Máte právo 8

Křičet a šeptat a především, žádat vysvětlení!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

(obrázek vytvořen pomocí ChibiMaker)

8. Máte právo na křik a šepot a žádat o vysvětlení

Za oknem se setmělo, Anne odešla domů už před hodinou, a Hermiona tu stále seděla nad blokem s tužkou v ruce. Výsledkem byl list formátu A4 a na něm dva pečlivě vypsané sloupečky… stejně dlouhé. Vzteky smetla obsah stolu na zem a opřela si hlavu o chladnou desku. Zhluboka dýchala. Její osvědčená rozhodovací metoda na celé čáře selhala. Maminka jí vždycky radila, že v okamžiku, kdy selže rozum, má se obrátit na srdce. Skvělá rada, jenže Hermioně se nelíbilo, co jí její srdce radí. 

Když prvně přišel impuls a nápad, že Grangerová musí být jeho, netušil, že dojde až k žádosti o ruku. Ale na druhou stranu, proč ne. Konec konců, jak pravil klasik: Účel světí prostředky. Po rozhovoru s Claire se mu ta myšlenka vloudila do hlavy a už nezmizela. Celou noc ležel v posteli, hypnotizoval strop své ložnice a zvažoval. Stálo ho to bezesnou noc a nemalou částku za prsten. Předpokládal však, že se mu jeho investice bohatě vrátí. Bude třeba se zveřejněním počkat až do skončení podmínky. Na druhou stranu kouzelnický svět dostane jedinečný impuls – Hermiona Grangerová a Lucius Malfoy zasnoubeni… členka Hvězdného tria a bývalý Smrtijed. Denní věštec si na nich smlsne. Měl stále své zdroje a nebude váhat je využít ve svůj prospěch. A jestli ho napadlo, že Hermiona řekne ne? Samozřejmě.  Odmítal se s tou variantou smířit. Jestli o své advokátce něco zjistil, tak mezi nejdůležitější skutečnosti patřila její touha po kariéře, úspěchu a možnosti získat dobré jméno, které by ji přineslo nové výzvy. A jméno Malfoy ji nabízí přesně to… a podle jeho názoru si Hermiona přesně tohle měla myslet.

Rázovala po pokoji sem a tam. Prsten v otevřené krabičce stál na nočním stolku a jakoby pozoroval její nervózní pobíhání a zmatenou mysl… Nahlas si opakovala jednotlivé položky svých Pro a Proti. Snad si myslela, že tím přijde na něco, co snad zapomněla…

Arogantní a povýšený chlap… bývalý Smrtijed… napravený Smrtijed… majetek, se kterým by toho mohla hodně dokázat… jméno, které má jistý vliv v mnoha kruzích… skvěle líbá… jeho pověst není zrovna bezchybná… rozvedený… dospělý syn… náladový, nevypočitatelný… opravdu se změnil?... podváděl by ji?... není pro ni ten pravý… mohla by ho změnit k lepšímu… na Malfoy Manor nemá nejlepší vzpomínky, i když… Ocitla se v začarovaném kruhu, ze kterého nenacházela cestu ven. Jedno řešení měla a tentokrát získá na své otázky odpovědi, i kdyby to měla být poslední věc, kterou udělá. Vzala z věšáku kabát a odešla z bytu.

V klidu večeřel. Vychutnával si jednotlivá sousta a představoval si, jak jeho vyvolená přechází po místnosti a zvažuje poctivě všechny aspekty, které s sebou nese přijmutí či odmítnutí vyslovené nabídky k sňatku. Mohly nastat tři následující situace: bude mít moc otázek a přijde si to s ním vyříkat, pošle sovu, počká na další setkání příští měsíc u ní v kanceláři. Osobně doufal v první možnost, ta s sebou nesla jisté výhody a hlavně, osobní kontakt je osobní kontakt. V okamžiku, kdy odložil příbor na stůl a otřel si ústa ubrouskem, vešel skřítek a přivedl velice nervózně vypadající dámu.

Stále nevěřila, že to skutečně udělala. Stála tu před ním, žmoulala si vlastní ruce a on se usmál, jako by její příchod byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Nabídl jí, že se přesunou do knihovny a rovněž jí dali na výběr, zda dá přednost kávě či vínu. Vybrala si víno. Uškodit jí nemohlo, leda pomoci a to by přišlo celkem vhod. Vedle nervozity, která byla očividná, s ní ale začala cloumat ještě jedna emoce – vztek. Divíte se? Lucius Malfoy pokynul ke křeslu u krbu a tvářil se tak spokojeně, dokonale nad věcí, jakoby si vůbec nepřipouštěl, že odmítne. Sedl si, ale ona zůstala stát. Mračila se a probodávala ho tím nejnaštvanějším pohledem, kterého byla v danou chvíli schopna. Jak se opovažuje?

