Po delší době horor - bude stát za to?
Horor byl teď
trochu opomíjeným žánrem. Skoro se zdá, že jsem zamrzla někde mezi dětskými
knihami a romantikou a úplně jsem zapomněla na svůj „záměr“ střídat, objevovat,
zkoušet, poznávat. Ať už mluvíme o autorech, sériích či typech příběhů. A proto
přichází dnes návrat k jednomu z těch oblíbenějších. Co vlastně bylo
posledním hororem, který jsem četla? Hledám… hledám… Poslední
dny Jacka Sparkse, které dostaly tři a půl hvězdy.
zdroj obrázku klik
Autor: Darcy
Coates
Původní název: The Haunting of Ashburn House
Žánr: horor
Rok vydání: 2019 (originál – 2016)
Počet stran: 256
Série: není
Edice: Fobos
Překlad: Alexandr
Neuman
„…Co to, u všech všudy, bylo? Přišlo mi to jako zemětřesení, ale zem se
netřásla. Co mohlo tak vyděsit ptáky venku i Wolfanga uvnitř, aniž bych to také
zpozorovala?…“
Teaser – bacha – fakt
jen pro nebojácné!
Očekávání:
Po delší době horor – takže se bojím, že se budu bát a na
druhou stranu se na to i trochu masochisticky těším. Ráda bych smysluplné
napětí, tajemství, duchy, temno, děsivo, mrazivo… a to by asi mohlo na rozjezd stačit!
Skutečnost:
S domem Ashburnů se děje něco podivného. Prastará budova
je již několik desítek let opředená tajemstvím… celou anotaci najdete tady
a my se domu bez dlouhého otálení podíváme na zoubek!
V minulé knize (Temnota
v něm) jsem si stěžovala na nesmírně malé písmo – tady musím naopak
poděkovat za ideální velikost i pro horší zrak!
Strana 32… pomalejší rozjezd. Zatím jen slabé náznaky
něčeho, co se může a nemusí rozvinout, ale upřímně – ten teaser udělal své –
očekávání jsou skutečně vysoká.
„…Periferně zachytila nějaký zvuk. Měla pocit, že normálně by ho
neslyšela, ale protože les byl ponořen do mrtvolného ticha, slyšela jakési
jemňounké šátrání, škrábání, které jí pronikalo ušima přímo do mozku.
Uteč…“
Strana 61… zvědavost. Trefné podstatné jméno. Hodně otázek,
málo odpovědí, ale zatím nemám co vytknout.
Strana 112… jaká bude noc? Jestli se budu bát jít na záchod
– je to skvělé znamení aneb měřítko kvality hororu. Zatím musím uznat, že bez
zbytečného tlačení na pilu autorka skvěle pracuje s atmosférou a napětím.
Strana 154… přituhuje. Zmiňovaná atmosféra houstne. Mrazí a
napíná…jo, a pokud je můj strach po odložení knihy a zhasnutí jakousi pomůckou
pro měření hororovosti knihy, má Duch domu Ashburnů osm z deseti po první
noci!
Strana 240… čtu a zapomínám si průběžně psát poznámky. O čem
to svědčí? Je to vážně síla!
„…Adrienne zrychlila chůzi a začala si okusovat špičku palce. To čekání
bylo mučivé. A nedozví se, jestli to zafungovalo, dokud se neozvou sirény.
Musím začít něco dělat. Zastavila se u okna a zkusila zahlédnout kouř
stoupající k nebi. Vítr ale foukal špatným směrem…“
Hrubý nástin a představu máme. Nastal čas učinit závěr:
Luxusní! Zcela upřímně přiznávám, že už nějakou dobu jsem nebyla
z knihy obdobně nadšená. Ano, objevovalo se hodnocení čtyři, možná i čtyři
a půl s přimhouřenýma očima, ale abych bez zaváhání dala číslo pět a
klidně i hvězdičku k tomu? Nemyslitelné. A přesto se právě tak stalo.
Duchařina, horor, napínavost… říkejte tomu, jak chcete, kniha splňuje vše, co
jsem očekávala.
Nemám jedinou výtku. Skutečně ne. Addy – hlavní postava – mi
neuvěřitelně sedla. Detaily byly naprosto dostačující aneb ani málo, ani moc.
Z děje mrazilo, padlo i pár vtipných myšlenek či hlášek. Bála jsem se,
smála, měla na krajíčku, oddechla si… vše se střídalo. Autorka udržovala napětí
naprosto přirozeně, příběh plynul bez zádrhelů a přílišného přehánění. Celkem
reálně si umím představit filmové zpracování – s dobrým režisérem by bylo
naprosto neskutečné. Za mě velká spokojenost a šťastná ruka při výběru.
Pro milovníky spíše duchařských záležitostí dokonalá volba
se špetkou něčeho navíc. Nechci napovídat ani dávat vodítka, proto záměrně
nerozvádím ani děj, ani zápletku. Nedělám to nikdy a nebudu s tím začínat
ani v případě dnešní knihy. Tleskám za výborný výběr, zpracování i
překlad, protože všechny tři faktory dohromady vytvořily skvostný kousek, který
si ráda za čas připomenu!
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a těším se na
případnou další spolupráci ;-)
Koukám po ní už pár dní. Díky tvé recenzi si ji chci přečíst okamžitě! :D
OdpovědětVymazatJežíši, tak to je super - dej pak vědět, jak se líbila, abys mi nenadávala :D
VymazatPřečteno, také chystám recenzi. Moc se mi líbila a bála jsem se neskutečně :D
VymazatJá jsem strašnej posera. Čím jsem starší, tím je to horší, co mi nevadilo před dvaceti lety, teď mi drásá všechny smysly. Třeba minulý týden mi polovičák pouštěl trailer k hororu Sestra. Dobrý, dobrý, dobrý, on na mě tak kouká ze strany, říkám si, proč, dobrý, dobrý a pak přijde moment, kdy na hlavní postavu z chodby něco vylítne, naprosto nevinně, že jo, a já si málem kákla :D. Prostě už jsem stará raketa.
OdpovědětVymazatFakticky? Mám to úplně přesně - netuším, jestli mě změnilo těhotenství nebo pak věci kolem mamky a tak, ale od tý doby se hororům vyhýbám. Filmům vůbec, to nedávám a knihu sem tam prubnu, ale pak kdyby mě někdo pozoroval, jak jdu po schodech do koupelny a v posteli se choulím do klubíčka... to trapka strachy posraná až za ušima :D
VymazatU mě je to stoprocentně mateřstvím, co se mi narodil Míša, jako by mi v hlavě seplo a spoustu věcí vnímám jinak :).
VymazatJá to tak nějak přičítám obojímu - jak mateřství, tak umírání mamky ♥
VymazatNa ten trailer od Dobrovských jsem se radši nedívala. :D na to mám slabou povahu, ale velmi se mi kniha líbila. Překvapilo mě, co se z konce nakonec vyklubalo. :-)
OdpovědětVymazatJá jo a je to fakt síla :D Musím říct, že byla skutečně nečekaně výborná a ten konec, kdy už si říkáš, že jakože chápeš a tušíš a je to pak ještě o trochu jinak... to byl skvělý bonus :)
Vymazat