Interview se Snapem - díl 3.

Hermiona zavřená ve skříni a Severus jde zjistit, kdo je to neplánovaně vyrušil. Tipnete si? ☺

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím devět sepsáno, celkem tak 12?

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část třetí***

„Luciusi, vy doma nemáte kalendář?“ zaslechla Hermiona Snapeův hlas.

„Severusi, prosím, teď ne,“ protestovala Narcissa Malfoyová, která svého muže doprovázela a s neskrývaným zhnusením se rozhlížela po místnosti. Nikdy si na tohle místo nedokážu zvyknout, blesklo jí hlavou. „Dracovi je hůř,“ vzdychla Cissa, „potřebuje další dávku.“

„Není problém,“ pokrčil Severus rameny. „Ale snad jsme si domluvili nějaká pravidla,“ tvářil se dál dotčeně.

„To myslíš vážně? Budeme si hrát na co vlastně?“ ozval se poprvé Lucius Malfoy.

„Na přátele rozhodně ne. Těmi nejsme a nikdy jsme nebyli, složil jsem slib a ten splním. Tečka, konec věty, tady to máte,“ podával jim flakonek s tmavě zelenou tekutinou. „Příště využijte našeho obvyklého prostředníka,“ napomenul je povýšeně, „jinak naše dohoda končí. Co kdybych tu měl dámskou návštěvu?“ ušklíbl se.

„Tady?“ ošila se Narcissa znechuceně.

„Ano, drahá Cisso, tady. Ne každá ženská je tak cimprlich jako ty,“ mrknul na ni Severus rádoby koketně.

„Schovej si to pro šlapky z Obrtlé,“ plivl na něj Lucius.

„Jistě, s těmi se důvěrně znáš, že, Luciusi? nezůstal mu Snape nic dlužen. „Rád jsem vás oba viděl, dveře jsou támhle, a co se honoráře týče, svou odměnu očekávám tam, co vždycky. Doufám, že jste nebyli tak natvrdlí a nenesete to s sebou.“

„Ty máš takové štěstí, že tě potřebujeme,“ pohrozil mu Lucius hůlkou. Narcissa zbledla ještě víc než obvykle a táhla svého nasupeného manžela k východu.

„Taky jsem vás rád viděl, vaše veličenstvo,“ vysekl Severus posměšné pukrle a otočil se k nim zády. Dobře věděl, že lék na Dracovu nemoc jinde neseženou, takže byli ochotni platit za jeho život velmi vysokou cenu. I proto si před Luciusem nemusel brát servítky.

Hermiona v průběhu rozhovoru špicovala uši a snažila se najít vhodnou polohu, při které by ji nic netlačilo do zad, pavučiny se jí nemotaly do vlasů, jednou nohou by nestála merlinví v čem, a aby se neudusila, nezačala pšikat a podobně. Přesně v okamžiku, kdy za Malfoyovými zapadl poklop, s hlasitým zavřísknutím vypadla ze skříně ven. Na zátylku totiž ucítila jakési šimrání. Jak se ukázalo, byl to pořádně velký černý pavouk. Rozplácla se na zemi a zuřivě se snažila hmyz ze sebe setřást. Severus pozvedl obočí v čtenářům důvěrně známém gestu, zkřížil ruce na prsou a řekl: „A prý že Nebelvíři jsou odvážní.“

„Jděte se vycpat!“ prskla na něj Hermiona, vstala a pokoušela se ze sebe oprášit prach a pavučiny. „Kdy jste v té skříni naposledy uklízel?“

„Proč bych to dělal? Zavírám tam náhodné návštěvníky a ti ji pořádně vymetou,“ ušklíbl se.

„Co je Dracovi?“ zeptala se Hermiona zvědavě.

„Vy nečtete ten plátek, když pro něj píšete?“ vrátil jí Severus místo odpovědi otázku. Hermiona chvíli přemýšlela, jak to spolu souvisí. Vzpomněla si, že přibližně před půl rokem se objevila krátká zpráva o tom, že Draco Malfoy trpí chudokrevností. Považovala to za drb. „Koukám, že si slečna vzpomněla.“

„Ona je to pravda?“ zarazila se Hermiona.

„Zcela výjimečně,“ řekl Severus jakoby nic.

„Jak se mu to stalo?“ vyzvídala dál. Konec konců, byla to její práce.

„Pár Smrtijedů si na něm smlslo, když Starostolec neodsoudil jeho otce a než se zeptáte, netuším, proč nesedí Lucius v Azkabanu a je mi to upřímně a z celého srdce u prdele,“ nebral si Severus servítky. „Vyslali na něj nějaké nové kouzlo a než jsme je stihli najít a vyzpovídat, Lucius je v návalu zuřivosti pozabíjel. Holt blbec blbcem zůstane,“ dodal na vysvětlenou, než mu Hermiona stihla položit doplňující otázku.

