neděle 30. listopadu 2014

Máte právo - alternativní průběh


aneb když autorka romantických povídek zatouží státi se sadistkou... Po vzniku úvodní kapitolky zveřejněné zde 26.8.2014, vznikla touha pojmout celé dílo jako jednorázovku v trochu odlišném stylu. Výsledek, který byl zveřejněn na starém blogu v rubrice Jednorázovky (a stále tam je), vám nabízím dnes, aby důstojně zakončil povídku a u další se s vámi budu těšit na viděnou v příštím roce

Minidílko bylo a je věnováno Claire, betace se ujala Wixie.



Rating: 18+

Doporučuji osvěžit si paměť připomenutím úvodu a pak vám již nic nebrání zjistit, jak to také mohlo skončit. Případně porovnat, co je podle vás zajímavější - Povídka Máte právo nebo jednorázovka s pracovním názvem: Máte práva, ale Malfoy má svá vlastní!









Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.



První věc po návratu na Manor byla dlouhá horká koupel. Poté si nechal naservírovat luxusní večeři. Co na tom, že mu za hodinu bylo zle, protože žaludek si za pět let strádání odvykl. Jako třetí věc chtěl do postele ženu a bylo mu vcelku jedno, zda to bude jeho vlastní, nebo se bude muset zařídit jinak. Byl Malfoy, byl na svobodě a nehodlal si nic odříkat.

Druhý den mu jeho velmi vstřícná advokátka našla zaměstnání. S naprosto nezaujatým výrazem ho seznámila se skutečností, že následující rok bude zaměstnán jako prodavač spodního prádla pro mudlovské ženy. Měl ji zabít hned v tom okamžiku, kdy tu větu dořekla. Ale ovládl se, stejně, jako se ovládal všechny následující pracovní dny, které byl nucen absolvovat. Každé dva týdny se vzorně hlásil u té mudlovské šmejdky a v duchu si představoval, co všechno jí provede, až bude mít zpátky svou svobodu a volnost v kouzlení. Strpěl i fakt, že směl používat jen naprosto běžná kouzla. Jeho frustrace ale rostla. Jedenáct měsíců sekal latinu a dnes pohár trpělivosti Luciuse Malfoye přetekl.

Ráno za ním přišel navoněný arogantní panák, který se odvažoval tvrdit, že je rozvodový právník jeho ženy. Vyrazil s ním dveře a jal se vyhledat Narcissu, aby mu milostivě vysvětlila, co to má znamenat. Jeho zatím ještě manželka ho sjela naštvaným pohledem a chladně ho seznámila s tím, že: "Naše manželství již dávno pozbylo svého smyslu. Pošpinil jsi mé jméno, zradil mou důvěru. Postavil ses na špatnou stranu, ohrozil život našeho syna a nechal se zavřít na pět let do Azkabanu. Nehodlám se dál dívat na to, jaká troska se z tebe stala!"

Vědom si skutečnosti, že Malfoy NIKDY před svědky nedá průchod emocím, není-li opravdu zbytí, odešel do své pracovny, nalil si sklenku whiskey a vydal se na sjednanou schůzku. Dnes konečně mělo jeho utrpení skončit. Dlouhý jeden rok snění, tři měsíce příprav a teď to přijde. Vyčkal, až ho Grangerová pozve dál, pak hrdě vstoupil.

"Dnes se vidíme naposledy, určitě máte radost," usmála se na něj místo pozdravu.

"Velmi výstižné," podotkl neutrálně.

"Jsem překvapená. Vše jste řádně dodržel a právě v tuto chvíli končí vaše podmínečné propuštění, jste volný," oznámila a podala mu dokument stvrzující, že jeho zaměstnání v obchodě Bílá krajka bylo řádně ukončeno, svou hůlku již smí používat bez dalších omezení a taktéž hlídáček byl odejmut. Přijal ono lejstro, na které tak dlouho čekal, schoval ho do bezpečí své náprsní kapsy a zvedl se k odchodu. Hermiona se taktéž postavila a jako slušně vychované děvče podala Luciusovi ruku na znamení smíru. Kdyby věděla, co bude následovat, v životě by se takové pošetilosti nedopustila.

Lucius sevřel nabízenou dlaň ve své, přitáhl si Hermionu k sobě a oba je přemístil.

