střípek šestý

Vítá nás noční Londýn! A co jsme podnikly? Inu, Londýn je město divadel a je známo, že tu hostuje nejedna známá tvář, takže se vydáme na lov autogramů a řeknu vám předem, je to pěkná fuška ☺

Naším prvním adeptem byl Tom Hiddleston. Nemám ho ráda, nelíbí se mi, ale zaprvé jsem nechtěla Wixie nechat samotnou a zadruhé, mít jeho autogram není zase tak špatné :) Navíc výlet byl o zájmech nás obou, takže v rámci udržení rovnováhy držím hubu a krok.

Našly jsme divadlo, připojily se k davu a cca po půl hodině čekání nás Tomův bodyguard vypoklonkoval s tím, že před dvěma dny se tam neukázněné fanynky porvaly a že sice čekat můžeme, leč bude to marné, protože návštěvníkům představení se Tom podepíše uvnitř a ven nevyleze... Sorry, guys...

Ale to nás rozhodně nemůže rozházet, neboť na West Endu se to divadly jen hemží, a proto jednoduše přejdeme k jinému. V záloze jsme měly další dva adepty a sice Rupert Grint a Jud Law. Jud byl blíže, leč nikde nebylo patrné, kde je zadní vchod a kde čekat, neb nikde ani noha. Nevadí podruhé a přesouváme se k The Harold Pinter Theatre, kde hraje Rupert.

Zadní vchod najdeme úplně bez problémů a dle uvedených instrukcí si za 3 libry (myslím) kupujeme u ochranky program, neboť na nic jiného se prý herci podepisovat nebudou. Protože to vypadá velice nadějně, bivakujeme na zemi (nejsme samy) celé dvě hodiny. Pak ochranka vyndá zábradlí a naštosuje si nás za vytvořené mantinely. S otevřeným programem a připravenou propiskou napjatě čekáme... a ono... nic... zřejmě špatně naložený Rupert vyběhne dalším zadním vchodem! Zamává nám z  tmavého taxi a mizí!

Po mírném rozhořčení z předchozí zkušenosti se další večer vydáváme vstříc pokusu číslo dva. Ale nebyly bychom to my, aby se zase neobjevily nějaké komplikace...

Bodyguard na nás vyrukuje s tím, že Tom se sice podepíše, ale jen těm, kteří mají vstupenku na jeho dnešní představení. Tudíž vytvoří tři fronty... 1. pro dnešní hosty, 2. pro hosty z minulých dní, kteří autogram nemají nebo chtějí další a 3. pro Others... tam stojíme my... super, je nás tam jak psů, ale vytrváme! Po dvou hodinách se vynoří Tom, rozdává úsměvy a autogramiáda začíná!

Nechávám Wixie strážit naši pozici a odcházím fotit z lepšího úhlu s lepším fotoaparátem, kterému se ani trochu nelíbí třes mých rukou při velkém přiblížení a většina fotek stojí za starou bačkoru, ale pár dobrý přece jen mám!

Při návratu ke své polovičce zjišťuji, že jako správný Zmijozel značnou část dam nějakým zvláštním způsobem předběhla a naše naděje na získání podpisu rostou. Záměrně však veškeré propriety (foto+fix) nechávám v tašce - jásat se nemá předčasně!

Už jen deset lidí před námi... hodinky neúprosně tikají a do odjezdu posledního metra zbývá už jen kousíček. Stojíme dál, vyndaváme fotku, připravujeme lihový fix...

Začíná pršet, už jen pět lidí. Tom se usměje, zamává a se zvoláním: "Sorry, guys!" nenávratně mizí uvnitř divadla. Nesnáším ho teď ještě víc než předtím a Lokiho ani Avengers si NIKDY nepustím! 

Tak tak stíháme poslední spoj metra, leč autobus, který nám na něj navazuje už ne. V nepředstavitelném lijáku hledáme zastávku náhradního spoje, který taktéž jede směr naše ubytování, jen zastavuje kousek dál. Nacházíme, posléze vystupujeme o pět stanic dřív (jo těch ...Parků tam měli moc a my to zvojtily, stane se)... znovu čekáme... vystupujeme správně a míříme do tepla a hlavně sucha naší postele... Stále věřím, že mít třetí pokus, získaly bychom alespoň jeden autogram. Nezbývá proto než doufat, že ten třetí, zaručeně úspěšný, pokus nám zůstal na případné příště ☺