„Takže náš rozhovor je u konce?“ tázala se trochu zklamaně.

„Vzhledem k tomu kolik je hodin, ano,“ naznačil Severus, že by měla vypadnout. „Nocležníky tu netrpím. Ale pokud byste někdy v budoucnu měla chuť ještě na nějaké informace, jsem jedno velké ucho. Za předpokladu, že budete stále panna, jinak pro mě případný další rozhovor nemá pražádnou cenu, sbohem,“ otočil se k ní zády a dál jí nevěnoval žádnou pozornost. Hermiona odevzdaně pokrčila rameny a vydala se na cestu domů. Celý večer přecházela po místnosti s perem v ruce a snažila se dát dohromady něco kloudného. Jak se ale zdálo, rána na ruce a nepatrná ztráta krve nepřinesly své ovoce. V sedm hodin ráno dorazila do redakce a měla jen chabý nezáživný článek následujícího znění:

Severus Snape, bývalý Smrtijed poustevníkem v lesích

Ač se to zdá neuvěřitelné, obávaný profesor zmizel kouzelnické veřejnosti z očí a užívá si soukromí na blíže nespecifikovaném místě. Nesnažíme se chránit jeho pohodlí, ale vaši bezpečnost, proto místo jeho výskytu zůstane v tajnosti. Severus Snape je toho času v podmínce a až mu tato uplyne, nemíní se vrátit do Bradavic, takže současní i budoucí studenti (a jejich rodiče) mohou klidně spát. Bradavické zdi už nikdy nebudou svědkem jeho běsnění a ponižování. Zapláče někdo pro kdysi uznávaného Zmijozela?

S jakou reakcí se Hermionino dílo setkalo? Inu… jak bych to řekla slušně… ocitla se na dlažbě. Panu redaktorovi došla trpělivost. Prohlásil, že slečna Grangerová nemá pro novinařinu nadání a že on nemá sílu každý její článek přepisovat. Na chodníku před budovou, kde Denní věštec sídlí, prý sežene během pěti minut deset stokrát lepších patlalů. Hermiona šla pod svou úroveň a prosila o další šanci, dokonce se i rozbrečela… nebylo to však nic platné. Redaktor byl neoblomný a realita tvrdá. Protože díky chabému výdělku neměla žádnou finanční rezervu a sehnat lepší práci bylo asi stejné, jako chtít vyhrát v loterii, ocitla se během dne na dlažbě hned dvakrát. Jejímu domácímu došla trpělivost též. Zřejmě oba muži vstávali ten den levou nohou. Díky Merlinovi, že alespoň balení šlo díky kouzlům od ruky. Hermiona neměla kam jít. Jak už to tak v životě bývá, zoufalé okamžiky si žádají zoufalé činy. Když si navíc potřebujete na někom zchladit žáhu, není lepšího adepta než toho, který podle vás za to všechno může. V Hermionině případě Severus Snape.

„Kvůli vám jsem přišla o práci!“ zakřičela na něj Hermiona, když se po velmi krátké době znovu setkali.

„A jak pak je to možné? Neposkytl jsem vaší nebelvírské hlavince dostatek použitelných informací?“ sjel ji jízlivě. „Spíš bych si tipnul, že váš smysl pro spravedlnost a mravní čistota způsobily, že jste nebyla schopná vyplodit snůšku lží na titulní stranu. A to rozhodně moje chyba není.“ Probodával ji pohledem, ale nakonec ji stejně pustil dovnitř. „Co by se vám stalo, kdybyste prostě napsala, že v lese obskakuji stromy, penis mám velký jako mlýnský valach a tvrdý jako skálu?“

Hermiona otevřela pusu, zrudla a hned ji zase zavřela.

„U Salazara, Grangerová, nesnažíte se mi tu doufám jako ryba naznačit, že jste v životě neviděla nahého chlapa?“ Severus se ocitl na hranici nevěřícnosti a výbuchu smíchu.

„Jste hulvát!“ byla jediná reakce, na kterou se šokovaná Hermiona zmohla.

„Jistě a vy jste svatá panna bez práce, střechy nad hlavou a sebevražednými sklony,“ měřil si ji pobaveným pohledem.

„Dám vám tolik krve, kolik budete chtít,“ pokusila se mu Hermiona v návalu zoufalství navrhnout obchod. Proč sem vlastně chodila? I spát mezi bezdomovci na Obrtlé by bývalo bylo… lepší.

„Osobně si myslím, že mi toho dáte mnohem víc, Grangerová,“ ušklíbl se Severus a udělal krok směrem k ní. Hermiona instinktivně couvla a narazila do jeho pracovního stolu. V návalu pudu sebezáchovy vytasila proti svému bývalému profesorovi hůlku…