"Co si to dovolujete!" odtrhla se od něj a vyděšeně se rozhlížela kolem sebe. Chtěla sáhnout pro hůlku, náhle si uvědomila, že zůstala v saku, které měla přehozené přes opěradlo křesla v kanceláři.

"Ale copak? Že by se pohotová slečna Grangerová neměla čím bránit? Neříkejte, že mne potkalo až takové štěstí," usmál se jízlivě Lucius.

"Co si myslíte, že děláte?" vykřikla, když se k ní začal přibližovat a ona neměla kam couvnout, protože za zády ucítila chladnou zeď.

"Jen to, nač mám právo," zpražil ji chladně.

"A to je co?" vyhrkla naštvaně.

"Pomsta, zadostiučinění, uspokojení," vyjmenovával a pobaveně sledoval její narůstající strach. "Vy si snad opravdu myslíte, že se lidé mohou změnit? Donutíte mě pracovat celý rok pro špinavé mudly, den za dnem poslouchat jejich nesmyslné řeči, snášet jejich pohledy a já to mám podle vás nechat jen tak? Zakážete mi používat hůlku tak, jak sám uznám za vhodné a já to mám přejít? Dokonce se ode mne snad očekává, že to budu brát jako vstřícnost nebo odměnu? Sloužil jsem Pánovi zla, protože jsem mu sloužit chtěl, věřil jsem jeho záměrům a jeho názory byly totožné s mými. A nějaká mudlovská šmejdka mi nebude řídit můj život!"

"Já vám přece nic neřídila!" bránila se Hermiona, "sám jste si vybral svou cestu a za ta rozhodnutí jste nesl následky. Jen jsem vám nabídla druhou šanci."

"A kdo se vám o ni prosil? Byl jsem smířený se svým osudem. Najednou se zjevíte vy a přinesete chaos. Mám svou hrdost. Přijal jsem trest a má rodina se mnou. Váš zásah způsobil, že má žena požádala o rozvod. Pošpinila jste dobré jméno mé rodiny. Malfoy se nikdy nedoprošuje!" vykřikl.

"Ale to vše bylo na Dracovo přání," vyhrkla Hermiona. Malfoy ji za to odměnil pořádným políčkem. Ta rána byla tak tvrdá, že se kousla do rtu a tekla jí krev.

"Už nikdy si neber do svý špinavý pusy jméno mého syna," zavrčel Lucius, zabouchl prudce dveře a nechal ji samotnou ve tmě.

********************************

Nechal ji tam tři dny - bez jídla, bez přikrývky. Když opět otevřel dveře, ležela schoulená v rohu a spala. Nevybíravě do ní šťouchl holí, aby se vzbudila. Lekla se a rychle vstala. Dívala se mu do jeho arogantních očí s veškerou nenávistí, které byla v té chvíli schopna.

"Co se mnou chcete dělat?" zeptala se.

"Čekáš podrobný rozpis všeho, co mám v úmyslu?" tázal se jízlivě, "v první řadě, se svlékneš."

"Ne!" odsekla vzdorovitě, nevzdá se bez boje.

"Ale ano, jinak už nikdy neuvidíš své rodiče," doplnil.

Snažila se popadnout dech, chystala se oponovat, ale jaký měla v té chvíli použít argument?

"Do spodního prádla, hned!" upřesnil příkaz a se zadostiučiněním sledoval, jak třesoucíma se rukama plní nařízené. Otevřel dveře do vedlejší místnosti a pokynul, aby vešla. Spatřila velkou postel, stůl s myslánkou a křeslo s koženými řemeny na připoutání rukou a nohou.

Tohle měl být její osud? Stát se otrokyní Luciuse Malfoye?

"Lehni si na postel," vyrušil ji ledový hlas ze zamyšlení.

"To neudělám," zaprotestovala.

"Ale ano, uděláš!" ušklíbl se a za vzdor ji odměnil ránou holí pod kolena, což způsobilo, že se jí podlomila a ona upadla. Měl pravdu, udělala to. Odložil svou hůl a ruce jí připoutal mudlovskými pouty k pelesti, nohy svázal nad kotníky pevně k sobě. Aby toho nebylo málo, šátkem jí zavázal i oči. Hermioně velmi správně došlo, že pokud očekávala znásilnění, pak toto byla velmi neobvyklá poloha. Malfoy rozhodně netoužil udělat z ní objekt svých sexuálních choutek. Na to pro něj byla příliš obyčejná. Měl na své společnice velmi specifické požadavky a ty ona rozhodně nesplňovala. Spokojený s jejím uvězněním tiše odešel.

