Něco malého, zvrhlého a rudého na svátky
Betace: Claire, které tímto velice děkuji
Rating: 18+
Počet slov: 1 102
Věnováno mé milé Wixie… malý dáreček mé spřízněné duši… já
vím, že jsi už kousek četla, ale protože se ti to líbilo, tak jsem něco málo
přidala a startuji touto střeleností, která mne nepředstavitelně bavila, éru
The Blacklist FanFiction (TBL) na těchto stránkách.
Všechny postavy, které figurovali v seriálu The Blacklist
stanice NBC k datu 26.12.2014, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou
smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky
a pro zábavu.
V díle se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty,
protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by
překlad všechno zabil.
Gif Source:
https://31.media.tumblr.com/d899f46425b886e98cc6eb0f1ea8adc1/tumblr_inline_ncfp9xjZzV1ru4eii.gif
U dveří zvoní zvonek, nikoho nečekáš, chvíli koketuješ
s myšlenkou nikam nejít a neznámého vetřelce ignorovat, jenže zvědavost je
silnější. Vstaneš od notebooku a jdeš otevřít. Stojí tam Dembe, zamrkáš očima
ve snaze rozehnat fata morgánu, ale tohohle černocha si prostě nemůžeš
s nikým splést, byť ve filmech ti mnohdy připadají všichni stejní. Beze
slov ti podává malou kartičku, na které stojí: Zvu tě na večeři, za 30 minut,
Dembe tě přiveze. R. To je celý on, žádné varování, žádné dlouhé čekání, čistá
impulzivnost a rovná přímá čára přes veškeré tvé plány. Usměvavá černá hlava tě
s pobavením sleduje. Nezdvořile zabouchneš dveře a vletíš do sprchy,
přičemž si nebezpečně zasurfuješ na rohožce, která má být sice protiskluzová,
ale dneska svůj účel neplní ani z poloviny. Třicet minut je zoufale málo.
Zakopneš o nohu postele, skoro ulomíš dveře od skříně, nejhezčí kousky jsou
jako z udělání ve špinavém prádle. Když už horko těžko vybereš něco
kloudného, nedaří se ti najít punčochu, na které by nebyla díra. Zákon
schválnosti funguje s přesností přímo k nasrání. Nějakým zázrakem se
ti podaří se připravit a dokonce vypadat celkem kloudně. Ještě ti trošku slzí
oko, protože řasenka je zlomyslná mrcha!
Dembe ti galantně otevře zadní dveře a nepřestává se
usmívat. Kolikrát už byl něčeho podobného svědkem? Spolkneš zvídavou otázku, na
kterou stejně nechceš znát pravdivou odpověď, a oplatíš mu jeho všudypřítomný
úsměv. Nic nekomentuje, zabouchne, nasedne na místo řidiče a auto se dá do
pohybu, dokonalý společník. Ovšem v porovnání s Redem by i ten
nejukázkovější gentleman strouhal mrkev. Čeká na tebe v prezidentském
apartmá. Podává ti rudou růži a jeho skvěle padnoucí třířadý oblek tě přivádí
k šílenství. Ten chlap by vypadal dokonale snad i na hromadě hnoje! Políbí
tě něžně na tvář a ty ucítíš jeho vůni. Hladce oholen, perfektně upraven, jako
stvořený pro reklamu na cokoli.
Podpatky jsou za trest, navíc se nemůžeš zbavit dojmu, že samodržicí
punčocha zase tak úplně sama nedrží a sjíždí, kam nemá. Na jídlo nemáš ani
pomyšlení. Jak se ukáže, tak Raymond také ne. Sklenka něčeho dobrého by ti
zvedla náladu a pomohla zahnat veškeré pochybnosti a nepatřičné poznámky, které
tě akorát obtěžují. Čím větší procento alkoholu, tím lépe. Není ti však přáno,
z ničeho nic začne hrát hudba a Red se k tobě bez varování přitiskne.
