neděle 11. října 2015

Interview se Snapem - díl 14.


Situace se nám nepatrně komplikuje. Hermiona vyrazila na procházku do lesa. Ale i mezi mudly se říká, že nemají chodit do lesa sami. Nikdy nevíte, co vás tam čeká... A pro úplnost připomínám, že adventní výzva je stále v platnosti ;-)


párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka
počet kapitol: zatím patnáct sepsáno, celkem tak 20?
počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)
betace: Wixie 
rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky
shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


***část čtrnáctá***



Severus se rukama opřel o stůl a pokoušel se zhluboka dýchat. Co mělo tohle znamenat? Bude mu tu malá Nebelvírská potvora dělat přednášky a podrývat jeho autoritu? Ani omylem, to nestrpí! Není tady pro srandu… ženským! Ať jsou, jak chtějí povolné! Ne! Praštil pěstí do desky a pustil se do úklidu. Ručně, bez kouzel, aby vychladl a uklidnil se.

Hermiona mezitím bezcílně bloumala lesem. Navzdory teplému oblečení a zahřívacímu kouzlu jí byla zima. Dělala jednu chybu za druhou. Už nástup do Denního věštce byla hovadina. Ona přece nebyla bulvární novinář. Hnusilo se jí to. Katastrofa byla nevyhnutelná. Jakmile si přečetla téma, který na ni zbyl, měla dát okamžitě výpověď a jít se potupně zapsat na ministerstvo coby nezaměstnaná kouzelnice. Rozhodně se neměla snažit vyjít se Severusem Snapem. A už vůbec nechápala, co ji posedlo, když přijala jeho nabídku. Je tu bezmála půl roku a pokusila se za tu dobu svou situaci nějak napravit? Poohlédnout se po práci? Po jiném bydlení? Hledala alternativu? Ne! Den za dnem žila pod jednou střechou s obávaným Smrtijedem. Vařila mu, starala se o domácnost, vyřizovala pochůzky a spala… toužila… doufala… “Naivní krávo!” okřikla sama sebe nahlas. “Jdi do háje, Snape!” zařvala do ticha lesa. Pár splašených ptáků vzlétlo k nebi, protože je svým křikem vystrašila.

“Trochu silná slova pro tak krásnou dámu,” ozvalo se za Hermioninými zády tiše. Leknutím nadskočila a prudce se otočila, až se jí zamotaly nohy a ona skončila na zemi. “Nějaká lekavá, kočičko,” ušklíbl se na ni… moment! Hermiona toho chlapa znala. Podle hlasu… to on ji na Příčné přepadl, držel nůž pod krkem a přinutil vyřídit Snapeovi vzkaz.

“Co chcete?” zeptala se muže před sebou tvrdě. Navzdory své relativně ponížené pozici neztrácela duchapřítomnost. Hůlku měla ve vnitřní kapse kabátu. Nic si nezlomila, od domu nebyla daleko, přežila válku a navíc chtěla být bystrozorkou. Určitě si poradí.

“Páku a jedna mi tu sama spadla přímo do náruče,” zazubil se ten parchant, jemuž obličej zakrývala kápě. “Ani na to nemysli,” popadl ji hrubě za předloktí a postavil na nohy. “Jdeme panu profesorovi ukázat, že si s námi nemůže hrát! A ve tvém vlastním zájmu doufám, že si pamatuješ cestu,” dloubl ji prstem do ňadra. To neměl hůlku? Hermiona mohla těžko nenápadně vyndat tu svou, takže se nechala potupně strkat před sebou a horlivě přemýšlela, co si počne.

“Grangerová, zatraceně, už se stmívá,” zavolal Severus, když se z poza stromu vynořila jeho společnice. Dlouho nešla, tak se rozhodl, že vychladne venku, neboť úklidem se sice zabavil, ale zuřil stále.

“Obavám se, příteli, že ta maličká má teď úplně jiný starosti,” ušklíbl se pošuk za Hermioninými zády a vytasil proti profesorovi hůlku.

“Co tu chceš?” obořil se na něj Severus. Takže ho zná? Napadlo Hermionu.

“Nemohli byste si to vyříkat beze mě?” zasyčela vztekle. Byla promrzlá, unavená, vytočená a vyděšená. Poslední, co ke štěstí potřebovala, bylo uvíznout v hádce mezi dvěma kretény!

“Ani omylem, beruško, s tebou to bude mnohem zábavnější, jdeme,” strčil do ní znovu neznámý muž a Hermiona opět málem upadla. “Jeden křivý pohled, Snape, a udělám z ní mastný flek,” zašklebil se. Severus s hůlkou připravenou v pohotovosti stál na místě a trpělivě vyčkával, přestože se v něm vařila krev. “Dovnitř,” ukázal nevítaný návštěvník na otevřený poklop v podlaze rozpadlého mlýna. Jen Hermiona a Severus viděli stavení tak, jak skutečně vypadalo. Pro všechny ostatní to byla jen ruina. Vyděšená Nebelvírka si vzpomněla, jak sem přišla poprvé. Uklouzla na schodech, protože neviděla na cestu a sjela do předsíně po zadku. Jenže muž za ní nebyl idiot, použil Lumos a schody sešel bez problémů.

