neděle 16. února 2014

BMSK 11 - Okno


Co dělá Severus v chodbě a kam vede jím vyčarovaný portál? Jak zareaguje Hermiona? Jsme přesně v polovině našeho příběhu, nastane nějaký zvrat?





Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.



kapitola jedenáctá – Okno

Byla bez hůlky, šokovaná, zmatená, zaskočená a navzdory létům praxe začínala panikařit. Severus Snape na ni mířil svou hůlkou, ve tváři měl škodolibý a děsivý škleb. Vyslal proti ní neznámou kletbu, uskočila a nějakým zázrakem se jí podařilo uhnout a zároveň rychle sebrat nejdůležitější věc pro tuto chvíli.

„Aqua Eructo*!“ vyslala proti profesorovi s rudýma očima velký proud vody. Mohlo jí ale být jasné, že s něčím tak jednoduchým si hravě poradí. Vytvořil štít, který vodu přesměroval proti ní. Nestihla tak rychle zareagovat a zasáhla ji pořádná sprška.

„Fractus Nosus*!“ vykřikl Severus jejím směrem a Hermionu ochromila neskutečná bolest. Upustila hůlku a chytila se za nos, ze kterého jí tekla krev.

„Je škoda, že vám musím pochroumat tu vaší skvostnou fasádu, ale nedáváte mi na vybranou,“ zasyčel Severus hlubším hlasem, než jakým mluvil jindy. Chytil ji za vlasy a hodil hrubě na zem. „Bylo velice příjemné si s vámi hrát, ale všeho moc škodí,“ ušklíbl se a chystal se zřejmě vyslovit nějakou smrtící kletbu, Hermiona ovšem stihla nahmatat hůlku, sebrat ji a: „Impedimenta*!“ Severus Snape zamrzl na místě.

„Kruci, kruci, kruci!“ nadávala nahlas a snažila se vymyslet, co má dělat. Kouzlo ovšem přestalo působit rychleji, než počítala a do boku ji zasáhla další neznámá kletba, která zapříčinila křeče v celém jejím těle. Z očí jí vytryskly slzy, zmobilizovala poslední síly: „Everte Statim*!“

Ve stejnou chvíli zakřičel Snape: „Confundo*!“

Potom byl Hermioniným kouzlem, proti kterému se nestačil bránit štítovým zaklínadlem, mrštěn na zeď. Praštil se do hlavy a svezl se bezvládně na zem. Hermiona zasažena kletbou, která způsobuje ztrátu koordinace a zmatený odhad vzdálenosti, se pokoušela dostat pryč a přivolat pomoc, jenže narazila čelem do zdi v domnění, že zahýbá za roh a sesunula se kousek od již ležícího profesora… Když je o hodinu později našla Minerva, nevěděla, co si má myslet, ale přemýšlení odložila na později, oba je s přivolanou Poppy přemístila na ošetřovnu a vyčkávala, dokud se neprobere alespoň jeden z nich, aby jí celou tu scénu vysvětlil.

**************

Hermiona ztěžka otevřela oči, bolela ji hlava, v krku měla knedlík a nejraději by se překulila na druhou stranu postele a zase usnula. Jenže něco bylo špatně – neležela ve své posteli. Když si přivykla na šero v místnosti, uvědomila si, že leží na ošetřovně. Prudce se posadila a hledala hůlku. Všimla si, že profesor Snape spí na vedlejším lůžku, znatelně se jí ulevilo. I on se začal probírat, jeho reakce na prostředí, ve kterém se nalézal, byly ovšem podstatně hlasitější.

„Co tady, k sakru, dělám? Říkal jsem vám, že v žádném případě NECHCI na ošetřovnu!“ zavrčel do prostoru, „a vy tu ležíte proč?“ obořil se na Hermionu, jejíž přítomnost právě zaregistroval.

„Děláte si ze mě legraci?“ zvýšila hlas, začínalo toho na ni být už trochu moc.

„Jak to se mnou mluvíte?!“ vyjel na ni.

„Vy máte po tom všem ještě drzost ptát se mě, jak to s vámi mluvím? To já bych se měla ptát! Proč jste na mě zaútočil?! Proč jste mě svedl?! Proč jste pouštěl ty hady?! Proč jste měl rudé oči?!“ křičela na něj.

„Proč, proč, proč!“ opakoval posměšně, „o čem to žvaníte? Snažil jsem se zastavit útočící kotlíky! Je však evidentní, že některý z nich zasáhl i vás a zřejmě řádně silně!“ dedukoval.

Hermiona otevřela pusu a zase ji rychle zavřela, nenapadla ji žádná adekvátní reakce, s výjimkou rány kolenem do rozkroku, vyškrábání očí či úder pěstí do brady.

„Co je to tady za kravál?“ vstoupila do jejich rozhovoru Poppy. „Á, už jste oba vzhůru, pošlu pro Minervu, bude s vámi oběma chtít mluvit.“ Ředitelka v ten okamžik přišla na ošetřovnu.

