Den dvacátý třetí
Ano, je to tu… už jen jeden den do Štědrého dne a profesor začal pracovat na plnění svých hrozeb aneb poslední list z deníku Severuse Snapea.
Děkuji Claire za téma dnešního mini dílu ♥
Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za
vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro
zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování
textu.
Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla
a dárečky staženy z openclipart.
23.12.
Schovával jsem si
tento lektvar pro ty nejtěžší chvíle svého života. Nezamýšlel jsem ho použít.
Neudělal jsem to ani, abych porazil Voldemorta. Není dobré si s ním
zahrávat, ale se mnou také ne! Legrace skončila! Má tradiční snídaňová káva
měla specifickou příchuť štěstí. Necítím se vysloveně jinak. Jen… nedokážu to
slovy definovat. Cosi mi říká, abych šel do ředitelny. Mám nepředstavitelnou
chuť strčit si do kapsy Veritasérum.
A udělal jsem to.
Snažil jsem se s tou myšlenkou prát, začalo mi však cukat v oku.
Hned, jak se skleněná flaštička hřála v mé náprsní kapse, tik ustal.
Minervu jsem zastihl klimbající nad dokumenty pro ministerstvo. Velice záživná
četba s uspávacím efektem. Důvěrně jsem se s nimi seznámil, když jsem
sám za tím stolem klimbal. Brumbál chrápal rozvalený v křesle. Pár kapek
Veritaséra s naprostou samozřejmostí přistálo ve sklenici s brandy,
kterou měla Minerva nalitou. Málem si ji vylila, když jsem zdvořile zakašlal,
abych tak upozornil na svou přítomnost. Dívala se na mě jako na zjevení. Zřejmě
mě nečekala takhle brzo po ránu. Těžko jsem jí mohl vysvětlovat, že tekuté
štěstí má svou vlastní hlavu a já vůbec netuším, proč tam jsem. Rozhodl jsem se
přejít rovnou k meritu věci a z úst mi vylétla jednoduchá otázka: „Co
víte o té hromadě nesmyslných darů, kterými jsem každý den bombardován?“
Minerva si sundala
brýle z nosu. Vypadala, jakoby celou noc oka nezamhouřila. Promnula si
kořen nosu, usrkla brandy, probodla mě pohledem a chvíli to vypadalo, že mě
velmi nevybíravě pošle k šípku. Pak se z ničeho nic nadechla, usmála
a klidně mi sdělila následující: „To víte, Severusi, Brumbál má svou hlavu, a
dostane-li nápad, nedá pokoj, dokud není po jeho. Hnal chudáka Hagrida od čerta
k ďáblu. A ta dobrá duše poprosila o pomoc širokou veřejnost. Kdybych
věděla, jakých rozměrů to dosáhne, našla bych způsob, jak vás varovat. Myslím
si, ne, vím, že i když se tváříte jako kyselý grapefruit, tak se určitě našel
minimálně jeden, možná i dva dary, které vám udělaly radost. Chápu však vaši
rozhořčenost. Pokud mne teď omluvíte, musím to dokončit, protože další bezesnou
noc nad lejstry mé staré tělo nevydrží.“
Nepotřeboval jsem
slyšet víc. Svého viníka jsem měl. Bylo a je mi jasné, že Hagrid je v tom
nevinně. Naivita a dobrosrdečnost trestat nebudu. Albus Brumbál je ale téma
samo pro sebe, takže jeho trest nemine. Jako z udělání se mi do ruky
dostala obálka od dvojčat Weasleyových, která obsahovala poukaz na 500 galeonů,
které mohu utratit v jejich obchodě. Stačí prý na kartičku napsat, co bych
rád, a obratem mi vše bude dodáno, ani se prý nemusím obtěžovat vážit cestu a
mám šetřit své kroky. Dobrá! Hodí se mi to jako ještě nikdy! Z přiloženého
nabídkového letáku jsem si vybral speciální štronzo emulzi na obrazy. Tohle
udělátko zapříčiní, že z kouzelnického obrazu bude, podle počtu vrstev
nátěru, klasický mudlovský obraz! Nemohu být spokojenější.
Ukázalo se, že celá
věc má ještě jeden háček, někdo se dostal k listům z mého deníku.
Nechápu, jak je to možné, ale stalo se. Dokonce snad, pokud Brumbál nelhal, aby
nasměroval můj vztek jiným směrem, má viset někde mudlům na očích!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)