neděle 8. listopadu 2015

Interview se Snapem - díl 18.


Víc otázek než odpovědí? Celá Hermiona! Jednomu by vymluvila díru do hlavy: A ten poslední dotaz byl zvlášť... zajímavý. Nejen pro ni, ale i pro nás. Odpoví Severus popravdě? Zalže? Či neodpoví vůbec? Variant je tolik, že jejich vypisováním bych strávila mládí, ze kterého už mi moc nezbývá (sarkasmus).  Pro úplnost připomínám, že adventní výzva je stále v platnosti ;-)


Varování: Pro tuto kapitolu platí rating 18+. Čili je-li vaše věková hranice pod tímto číslem, je mi líto, vstup zapovězen! Já si to nevymyslela...

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka
počet kapitol: zatím 19 a kousek sepsáno, celkem tak 24? Možná víc :)
počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)
betace: Wixie 
rating: ano, konkrétně na kapitoly s číslem 18, 19 a 20
shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


***část osmnáctá***


“Hermiono,” vzdychl, neboť přesně tomuto směru konverzace se chtěl ze všech sil vyhnout. Nepřál si, aby znala pravdu. Byla totiž šokující a on si připadal jako… těžko říct co, budete muset posoudit za chvíli sami.

“Ty víš, že jsem panna, ale co vím já? Jen, že jsi miloval Lilly. Nic víc. Buď ke mně fér,” pohladila ho po tváři a bála se, co z něj vyjde za numero. Opět se nervózně kousla do rtu a čekala na verdikt. Zdálo se, že uběhla minimálně hodina, než se Severus nadechl a konečně přiznal…  

“Dvě,” zašeptal, jako kdyby se za uvedenou číslovku styděl. Hermiona zůstala s pootevřenými ústy v němém úžasu. Nezmohla se na jediné slovo. Odhadovala, že zazní dvojmístné číslo, minimálně. Dvojka tam sice byla, ale jinak, než by čekala. Dokonale ji zmátl. Lže jí? “První byla… vlastně obě... byly… placené,” soukal ze sebe evidentně neochotně. Neměl raději přidat? Nebo ji vykázat do patřičných mezí a prostě dotaz přejít? Sám jí dal volné pole působnosti, na zpátečku bylo pozdě. Nepříjemná pravda vyplula na povrch.

“Nemusíš se obhajovat,” přiložila mi ukazováček na rty, aby ho umlčela. Naběhla si sama. Nebo se to tak nedalo brát? Měli k sobě být otevření a Hermiona nepochybovala, že mluví pravdu. “Vůbec na tom nezáleží,” dodala čistě pro formu šeptem a dost možná nepatrně lhala. Stoupla si na špičky, protože byla menší, a iniciovala polibek. Trošku neobratně, ale to se časem poddá. Objala ho kolem krku, přitiskla se k němu, aby měla dostatečnou stabilitu, a jednou rukou mu prsty zajela do černých dlouhých vlasů. Severus se nezmohl na nic. Čekal, že mu vmete do tváře, co to plácl za nesmysl. Očekával, že se setká s nedůvěrou, výčitkami, nepochopením, možná i znechucením a místo toho zůstal jako zkoprnělý a Nebelvírka mu visela kolem krku. Zajímavý vývoj situace. Hermiona pro změnu myslela, že se na ni vrhne a bude po legraci. Respektive ta pravá legrace teprve začne. Ne. I ona byla vedle jako ta pomyslná imaginární jedle. Jen jí položil ruce kolem pasu, dál tam stál a něžně opětoval její polibek. Nic víc.

“Musím ti to vysvětlit,” trval na svém a chtěl ji odstrčit, jenže se nedala. Ano, dámy, z toho si vezměte příklad. Jak vás podobný muž nechá, tak ho chyťte a už se nepouštějte! Podobná příležitost se totiž opakuje jen jednou za sto let! Severus měl nutkavou potřebu uvést věci na pravou míru. “Právě jsem ti sdělil, že mé jediné sexuální zkušenosti jsou s prostitutkami. Nemáš otázky? Nezuříš? Musela si mít pocit… přece jsem se choval… urážel jsem tě, prakticky se ti vysmíval za tvou nezkušenost. Nepotrestáš mě?” tázal se nedůvěřivě. Když na to přišlo, byla temperamentní až až. A najednou nic? Co za tím vězí? Proč ho neustále mate?