„Jak dlouho jsou vzhůru?“ zeptala se madam Pomfreyové.

„Jen pár minut, zrovna jsem pro vás chtěla poslat skřítku,“ odvětila Poppy.

„Nechtěla jsem vůbec odcházet, ale zmijozelští mají pocit, že jim patří podzemí, bylo třeba jim domluvit,“ vysvětlovala Minerva důvod své nepřítomnosti.

„Postarám se o to, jen co odsud odejdu,“ řekl Severus, aby připomněl svou přítomnost.

„Až to Poppy dovolí, Severusi!“ rázně pronesla Minerva a než stihl oslovený protestovat, pokračovala: „A teď mi laskavě vysvětlete, jak jste se vy dva ocitli v bezvědomí, s odřeninami, Hermiona se zlomeným nosem na podlaze, v chodbě a s dírou ve zdi.“

„S jakou dírou ve zdi?“ nechápal Severus.

„Vylézali z ní tři hadi do portálu, který jste vytvořil, a potom jste mě napadl!“ osočila ho Hermiona.

„Jaká díra? Jací hadi? Co to melete?!“ zuřil Severus, „šel jsem chodbou, proti mně najednou běžel zmijozelský prefekt a pak letěly ty kotlíky!“

„Kotlíky? Severusi, o čem to mluvíte?“ nechápala pro změnu Minerva.

„Paní ředitelko, ten útok kotlíky se stal před několika dny,“ Hermiona nevěděla, jak dlouho byla mimo, tudíž nemohla poskytnout přesnější údaj. „Pan Coule pro mě doběhl a já pana profesora na jeho přání přenesla k němu.“

„Těžko jste mě přenesla ke mně, když jsem tady!“ skočil jí do řeči rozčílený Severus.  

„Proč jste mě neinformovala?“ vstoupila do jejich dohadování Minerva.

„Pan profesor byl velice neposlušný pacient, já… vůbec jsem se k tomu nedostala,“ zčervenala Hermiona. Minerva si ji pátravě prohlížela a bylo jí jasné, že bývalá studentka neříká úplně vše.

„Vůbec nejsem neposlušný pacient, vy jste nemožná ošetřovatelka, když mě nedokážete udržet na lůžku a já si navíc na vaši úžasnou a zajisté jedinečnou péči nevzpomínám,“ snažil se ji urazit.

„Nevzpomínáte si, protože jste byl pod vlivem ani nevím čeho! Když jsem vás našla, jak pouštíte ty hady, měl jste úplně rudé oči a pak jste se na mě vrhnul!“ a předtím jste mě dostal do postele - podruhé! Dodala v duchu.

„Nesmysl! Nikdy bych se vás nedotkl!“ ušklíbl se Severus.

„Severusi, obávám se, že nalezené stopy hovoří ve prospěch verze slečny Grangerové,“ zasáhla Minerva.

„Nikdy byste se mě nedotkl?“ vyjela na Severuse už opravdu rozhořčená Hermiona.

„N-I-K-D-Y! NIKDY!“ hláskoval Severus.

„Takhle se nikam nedostaneme, zkuste se prospat, uklidnit a ráno to zkusíme znovu,“ ukončila nikam nevedoucí a stupňující se konflikt ředitelka. Bylo nad slunce jasné, že pokud ty dva nevyslechne odděleně, nedostane z nich vůbec nic, vyjma nadávek, osočování a urážení.

***************

Nakonec je musela uklidnit Poppy s pomocí uspávacího kouzla, jinak by se na sebe vrhli. Severus odmítal uvěřit, že by měl tak rozsáhlý výpadek paměti a Hermiona si důrazně stála za svou verzí. Když si ji po Severusovi vyslechla Minerva, na čele se jí objevila nová vráska, jak usilovně přemýšlela, co s tím vším budou dělat. Bylo více než zřejmé, že Severus si dva dny vůbec nepamatoval a byla tady celá spousta otázek, které čekaly na zodpovězení. Jenže ten, který odpovědi měl, nebyl schopný odpovídat.

„Na tohle jsme krátké, Hermiono, bylo by nejlepší poslat Severuse ke svatému Mungovi,“ přerušila nakonec Minerva tíživé ticho.

„Dovolím si nesouhlasit, paní ředitelko,“ oponovala Hermiona, „celou dobu se snažíme o co nejmenší publicitu a tímto krokem bychom přitáhly velké množství pozornosti. Musí být jiný způsob.“

„To jistě je,“ uznala Minerva, „máme myslánku, Severus by si mohl projít vaše vzpomínky.“ Při zmínce o vzpomínkách se Hermioně udělalo nepatrně nevolno.

„A také určitě existuje nějaký lektvar, který by mu mohl pomoci,“ navrhla Hermiona. Popravdě chtěla akci s myslánkou co nejvíce oddálit, ale věděla, že na to stejně dojde.

