sobota 6. prosince 2014

Den šestý

Severus se dnes dopustí podobného omylu jako Vernon Dudley

Velký dík a věnování patří dvěma čtenářkám, které stojí za dnešními dary: Railey a Nadin



Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla a dárečky staženy z openclipart.

Sobota – volný den – nehrozila žádná pošta! Severus se rozhodl vypořádat s tresty, které zadal na dnešní dopoledne, aby si některé zvlášť na nervy lezoucí případy vychutnal. Drhnutí kotlíků bylo pro amatéry. Na dnešní skupinku čekala učebna zaneřáděná přímo ukázkovým výbuchem při přípravě postaršovacího lektvaru během poslední páteční hodiny. Podlaha, zdi, pracovní stoly, naprosto vše bylo pokryto cáry lepkavé černé hmoty, která nepředstavitelně zapáchala. Jistě, dvě mávnutí hůlky, přinejhorším tři, by daly celou věc do pořádku, ale v tom nebylo žádné kouzlo.

Skupinka poctivě drhla a monotónní zvuk rejžáků přejíždějících po podlaze přerušoval pouze remcající šepot. Severus Snape stál opřen o katedru, ruce složené na prsou a vychutnával si svůj pocit nadvlády. Ano, bylo to dětinské, zákeřné a dost možná i nedospělé, ale vzal to ďas, přesně tohle potřeboval a nemínil se za to stydět ani sám před sebou. Vždyť taková byla jeho pověst a jemu nezbývalo, než jí dostát!

„P… pane profesore, co s tímhle?“ vytrhl ho z myšlenek ustrašený prvňák. Obvykle na novou várku beznadějných případů nešel tak zhurta, ovšem Donny Crane musel mít longbottomovské geny, jinak nebylo možné, aby všechny jeho pokusy v oblasti lektvarů dopadaly tak, jak dopadaly čili katastrofálně. Ani zmiňovaný Longbottom nebyl takhle neschopný.

„S čím?“ sjel ho příkře.

„S tímhle,“ třesoucí se rukou mu Donny podával obdélníkovou dřevěnou krabičku.

„Nic, vezmu si to, zpátky k práci,“ odvětil. Předmět odložil na stůl, aby se k němu vrátil později, když zůstal v učebně sám. Kouzla, která vyzkoušel, nenašla ani náznak černé magie. Po otevření zjistil, že na sametu uvnitř leží dechberoucí obsidiánová dýka s rukojetí vykládanou rubíny. Viděl za svůj život už hodně dýk, žádná však nebyla tak jedinečná a úžasná. Zevnitř na víku bylo latinsky vyryto Acta non verba* a Severus ta slova dobře znal. V několika knihách narazil na starý a s největší pravděpodobností již zaniklý řád nejmocnějších kouzelníků, na jejichž heslo se právě díval. Bylo záhadou, proč by právě on měl mít tento předmět. A kde bylo nějaké vysvětlení, proč byl v učebně lektvarů? Byl určen jemu nebo za tím stála náhoda?

Zatřásl hlavou ve snaze umlčet nežádoucí otázky a vydal se do své pracovny. S nedůvěrou a notnou dávkou znechucení se díval na sytě žlutou obálku, zastrčenou mezi futry a zamčenými dveřmi. Autor ji nadepsal Profesor Severus Snape a jeho rukopis byl naprosto příšerný. Nejprve zvažoval, že předmět poputuje rovnou do krbu a ani se nebude namáhat s otvíráním, ale zvědavost je mrcha a hlodala tak dlouho, až Severus nevydržel a obálku roztrhal.

Dovolujeme si vás pozvat na čtvrtý ročník mezinárodního utkání v paintballu, oblečení a zbraně si přineste vlastní, munice vám bude přidělena. Startovné 10 liber.

Teď přišly ke slovům plameny. A bylo úplně jedno, že Severus netušil, co paintball je…


* činy, ne slova

4 komentáře:

  1. Ha paintball, to už je niečo, škoda, že to neskúsil ono by sa mu to páčilo. (mami)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslíš? :) Ale tak... možné to je... je v tom sportovní duch, dominance, zákeřnost, strategie - jo, vážně by se mu to mohlo líbit.

      Smazat
  2. Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se bavíš, člověka to jako autora zahřeje :)

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)