Hermiona ležela bez hnutí a snažila se zaslechnout nějaký pohyb, ale nic. Jediné zvuky, které narušovaly prázdnotu, bylo kapání vody a meluzína kdesi za zdí. Proč se Malfoy zmiňoval o rodičích? Srdce jí začalo zběsile bušit. Snad jim nic neprovedl… Začala se bát… Neměla tušení, jak dlouho tam ležela, musela na chvíli usnout, protože najednou zaslechla kroky vedle postele.

"Je tu někdo?" zašeptala vystrašeně.

Lucius se jen spokojeně ušklíbl, ale neodpověděl, dál se zabýval svou prací. Když byl hotov, sundal Hermioně šátek z očí. Musela několikrát zamrkat, aby si zvykla na světlo.

"Přivedl jsem nám společnost," pronesl neutrálně a ukázal na křeslo, které si prohlížela při svém příchodu. Seděla tam její asistentka.

"Chcete přece potrestat mě, proč je tu Anne? Nic vám neudělala," snažila se Hermiona zabránit nejhoršímu.

"Jsou různé formy trestu," odvětil neurčitě Malfoy.

"Kde, kde to jsem?" probírala se pomalu Anne z omráčení. Lucius musel uznat, že tahle mudlovská slečinka byla přesně jeho typ. Štíhlá postava, světlé vlasy, krásné oči, plné rty, ňadra přesně akorát, dlouhé nohy… Suše polkl a sám proti sobě bojoval s dodržením původního záměru.

"Za každý měsíc mé podmínky jednu z vás potrestám," ignoroval Anninu otázku a seznamoval Hermionu se svým plánem, "panna je ona, orel ty," usmál se a položil Hermioně na nahé bříško minci.

"První - připravím výherkyni o majetek," pronesl, vyhodil minci do vzduchu, dopadla Hermioně nad okraj bílých krajkových kalhotek a nahoře byl orel. "Výborně, Kory!" zavolal.

"Pán si přeje?" tázal se skřítek drsným skřípavým hlasem.

"Zapal byt slečny Grangerové," rozkázal.

Hermiona se na něj jen bezmocně dívala. Měla před sebou ještě jedenáct trestů a představa, co všechno by mohly zahrnovat, ji přiváděla k šílenství.

"Druhý - ztráta důstojnosti," hod mincí se opakoval, na prostěradle teď Hermiona viděla druhou stranu, panna.

"Hmm, naše mudlovská společnice je na řadě," pousmál se Lucius a přešel ubrečené Anne,
"pravačka nebo levačka?"

"Le… levačka," vykoktala Anne. Lucius tedy z koženého řemene vysvobodil její levou ruku. Poté si rozepnul kalhoty a společně se spodním prádlem je stáhl dolů.

"A snaž se, jinak tě čeká trest!" přikázal Lucius. Bylo více než evidentní, co po Anne chce. Ta se vyděšeně podívala na Hermionu a pohledem ji žádala o pomoc.

"Ta ti nepomůže, dělej!"

Anne nezbývalo, než splnit příkaz. Hermiona zavřela oči, aby neviděla, jak pláče a Lucius si to užívá.

"Dívej se!" zavrčel Lucius na Hermionu, "nebo ji zabiju."

Když byl hotov, oblékl se a vrátil se k posteli. "Třetí - ztráta vědomí," náhoda opět vybrala Anne.

"Prosím, nechte ji jít!" vykřikla Hermiona, když v Luciusových rukách spatřila provaz.

"Co mi dáš, když to udělám?" zeptal se nečekaně a omotal provaz Anne kolem krku.

"Cokoli budete chtít," vyhrkla s nadějí, že je na dobré cestě, jak z toho alespoň svou kamarádku dostat. Ovšem místo toho, aby Lucius provaz odstranil, uchopil jeho dva konce a zatáhl. Anne marně bojovala proti síle, která jí svírala hrdlo…

"Vždyť jste ji zabil!" vykřikla Hermiona.