„Zajisté, ale nejsem si jistá, že bude Severus ve své současné náladě ochoten spolupracovat a ani přímé nařízení nadřízené osoby by nebylo nic platné,“ dedukovala Minerva.

„Když dovolíte, zkusila bych to,“ slyšela sama sebe říkat Hermiona.

„Jste si jistá?“ divila se ředitelka.

„Jsme jediní dva lidé, kteří byli u toho a…“ zarazila se.

„Pravda,“ uznala Minerva, „když budete cokoli potřebovat, jsem tu, Hermiono. Se Severusem to nebudete mít jednoduché. Pokud to nepůjde, pokusíme se najít jiné řešení.“

Jiné řešení není, napadlo Hermionu, pokusila se usmát a z ředitelny se vydala do jámy lvové.

„Ven! Okamžitě ven!“ zařval Severus, hned jak otevřel dveře a uviděl ji.

„Máte na vybranou. Buď se to spolu pokusíme vyřešit, nebo vás ředitelka pošle ke svatému Mungovi!“ vychrlila na něj Hermiona, aby jí nestihl přibouchnout dveře před nosem. Účel to splnilo, zarazil se, chvíli váhal, a potom ji pustil dovnitř.

„Takže?“ vyzval ji stroze.

„Máme najít způsob, jak vyplnit mezery ve vaší paměti a nitrozpyt to není!“ couvla, když proti ní namířil hůlku.

„Chci vyzkoušet několik diagnostických kouzel, v mém případě je výsledek poněkud zavádějící a nezvyklý, potřebuju porovnání,“ vysvětloval, jakoby se nechumelilo.

„Jak zavádějící?“ tázala se Hermiona zvědavě.

„Jsem podle nich v naprostém pořádku, což jak víme, je nesmysl, takže někde dělám chybu,“ přiznal nerad.

„A co když tam chyba není? Zkoušel jste ověřit, jaká kouzla vyšla v poslední době z vaší hůlky? Tak byste se přesvědčil o pravdivosti toho, co jsem se vám snažila celou dobu na ošetřovně říct,“ zkusila navrhnout.

Severus cosi zamumlal. Hermiona mezitím vyndala svou hůlku a zašeptala: „Priori Incantato*“ Odhalila se jim tak kouzla použitá hůlkou v posledních dvaceti čtyřech hodinách, která ovšem zahrnovala nejen již několikrát zmiňovaný souboj, ale i rozbourání zdi a otevření portálu. Severus se nezmohl na jediné slovo. Všechno to byla pravda, protivná Nebelvírka nelhala a navíc ji teď potřeboval, protože k Mungovi se rozhodně nechystal.

„Mluvila jsem pravdu,“ špitla Hermiona.

„Omlouvám se,“ řekl velice nerad, spíš to procedil skrz zuby.

„Ale ještě něco nevíte,“ dodala a nasucho polkla.

12 komentářů:

  1. TNT: super,díky za povídku, těším se na další pokráčko

    OdpovědětVymazat
  2. Tak Severus už ví,že Hermiona měla pravdu. Kdo mu to udělal? Doufám,že se to brzo dozvíme. Těším se na jejich spolupráci. Děkuji za kapitolku.Scully

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A že ho to poznání bolelo :D Příčiny toho všeho budou již brzy odhaleny, neboj. Díky za komentík :)

      Vymazat
  3. Je to moc jednostranné. Hermiona z toho vychází jako ta hodná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavá myšlenka... a ona snad není ta hodná? tělem i duší Nebelvír? :)

      PS: sluší se podepsat :)

      Vymazat
  4. Skvělé, ještě se z nich stanou kámoši :D!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebo dokonce i něco víc! :D Merline, čeho jsem se to dopustila? :D

      Vymazat
  5. Neviem či by som vliezla k nemu do bytu asi by som sa dost obavala jeho nie moc stabilnej povahy. Mami

    OdpovědětVymazat
  6. Chave

    hmm mám v tom binec větší než Ronald v kufru.
    Hele takže on si nic nepamatuje?
    No na ošetřovně řekl, že si nepřál na ošetřovnu, takže tohle si pamatuje. Ale pamatuje si, že to řekl na chodbě nebo při některém probuzení ve svém pokoji?
    A byl to on pod kletbou nebo ho v některé nestřežené chvíli vyměnili?
    Otázky samé otázky, nemám rád otázky bez odpovědí :-D Asi Grangerovatím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tak to v tom máš pořádnej čurbesík - styď se :D
      On má okno o velikosti výkladní skříně :)
      Nebyl na ošetřovně, ale u sebe v ložnici... nebo v tom mám čurbes zase já? :D
      Otázky, otázky a já ti nemůžu odpovědět, páč to má svou pointu - vydrž :D a hlavně NeGrangerovať - jedna Herma stačí! :D :D

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)