak jistý svou vlastní
neodolatelností, že vůbec nepředpokládal odmítnutí. Když jí stál za zády a
skláněl se nad ní, aby viděl, co zrovna čte, měla chuť ho praštit knihou po
hlavě. Bylo jí lito té knihy. Doufala, že Lucius dorazí na smluvenou
pravidelnou schůzku přesně. Jestli se toho cvoka brzy nezbaví, skončí sama v Azkabanu
za vraždu. Naprosto nechápala, co na něm ty ženy viděly. Nebyl ani chytrý.
Plácal bezduché hovadiny a papouškoval fráze z časopisů pro čarodějky.
Zrovna se ho chystala rázně vyprovodit, vstala od stolu a chtěla zavolat na
Anne, aby jí přinesla dokumenty, které bude s Luciusem muset probrat.
Konstantin využil toho, že se nevědomky opřela o stůl, přistoupil k ní a
pokusil se jí políbit. Hermiona uhnula, ale nebylo jí to nic platné.
„Ale no tak, určitě to
chceš,“ vzal ji hrubě za bradu a zopakoval pokus o polibek.
„Ne!“ snažila se ho
odstrčit.
„Děláš drahoty, to se
mi líbí,“ usmíval se a bral to jako příjemné zpestření.
„Stačí, měl byste
jít,“ zkusila se znovu dostat z jeho sevření.
„Půjdu, ale až si to
oba pěkně užijeme,“ vyhrnul jí sukni a vysadil ji na stůl. Pokoušela se bránit,
ale byl silnější. Hůlku měla v šuplíku z druhé strany stolu. Chtěla
zakřičet na svou asistentku, Konstantin ji umlčel hrubým polibkem. Kousla ho do
spodního rtu a odměnou byl velice bolestivý políček. V té chvíli někdo
vešel a Konstantin se ohlédl.
Ať Lucius zamýšlel cokoli, vyfouknutí své kořisti rozhodně
odmítal přihlížet. Vešel do Hermioniny kanceláře a scéna, které se stal
svědkem, se mu ani trochu nelíbila. Vyhlášený Don Juan se právě pokoušel velmi
brutálním způsobem hatit jeho plány. Jestli má někdo Grangerové vyhrnovat
sukni, pak to byl Lucius a ne tenhle navoněný strašák. Trpělivost dosáhla
únosné meze, když Konstantin Hermionu uhodil. Lucius nebyl útlocitný, ale ženy
se nebily, pokud si o to vyloženě nekoledovaly, a i potom se slušelo vyhnout se
obličeji. Popadl nadržence za rameno, odtrhl ho od své advokátky a rázně ho
vypoklonkoval z místnosti. Na odchodu mu ještě do ucha pošeptal výhrůžku,
která zahrnovala velice bolestivé mučení a veřejné zesměšnění, pokud se
k Hermioně ještě někdy v budoucnu přiblíží.
Hermiona zhluboka
vydechovala a nadechovala. Spěšně si urovnala sukni a snažila se popadnout
dech. Stále tomu nemohla uvěřit. Uvědomila si, že na ni Malfoy mluví a podává
jí kapesník. Zmateně se na něj podívala.
„Jste v pořádku?“
zeptal se potřetí.
„Asi ano,“ popravdě
nevěděla. Pálila ji tvář, na rtu cítila sladkost. Myslela, že je to
Konstatninova krev, ale jak se ukázalo, byla i její, protože se kousla. Vzal ji
za bradu, podstatně něžněji a kapesníkem jemně otřel krev.
„Takhle je to lepší,“
měla halucinace nebo se pousmál a v očích měl zase ten zvláštní výraz jako
nedávno po tom polibku v uličce. Sklopila zrak. Hledala vhodná slova.
Žádná ji nenapadala. Chtělo se jí jen… brečet.
...a Lucius má konečne príležitosť ju poľutovať :-)
OdpovědětVymazatĎakujem mami
Já děkuji :) jj - Lucík si nenechá nic ujít :)
VymazatKonstantin je pěkný prase, myslím, že sáhnout na mně, tak by to nerozdejchal :D. To by mě opravdu zajímalo, jak tohle skončí :-).
OdpovědětVymazat:D Wow - Janinka drsoň! :D Jak to skončí? Spoilerovat se nebude, budeš muset vydržet :D děkuji ☺
VymazatTak mám konečně po dlouhé době sundanou sádru a můžu psát. Lucius je v této povídce úžasný.Jsem zvědavá za jak dlouho Hermiona kapituluje. Moc děkuju za dílek a těším se na neděli
OdpovědětVymazatZapomnela jsem se podepsat scully
VymazatJejky, opatruj se! Ale zase, lepší sádra teď, než přes celé prázdniny :)
VymazatJsem ráda, že se Lucius líbí, snažila jsem se poučit z předchozích chyb :) Díky za koment :)