"Omyl, nechal jsem ji jít. Ovšem teď zbývající tresty vyjdou na tebe," prohlásil ironicky a zahodil minci, protože teď už byla k ničemu. "Čtvrtý - noční můry," zašeptal jí do ucha a přinutil ji vypít černou hořkou tekutinu. Okamžitě upadla do jakéhosi transu. Najednou se v její hlavě znovu odehrávala bitva o Bradavice, ale v mnohem brutálnějším provedení. Poté se stalo to, čeho se kouzelnický svět obával. Smrtijedi nebyli mrtví nebo v Azkabanu, ale spojili své síly a vraždili. Nejen mudly, ale i ty, kteří proti nim bojovali. Mučili bystrozory i jejich rodiny. Chtěla otevřít oči, ale nemohla. Viděla, jak Doupě lehlo popelem. Molly a Arthura přivázali ke kůlu a upálili. Ginny pokousal Šedohřbet. Rona mučila Bellatrix. Harryho rozmáčkl obr…. pak se probudila.

"Prosím, už dost, udělám cokoli, jen už přestaňte," žadonila s pláčem, ale Lucius ještě zdaleka neskončil.

"Pátý - bolest," uvolnil jí ruce i nohy, "vstaň!"

Vyděšeně se rozhlížela po místnosti ve snaze najít něco, co by mohla použít jako zbraň.

Nechtěla si připustit, že se nemůže bránit. Pohledem zavadila o bezvládné tělo Anne.

"Ty bastarde!" vykřikla najednou a vrazila Luciusovi pořádnou ránu pěstí do brady.

Ten, zaskočený jejím výpadem i sílou úderu, ztratil rovnováhu a upadl na postel. Naivně vzala za kliku v domnění, že se bude jednat o marný pokus. Jaké bylo její překvapení, když je otevřela. Ani ty ve vedlejší místnosti nebyly zamčené, vedly do dlouhé chodby. Hermiona se rozběhla. Neměla nač čekat… Netušila, který směr je správný, ale nějak se jí podařilo dostat ven.

Čerstvý vzduch a studená tráva pod bosýma nohama… dál se její myšlenky nedostaly. Lucius se z ničeho nic objevil hned vedle ní, chytil ji za vlasy a povalil na zem.

"Máš snad pocit, že jedna rána pěstí mě dokáže zastavit? Nebo že jsem tak naivní a držím tě někde v centru města? Je tu pustá samota, široko daleko nikdo! Žádná pomoc, žádný svědci. Ale k něčemu byl ten tvůj chabý pokus o útěk dobrý. Pěkně jsi mě nažhavila," kousl ji hrubě do krku, roztrhl kalhotky a ukojil svůj chtíč, vyvolaný jejím vzdorem a nahotou.

"A protože jsi nedávala pozor a odporovala, zaplatíš cenu nejvyšší," sykl a odvlekl ji zpátky do jejího vězení. Hrubě ji dostrkal až k myslánce a násilím do ní ponořil Hermioninu hlavu.

Místnost, ve které se právě ocitla, důvěrně znala - obývací pokoj u nich doma.

"Ne, prosím, jen to ne," zašeptala zoufale. Z kuchyně právě přišel její otec a nesl si čerstvě uvařenou kávu, když zazvonil zvonek. Matka se zvedla z křesla od knihy a šla otevřít. Když
se dlouho nevracela, vydal se do předsíně i otec. Hermiona ho celá vyděšená následovala.

"Avada Kedavra," ozvalo se a zelený záblesk jen dokončil, co slova vyřkla. Hermiona se s pláčem sesunula k zemi, obličej schovala do dlaní, aby se nemusela dívat na mrtvá těla svých rodičů a pak se vše rozplynulo jako dým.

"Zabil jste je, celou dobu byli mrtví," křičela na něj a chtěla ho podruhé praštit, ale on už se nenechal znovu zaskočit. Její troufalost odměnil fackou. Ke své škodě neuhlídal její razanci, takže Hermiona upadla na roh stolku s myslánkou a na zem dopadla v bezvědomí… O tři měsíce později se probrala u svatého Munga. Lékouzelníkovi sdělila, že se jmenuje Jane Doe a víc už nepromluvila…


(banner připravený pro starý blog a druhou část této jednorázovky s podtitulem Never more aneb pro ty, kdo věří, že každý špatný skutek má  být po zásluze...)