„Co máte na srdci?“ promluvil po několika minutách ticha.

„Mám pár otázek a vy znáte odpovědi,“ hluboký nádech a výdech, nechtěla vybouchnout, neměla k tomu ovšem daleko.

„Když myslíte,“ usmál se. Skřítek jim oběma podal sklenku vína a rychle zmizel. Lucius znalecky přivoněl a upil. Hermiona upustila od myšlenky vyklopit do sebe vše na ex.

„Jak si to všechno představujete?“ vyslovila otázku a došlo jí, že nezačala nejšťastněji. Měla se ptát na konkrétní věci.

„Řekneš ano, vezmeme se a budeme žít šťastně až do smrti,“ začal jí opět tykat a řekl to tak vážně, že horko těžko odolávala, aby mu víno nevychrstla do obličeje.

„Výborně, evidentně máte rád pohádky. Ale já mluvím naprosto vážně! Vlezete mi do života, svádíte mě, nadbíháte mi, hrajete se mnou hru, jejíž pravidla neznám, svévolně překračujete hranice vztahu advokátka klient a korunujete to žádostí o ruku,“ nemluvila, křičela.

„Život není pohádka, slečno Grangerová, život je boj. Boj plný překážek, komplikací a nečekaných zvratů,“ vstal, aby jí stál tváří v tvář. „Nebyl jsem to já, kdo vstoupil do vašeho života, nýbrž vy jste vstoupila do toho mého. Otevřela jste dveře cely v Azkabanu a podala mi ruku, o kterou jsem nestál, a o tutéž ruku vás teď znovu žádám. Ne proto, že jste to byla právě vy, ale proto, že jste, jaká jste. Ještě žádná žena se mnou nedokázala jednat na rovinu, beze strachu. Vy se nebojíte a klidně na mě zvýšíte hlas,“ přistoupil těsně k ní a pokračoval šeptem. „A i když se možná bojíš, v hloubi duše víš, že bych ti nedokázal zkřivit ani vlásek. Víš, co k tobě cítím a co se mnou dělá tvá přítomnost. Tvůj pohled, tvá vůně, tvůj hlas,“ zněl tak sladce.

„Proč já, když můžeš mít kteroukoli jinou?“ zvedla vzdorovitě hlavu a podívala se mu do očí.

„Protože ty nejsi kterákoli jiná a já nechci bezduchou kopii ženy, ale tu pravou a jedinou,“ sklonil se k ní a políbil ji. A přesně v ten okamžik by mu Hermiona odsouhlasila cokoli, klidně i zničení celého světa…

Bylo neuvěřitelné, jak jsou ženy naivní a dokonale ovladatelné. Samozřejmě ne všechny. Ale rozhodně by jim měli omezit přísun červené knihovny a romantických filmů. Je tak zoufale jednoduché přijít na to, co chtějí slyšet. Zvláčněla mu v náručí, přijímala jeho polibky, a když se potřetí (a jak doufal i naposledy) sladce zeptal, zda si ho vezme, vydechla jen: „Ano.“ Téměř sám sobě pogratuloval, bylo by to však předčasné. Ten pravý boj teprve začne. Tohle představovalo jen první část. Dalo by se to označit za předehru.

„Měli bychom přestat, dokud jsem toho schopen,“ odstrčil ji od sebe.

„Proč?“ tvářila se jako malé dítě, kterému vzali lízátko.

„Protože jsi od této chvíle má snoubenka a to znamená, že do svatby nebude nic víc než tohle,“ znovu ji políbil.

„Cože?“ nevěděl, jestli v její tváři převládá šok nebo zlost.

„Taková jsou pravidla,“ vtiskl jí nezvykle něžný polibek na špičku nosu. „Můžeš tu samozřejmě zůstat přes noc, ale každý ve své posteli. Nechceme přece přijít o kouzlo svatební noci.“

„Chápu,“ řekla zklamaně, „i když vlastně ne. Můžeš střídat ženy jako ponožky, ale se svou snoubenkou nemůžeš…“ nedokončila zjevnou otázku.

„Od této chvíle nemůžu ani s jinými ženami,“ lhal, jenže to ona nevěděla. Ne že by se mu líbilo půl roku abstinovat právě v této oblasti, zřejmě ale nebude mít na vybranou a bude nucen své lži dostát, aby eliminoval případné komplikace spojené s její žárlivostí, o které ani v nejmenším nepochyboval. V duchu si vynadal do naprostých idiotů a přijal její nesmělý polibek na dobrou noc.

„Co bys řekla romantickému večeru, zítra?“ odsoudil se k půstu, ale kdo říkal, že by se měl vzdát úplně všeho. Bylo přece víc způsobů, jak dojít k uspokojení.

„Moc ráda, končím v půl osmé,“ usmála se. Celé to bylo jako splněný sen. Kam se hrabou všechny dívčí romány, realita byla milionkrát lepší!