knihovna – J. Verdon: Vražedná čísla
Zaujala mě upoutávka od Baronetu na youtube. Recenze se
tvářily vcelku pozitivně. Kdo by nechtěl jednou za čas sáhnout po dobré
detektivce? Nejdřív jsem si myslela, že to bude mít spojení se stejně
pojmenovaným seriálem, který u nás jednu dobu běžel a občas jsem nějaký ten díl
zahlédla, ale absolutně to spolu nesouvisí. Všude je plno severské literatury a
mě lákalo ponořit se do něčeho odlišného. Nerada jdu s davem. Vyplatilo se
zvolit místo novinky tři roky starou knihu?
Originální název: The Think of a Number
Rok vydání v ČR: 2012
Rok vydání originálu: 2010
Počet stran: 480 (klasická kniha)
(moje čtečka ve formátu epub píše 424 stránek ☺)
Žánr: thriller, detektivky
série: David Gurney, díl 1.
Vydal: Baronet
Překlad: Jiří Balek
Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji webu palmknihy.cz
Zároveň jsem zjistila, že mám doma i klasickou knihu, kterou
jsem pořídila na knihy.abz.cz
za 61,- Kč, protože mi chyběla
odpovídající částka, abych dosáhla na poštovné zdarma☺
Upoutávka na
youtube.com:
Anotace z databazeknih.cz:
Jednoho dne se v
poště objeví posměšný dopis končící výzvou: „Vidíš, jak dobře znám tvá
tajemství – mysli si číslo.“ Ti, kdo výzvy uposlechnou, brzy zjistí, že autor
dopisu velmi přesně odhadl jejich náhodnou volbu.
Pro Davea Gurneye, zkušeného vyšetřovatele oddělení vražd newyorské policie,
který nedávno odešel do penze a chystá se na severu státu New York začít se
svou manželkou Madeleine nový život, tyto dopisy znamenají zprvu cosi
podivného, zajímavou hádanku, která však vzápětí spustí pátrání po sériovém
vrahovi. Gurney je k vyšetřování přizván jako „poradce“ a brzy dosáhne průlomu,
který místní policii ohromí. S každým krokem protivníka obdařeného takřka
jasnovideckými schopnostmi Gurneyovi připadá, že ho začíná dohánět jeho
tragická minulost, jeho manželství se dostává k nebezpečné propasti, a nakonec
ho ovládne temný, chladný pocit, že narazil na nepřítele, jehož nelze zastavit.
Vendi, recenzent amatér:
Očekávání:
Zajímavá detektivka s prvky thrilleru. Promyšlený
případ, nad kterým si budu lámat hlavu, a alespoň trochu sympatický hlavní
hrdina.
Skutečnost:
A je to tu zase… autoři anotací si ze mě musí dělat srandu,
jinak si to nedokážu vysvětlit. Hned ve třetí větě vyzradí část pointy?
Skutečně? Chce se mi křičet! Napíšou tam něco, k čemu hlavní postava
dospěje až dalece za druhou polovinou knihy! K nas*ání a nepřeháním!
K mému štěstí anotace nečtu pozorně. Jen je prolétnu, mrknu na hodnocení
na goodreads a konec. Nebo si ji přečtu, knihu vyberu a než se k ní
dostanu, stihnu vše zapomenout!
„…Vybavil se mu citát ze Sherlocka Holmese: „Když jste vyřadil nemožné,
pak vše, co zbývá, jakkoli je to nepravděpodobné, musí být pravda…“
Dnešní hodnocení bude zřejmě trochu rozpačité. Styl psaní
autora mi úplně nevyhovoval. Moc detailní, zdlouhavý, rozebírající až
pitvající. Ze začátku jsem nedokázala vydržet u stránek déle jak dvacet minut v
kuse. Okamžitě mě příběh začal uspávat a bylo vymalováno. Trvalo celých 120
stran, než mě detektiv ve výslužbě Gurney chytil a nepustil.
Celá kniha mi v součtu zabrala rovných šest hodin.
„…třetí muž nenápadně stojící za Klinem byl předčasně plešatý a
vyzařovalo z něj charisma mísy kysaného zelí…“
Zřejmě jsem líný čtenář. Obvykle má autor přibližně 40
stránek, aby si mě získal, jinak je smolař. Nebo já? Otázka na dlouhé zimní
večery. Možná, že my oba. Ale zpět k recenzi. Příběh má hlavu a patu.
Prokousáváme se pohledem do života detektiva ve výslužbě a jeho ženy. Hlavní
postava nám poodhaluje svá tajemství, myšlenky a pohnutky. Vcelku zajímavé a i
napínavé, protože cosi tušíme, ale skutečnou pravdu se dozvíme později. Obrátí
se na něj spolužák s prosbou o pomoc a celá věc konečně začne být zajímavá,
částečně. Jakmile se objeví první mrtvola, je vymalováno a děj začíná být
takový, jaký ho mám ráda. Postupně sledujeme, jak probíhá vyšetřování a
odkrývají se zdánlivě nelogické, nesmyslné a nastražené stopy. Vrah si hraje
s policií a autor s námi. Krutě, nekompromisně a napínavě! Až těsně
před koncem začínám tušit, kdo by to mohl být, ale ne proč. Odhalení i tohoto
střípku přichází v pravý okamžik a já se zatajeným dechem bez ohledu na
čas blikající na hodinách (1:35) čtu dál, dokud neskončím poslední řádkou,
která mě i svým způsobem dojme.
„…Gurney měl dojem, že právě viděl, jak si někdo vymkl kotník, ale udělal z toho piruetu. Nevěřil mu. Měl zkušenost, že když člověk podá dvě protichůdná vysvětlení svého rozhodnutí, pravděpodobně záměrně opomenul to třetí, skutečné…“
O co slabší byl start, o to sladší byla cílová páska! Autor mi
zcela vynahradil nudné čekání, než přijde spád. Sláva! Budiž mu za to projevena
úcta, uděleny tři kachničky z pěti (technicky bych chtěla dát tři a půl,
ale nebudu sadista, kachny se nepůlí). Děkuji za krásný detektivní thriller.
Nemyslím si, že bych měla chuť sáhnout po dalších dvou knihách, které autor
napsal jako pokračování životní cesty hlavní postavy. I když by mě zajímalo,
jak si Gurney povede dál… obávám se dalšího pomalého rozjezdu a to by na mě
bylo už moc. Loučím se proto s tímto autorem, pachuť uspávače hadů zmizela
a já jsem za to ráda.
Ono záleží, třeba taková Agatha píše, dle mého skromného posouzení, skvěle. Ale jednou za čas se mi do rukou dostane knížka, u které mám velký problém dočíst do konce. Zdlouhavé, překombinované, ale už z úcty k ní dočtu Občas holt ani dobří spisovatelé nemají své dny :D.
OdpovědětVymazatSouhlasím, každý autor má slabší a silnější chvilky. Viděla jsem to např. u S. Day, kterou jsem si hodně oblíbila :) na tři parádní kousky připadal jeden katastrofální :D
Vymazat