Sakra, nevyčistila sis zuby! Tvému společníkovi je to však úplně jedno. Vypadá
sice jako chodící prototyp vysněného muže s velkým M v tom nejlepším
možném balení, telepatie a čtení myšlenek díky Bohu nepatří mezi jeho základní
funkce. Darovanou růži odloží na stolek a v těsném objetí v rytmu
pomalé melodie směřují vaše společné kroky k zavřeným dvoukřídlým dveřím.
„Jsi nádherná,“ zašeptá ti do ucha.
„Lháři,“ oponuješ sladce. Sjíždí ti punčocha, kalhotky máš
na 90% naruby a zip na šatech bude určitě zadrhnutý. Místo dohadování tě políbí
na šíji a ve chvíli, kdy si sundá sako, zapomínáš na všechny své teoretické
nedostatky, protože jste tu jen vy dva. Nějaký zázrakem pod Redovýma rukama zip
vůbec neprotestuje a šaty se poroučí k zemi. Klekne si na jedno koleno a
něžně ti srovná neposednou krajku, která skutečně o kousek sjela. Zatímco
pomalu vstává, letmými polibky si značkuje cestičku od krajkového lemu, přes
bříško, ňadra, krk, až zpět ke rtům. Rozepneš mu těch pár knoflíčků na vestě a
stejně jako jeho sako před chvíli, i tento luxusní kousek končí na zemi.
Kravata ho vzápětí následuje.
„Svlékni si košili,“ odvážíš se nejistě navrhnout. Vyzývavě
tě kousne do spodního rtu, vyndá ti sponku z vlasů, protože má rád, když
jsou rozpuštěné, a maličko poodstoupí. Užívá si svou roli a s každým
knoflíkem si hraje, než ho konečně rozepne. Nebo ti to tak alespoň přijde.
Nikdo nemůže vypadat tak sexy při obyčejném svlékání! Ale on to dokáže. Bříšky
prstů mu přejedeš po nahé hrudi a on tvé pohyby kopíruje na tvých zádech, což
tě vzrušuje ještě víc. Jeho polibky jsou stále vášnivější. Nepatrně tě tlačí
před sebou a vede tě k posteli. Čekáš, že tě položí, ale on tě místo toho
vezme do náručí a do nadýchaných peřin tě hodí. Než se z toho překvapení
vzpamatuješ, je u tebe, zuje ti boty a bílým peříčkem, které měl zřejmě po
celou dobu schované v kapse, přejíždí od prstů na nohou, přes holeň,
stehno, kopíruje lem kalhotek, obkrouží pupík, přes krajku podprsenky tě kousne
do ňadra. Chceš si ho přitáhnout k polibku, jenže on je tady šéf! Roztáhne
ti nohy a lehne si na tebe. I přes látku kalhot cítíš, jak moc ho celá tahle
hra vzrušuje. Přezka opasku tě studí na bříšku, ale Red se nemá k jejímu
rozepnutí. Špičkou jazyka laská tvou kůži a doslova tě mučí. Když se dostane až
ke kalhotkám, s úlevou zjišťuješ, že se konečně rozhodl zbavit tě alespoň
jednoho kusu oblečení. Ještě před hodinou jsi byla zoufale unavená, ale teď jsi
vzhůru jako ještě nikdy předtím. Každou buňkou svého těla vnímáš jeho doteky a
krouživé pohyby jazyka a prstů ve svém klíně. Je to jako symfonie stvořená jen
pro tebe a pan dirigent ovládá své umění naprosto skvostně…
Je ti úplně jedno, že nemá vlasy, do kterých bys mohla
zaplést prsty a přitáhnout ho těsněji k tomu malému místečku svého těla.