“Au!” vyjekla Hermiona, protože jí mrštil vedle Severuse a ona narazila na pracovní stůl v laboratoři, kam z předsíně došli. Dveře do ostatních místností opět viděli jen oni dva. Útočník mohl nabýt dojmu, že je zde pouze předsíň, pracovna a jedny staré oslizlé dveře kdo ví kam.

“Klídek, křehotinko, jestli tady přítel nebude spolupracovat, udělám ti mnohem horší a bolestivější věci,” pohrozil s úsměvem a sundal si kápi z hlavy.

“Yaxley*, zkrásněl jsi,” uchechtl se Snape a Hermiona ho probodla pohledem. Vážně si toho kreténa dobíral?

“Za to ty, Severusi, jsi stejný ksicht jako před válkou. Stále tak slizký, zastrčený v podzemí, jako brouk. Nejvyšší čas, aby tě konečně někdo zašlápl,” pohrozil Yaxley. Hermiona si snažila vzpomenout, kdo ten muž, stojící před ní, je. Zjizvená tvář, šedé vlasy, chladné oči, šel z něj strach. I to jméno znělo povědomě, ale ať se snažila sebevíc, nedokázala ho zařadit.

“Silná slova na někoho, kdo se schovává pod kapucí, plíží se tmou, vyhrožuje mladým ženám a myslí si, že na mě stačí,” ušklíbl se Severus. V danou chvíli se nebál. Znal Yaxleyho stav. Rovněž ovšem věděl, čeho všeho je schopný. V případě nejvyšší nouze ho však dokáže zpracovat. O svém mylném úsudku se přesvědčí za pár okamžiků.

“Když už jsme u toho kasání a hrané sebejistoty, kde je můj lektvar, ty zmrde?!” vyjel na něj bez skrupulí bývalý Smrtijed.

“Tak nějak všude okolo,” rozhodil Snape s pobaveným úsměvem rukama. Hermiona ho probodla pohledem a Yaxley se zlověstně zařehtal.

“Děláš si ze mě prdel, Snape?” zvážněl během setiny vteřiny. “Možná by to chtělo menší demonstraci, abys přestal šaškovat a začal se chovat… řekněme… rozumně,” blýskl po něm očima a natáhl se pro Hermionu. Snažila se bránit, ale ochromil jí ruce kouzlem. “Takže se zeptám znovu. Kde je můj lektvar?”

“A já ti znovu odpovím, že všude okolo,” pokrčil Severus rameny. Yaxley mávl hůlkou a Hermiona byla rázem bez kabátu. “Cekni a ujede mi ruka,” pošeptal jí do ucha. Hermiona neschopná jediného pohybu nasucho polkla a probodávala Severuse pohledem. Co to tady hraje za hru? Proč jí nepomůže a ještě toho debila provokuje?

“Být tebou, choval bych se k ní jako k pokladu,” pronesl Severus zcela vážně a vyděšená Nebelvírka byla čím dál víc zmatená a vytočená. Den byl horší a horší!

“K téhle šmejdce? Snad ses do ní nezakoukal?” vysmíval se mu do očí. Hermiona se snažila vybavit… Jestli chce pokračovat, cena bude dvojnásobná… tak to tehdy Yaxley řekl, když ji držel nůž pod krkem. A přesně takový vzkaz měla Severusovi vyřídit. Jenže pokud chtěl tenhle násilnický cvok lektvar, pak to nedávalo pražádný smysl. V takovém případě by přece platil on Snapeovi a ne Snape jemu! Co jí unikalo?


*připomenutí, kdo tento Smrtijed byl


6 komentářů:

  1. Koukám, že Mia má fakt blbej den... Že poslední hádka byla kvůli tomuhle... Tedy lektvaru pro něj. A Yaxley taky moc rozumu neprobral, když neví složení lektvaru a cenu jeho surovin.
    Jak je z tohohle vymotáš? :)
    Liz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hodně blbý den :D
      Coby autor jsem dvě kapitoly před vámi, zrovna usilovně pracuji na čísle 16 a doufám, že jsem z toho vybruslila bez pádu, i když pár klopýtnutí vyloučit nemůžu ;-)

      Smazat
  2. Mno, tomu se říká den blbec. To jsem zvědavá, co se z toho vyklube!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokračování právě zveřejněno :) Den blbec jak malovaný, a když ho mám já v praxi, musí ho slíznout i někdo ve tvorbě :D

      Smazat
  3. Smrťožrút odhalený ;-D Jeho si veru celkom pamätám.
    Deň blbec je môj kamarát, Hermi, držím palce :-D
    nad
    Vďaka, vendi

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si ho musela najít, protože jsem si vybavila jméno, ale chlapa ne :D
      Koukám, že den blbec nás postihl všechny - drž se ♥

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)