"Hermiono?" ozval se překvapeně Draco.

"Zřejmě si mě s někým pletete, jmenuji se Jane," odpověděla nepřítomně oslovená.

"Jmenuješ se Hermiona Grangerová," řekl Draco a snažil se zachovat klid. Dlouhé tři měsíce se ji snažil najít. Jen díky její dobře odvedené práci Starostolec Luciuse propustil. To ona dohlížela na to, aby splnil všechny podmínky pro propuštění a celý rok se choval vzorně. Stavil se několikrát v její kanceláři, ale pokaždé byla zamčená. Nikde žádný vzkaz, na sovy nereagovala. Když přišla zpráva, že její byt vyhořel, něco mu říkalo, že to nebyla náhoda. A potom našli tělo její asistentky.

Začal pátrat po podrobnostech.

Tělo našli bystrozoři při náhodné prohlídce v rozpadlém domku hluboko v lesích hrabství Meath*. Ve druhé místnosti ležela zubožená žena na pokraji vyčerpání. Tvrdila, že se jmenuje Jane Doe. Její popis odpovídal pohřešované Hermioně Grangerové, která pracovala pro ministerstvo kouzel a delší dobu se neobjevila v práci, což naprosto neodpovídalo její pověsti dochvilné, přesné a vždy připravené právničky. A potom náhodou narazil na článek o vraždě dvou mudlů. Na místě činu byla nalezena dvě bezvládná mrtvá těla, nikde známky boje, zranění ani vloupání. Oběťmi byli manželé Grangerovi.

"To není mé jméno," reagovala po delší pauze pacientka.

"Hermiono, podívej se na mě," vyzval ji Draco klidným tónem. Otočila hlavu jeho směrem a prázdným pohledem se dívala kamsi skrz něj.

"Kdo?" zeptal se tiše. Musel to vědět. Měl podezření, ale potřeboval jistotu. Dosud bledá Hermiona skoro zprůhledněla hrůzou. Posadila se na postel, oči se jí zalily slzami, ret se třásl, ale z úst nevyšla ani hláska.

"Musím to vědět," zkusil naléhat. Pak ho napadlo, že to třeba nedokáže vyslovit, ale napsat by to mohla, a tak jí podal blok a pero, které nosil v náprsní kapse kabátu. Hermiona chvíli žmoulala pero v ruce a pak chvějící se rukou napsala dvě písmena.

"Zaplatí za to, slibuji," zašeptal Draco. S narůstajícím vztekem se díval na iniciály, které ukazovaly jen na jednoho jediného možného člověka… LM


*********************************************************************************

"Co uděláme?" vyštěkl Draco. Zuřil a zároveň se cítil… provinile. On za to mohl, všechno to spustil.

"Nech to na mě!" pronesla ledovým hlasem Narcissa, "jen mi řekni, chlapče, proč bráníš zrovna ji? Jako Smrtijed zabil mnoho nevinných."

"Já vím, já vím. Ale tohle je jiné. Válku prohráli, Voldemort je pryč. Všechno už to mělo skončit. Přál jsem si nový začátek, pro něj, pro tebe, pro celou naši rodinu. A on to zničil. Dal přednost pomstě, před druhou šancí," vysvětloval matce svůj postoj.

Narcissa pohladila syna po tváři. Chápala ho.

*********************************************************************************

Lucius spokojeně seděl ve své pracovně a četl Denního věštce. Už dlouho si nepřipadal tak spokojený. Trochu ho mrzelo, že s tou mudlovskou šmejdkou skončil tak rychle. Mohlo být zábavné trápit ji déle. Byl vynalézavý, určitě by našel nekonečné množství způsobů, jak se s ní pobavit. Ale nevadí, přišel si na své a mohl jít dál. Teď bylo třeba vytlouct Narcisse z hlavy nápad s rozvodem.

Malfoy se nerozvádí. Raději ji zabije, než aby jeho jméno pošpinila něčím tak odporným a typicky mudlovským jako je rozvod!

"Nevcházet bez zaklepání, žádám tak moc?" vykřikl, když ho z myšlenek vytrhlo vrznutí dveří.