Absolutně tě nezajímá, kolik žen tu takhle leželo a sténalo před tebou a kolik
jich přijde po tobě. Racionální stránka tvého já vzala za své v okamžiku,
kdy se poprvé před rokem vaše oči setkaly. A když našpulil rty a naklonil
hlavu, ztratila si i zbytek své soudnosti. Od té doby si ušla pořádný kus
cesty. Ale jako každý závislý i ty víš, že tohle všechno jednou skončí a
odvykání bude těžké. Jenže než ta chvíle nastane, hodláš si vychutnat každičkou
možnost, jež ti bude nabídnuta. Zvuk rozepínajícího se zipu tě vrací zpátky do
reality. Předehra je u konce a ty ses ani nepozastavila nad tím, že neskočila
tak úplně podle tvých představ. Nevadí, protože ta malá jiskřička rozhořčení
byla právě uhašena. Dvakrát!
K dokonalosti chybí jen jedna věc, usnout mu
v náručí. Jde to těžko, když sedí v křesle, kouří doutník a dívá se
na tvé nahé tělo. Zatoužíš schovat se pod peřinu a ukázat mu záda, jenže jeho
oči ti to nedovolí. Vyfoukne z úst obláček kouře, usměje se tak, jak to
umí jen on, lehne si k tobě, shrne ti z obličeje pramen neposedných
vlasů, které máš nepředstavitelně rozcuchané, a nejspíš nikdy nepůjdou
rozčesat, a řekne tím svým sametovým hlasem: „It was fun, let´s do it again.“
Takhle nějak si představuješ nebe, o hodinu později usínáš s představou
života zalitého sluncem, která vezme za své hned následující den ráno, ale kdo
by řešil, co bude zítra, když dnešek je tak… Red!
No to je pěkné, jak to, že tu nevidím svůj koment?! Chjo :-( Tak znovu a lépe.
OdpovědětVymazatPsala jsem něco ve smyslu: Kristovy rány! :-D :-D :-D Nemůžu se přestat smát (a rudnout) :-D Svoje už jsem ti k tomu řekla a momentálně nemůžu najít žádná další vhodná slova :-D Pro začátek ff na tbl jsi nastavila laťku hodně vysoko a tak si dovolím jen: This is gonna be a gas! :-D Děkuji!
Hergot - snad to nezlobí? To by mě naštvalo! :) jsem tu právě rok a slavit výročí padáním blogu se mi fakt nechce :D
VymazatSměješ se? Jupí... jo rudnutí? Klííd, s tím mám potíž při psaní taky :D
Já a laťku? Tu si nastavila ty a budu jí jen těžko přeskakovat :) Holt ty jsi víc na romantiku a já na srandičky :D
I agree with you completely! :D a nemáš zač!
Tak můj první přečtený příběh od Tebe. Ne že bych si jich dříve nevšiml, ale nějak mě více lákaly kultura, recenze knih, recepty a postřehy ze života - ne nutně v tomto pořadí :-). Ale tak nápis 18+ mě nalákal. (Btw. to 18+ je skoro až klamavá reklama, to co čtu jinak já, by pak bylo 100+) Jen krátce, protože jsem už trochu novoročně slavil: Nezvyklý pohled vypravěče je určitě plus. / Dvakrát! mě rozsekalo / "k nas..ní" mi přišlo takové nepatřičné, nic proti expresivním výrazům nemám, ale v kontextu mi to tak přišlo / R. jsem si takto nikdy dříve nepředstavoval a doufám že ani nebudu :) / líbilo se, piš více :) Pokladnik
OdpovědětVymazatOn ten rating je třeba brát z rezervou, protože je tam čistě pro mou ochranu, kdyby měl někdo potřebu rýpat nebo hlásit pohoršení vyšším instancím :) Příběh vždycky vychází z momentální nálady, ve které se autor nachází, v té dané chvíli tedy byly poněkud hrubé výrazy na místě. Kdybych ho psala dneska, byla bych, dost možná, ještě hrubější :) V novém roce budou zase články z klasických rubrik, prosinec byl a je poněkud na jiné vlně. Bude fuška dostat se do normálního rozpoložení, vzhledem k tomu, co mám před sebou, ale blog je ventil a úleva, takže recenze, recepty a vše ostatní bude :) Don´t worry :) 100+? Nedá mi se nezeptat, co to vlastně čteš? :D
Vymazat