"Od dnešního dne je úplně jedno, co žádáš!" uzemnila ho Narcissa tvrdě.

"Jak se opovažuješ mluvit se mnou tímto tónem?" postavil se Lucius na odpor.

"A to je teprve začátek, můj drahý! Už nikdy neuděláš nic bez mého výslovného svolení!" pronesla hrdě, a kdyby mohl její pohled vraždit, rozletěl by se Lucius na milion malinkých kousků.

"Jak to se mnou jednáš v mém vlastním domě!" zvedl se Lucius z křesla.

"K tvému domu - veškerý svůj majetek přepíšeš na našeho syna," seznámila ho s jedním ze svých záměrů.

"Dokud budu naživu, nic takového se nestane, už toho dostal dost!" protestoval Lucius.

"Nehodlám o tom vést diskusi!" zarazila další připomínky Narcissa.

Na Luciuse už to začínalo být moc. Co si myslí? Jak to s ním jedná? On je tady pán domu i rodu! Rychlým a rázným krokem přešel k ní. V jedné ruce svíral svou vycházkovou hůl a druhou chytil svou zatím ještě dýchající choť pod krkem.

"Ty mi nemáš co nařizovat," sykl a zmáčkl její bílé hrdlo.

Narcissa ale podobný útok očekávala. Sebrala veškerou svou sílu a vytrhla Luciusovi hůl z ruky. Natolik ho to zaskočilo, až ženu pustil a o krok couvl.

"Jak se odvažuješ!" vykřikl vztekle.

"Já?" vysmála se mu do očí a pak následoval další nečekaný krok - švihla svého manžela holí pod koleno. Dobře mířená rána zapříčinila, že před ní poklekl.

"To tys zradil důvěru našeho syna," řekla a odměnila ho další ranou. "Zabil jsi dva nevinné mudly, unesl dvě čarodějky, jednu zabil, druhou poznamenal na zbytek jejího života a já se ptám - PROČ?"

"Donutila mě pracovat mezi mudly, omezovala mou moc, sledovala každý můj krok, vysmívala se mi od obličeje!" ospravedlňoval své chování.

"Dostal jsi druhou šanci…" pronesla smutně, po kratší pauze dodala: "A promarnil ji."

"Co tím chceš říct?" tázal se, zatímco vstával ze země.

"Crucio!" vyřkla kouzlo a mířila na něj svou vlastní hůlkou. Lucius se složil na podlahu v křeči, která svírala celé jeho tělo.

Nevěděla, jak dlouho tam stála a mučila ho. Když upadl do bezvědomí, na tváři jí mokrou cestičku zanechala jedna jediná slza. Víc už nebyla schopná pro něj plakat.

"Never more…**" zašeptala do ticha.

*********************************************************************************

Lucius Malfoy byl od toho dne trvale připoután na lůžko. Mudlovští lékaři by došli k závěru, že prodělal mrtvici a jeho tělo ochrnulo. Mysl zůstala uvězněna ve schránce, která nebyla schopna pohybu. Vnímal, co se kolem něho děje, ale nedokázal reagovat. Starala se o něj ošetřovatelka. Jednou za čas za ním přišla Narcissa a seznámila ho s tím, co udělala s jeho majetkem nebo jak si vede jejich syn.

A ten si vedl velmi dobře. Šest let poté se oženil, brzy měl přijít přírůstek do rodiny. Jen jednou přivedli Dracovu ženu do Luciusova pokoje. Když Malfoy starší spatřil její tvář, jeho srdce se zastavilo…


*odlehlá oblast na severovýchodě Irska

** z anglického originálu E. A. Poe - The Raven (Havran), znamená "nikdy víc"


6 komentářů:

  1. Povídky jsem už četla na starém blogu, ale s chutí jsem si je přečetla znovu! Fakt parádní! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že jsem na ni náležitě pyšná - díky :)

      Vymazat
  2. Mami: Pomsta je sladká? Ako pre koho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak - vždy záleží na úhlu pohledu.

      Vymazat
  3. Už jsem ji četla a musím říct,že se mi toto zakončení snad víc než povídka máte právo. scully

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já musím přiznat, že... souhlasím... když neromantik píše romantiku, nebo pokus o ni, je znát, že není úplně ve své kůži. Mnohem víc jsem zákeřná :D

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)