“Proč mi to chceš vysvětlovat? Ptáš se snad ty, z jakého důvodu jsem stále panna? Ne. Oba jsme pro svá rozhodnutí měli důvody, které jsme považovali za správné. Nemusíme se jeden druhému zodpovídat,” pohladila ho bříšky prstů po tváři. “Nechci to rozmazávat. Je to tak, jak to je,” pokrčila rameny a znovu ho políbila. Paradoxně si připadala o dost klidnější. Jako kdyby vědomí, že je Severus de facto také svým způsobem nezkušený, dodalo celé věci nový rozměr.

“Nemám slov,” přiznal nahlas. Zdálo se, že rozhovor je pro tento okamžik u konce. Však už toho napovídali víc, než je zdrávo. Hermiona znovu spojila jejich rty a tentokrát se pokusila zapojit i jazyk. Bylo to o tolik jiné než kdysi s Victorem nebo Ronem. Severus jí nechával prostor, nebyl mladý, nedočkavý a zbrklý. Ukončila polibek a pohled sklopila k jeho hrudi. Prsty mapovala vybledlé jizvy a postupně objevovala detaily mužského těla od pasu nahoru. Maličko poodstoupila, aby si svlékla podprsenku a pak se k  němu znovu přitiskla. Chtěla cítit jeho kůži na své, ne hloupý kus látky s krajkou. S neskrývaným zájmem sledoval její počínání, a když se k němu vrátila, přestal být zdánlivě netečný. Jako kdyby ho dotek ženského těla na jeho hrudi probral z letargie. “Dej mi nohy kolem pasu,” zašeptal a zvedl ji. Udělala, co po ní žádal… Jejím tělem projel zvláštní pocit. Ocitla se blízko jeho klínu, ve vzduchu a zároveň tak těsně u něj. Pevně ji držel, a zatímco nepřestával v polibcích, pomalými kroky zamířil k nejbližší volné zdi. Ne že by ji nedokázal udržet, byla poměrně lehká, ale chtěl mít volné ruce.

Hladké kachličky zastudily Hermionu do zad. Překvapeně vydechla, jakmile se ocitla uvězněná mezi zdí a Severusovým tělem. Sjela o kousek níž a ucítila v klíně jeho erekci. Studem jí zčervenaly tváře. Opřel se do polibku s větší vervou. Jednou rukou ji stále za zadeček přidržoval, čistě pro jistotu, a ve druhé sevřel její nádherné drobné ňadro. Zasténala mu do úst a on bezděčně i přes přítomnost kalhot u nich obou přirazil. V rozkroku mu pulzovalo vzrušením a Hermiona křečovitě zatínala nehty do Severusových ramenou. “Uvolni se,” pošeptal jí další doporučení na hranici s pokynem.

“Mám strach,” připustila rozpačitě roztřeseným hlasem. Zahleděla se do tmavých překvapených očí a ovládly ji obavy. Sama sobě v duchu nadávala do hloupoučkých krav! Měla by dělat jiné věci. Konečně se plní jeden z jejích snů a ona co? Pořádá výslech!

“Z čeho?” postavil ji na zem, aby cítila pevnou půdu pod nohama, ale necouvl, zůstal u ní. “Nechceš to?” přece se snažil poskytnout jí dostatek prostoru k vycouvání. Neudělala to. Stále tady byla, tak proč ta náhlá změna? Možná na to celé šel špatně.

“Přijdeš o…” zarazila se napjatě. Proč to celé kazí? Proč nedokáže její hlava vypnout a prostě přijmout fakt, že ji Severus Snape chce. Tečka. Konec věty a následného analyzování.

“O co? O trpělivost? Poslední nervy? S tebou jednoho krásného dne určitě,” usmál se. “Hermiono,” vzal ji za bradu. “Jsi žena, já muž. Je zcela evidentní, nač se chystáme. Chápu, že je to pro tebe nové a bojíš se, protože se říká, že to poprvé bolí,” něžně ji pohladil po tváři. Upřímně, on se bál také, jen to zatím úspěšně maskoval. “Prozradím ti tajemství. I já hodně čtu, takže si troufám říct, že jsem schopný zvolit takovou variantu, která pro tebe bude… nejméně nepříjemná. Nechci ti milování znechutit,” pokusil se ji ujistit. “Protože… dost možná toho přiznání budu litovat… ale jestli tě pustím do svého života, jakože právě stojíš na prahu a zbývá udělat pomyslný první krok vpřed… tak se budeme milovat často,” usmál se znovu.

“Myslela jsem, že přijdeš o vzácnou přísadu do lektvarů,” pokusila se i ona usmát. Jeho slova hřála na duši i na srdci. Nebyla to jen výchovná lekce nebo vyrovnávání účtů. Chtěl ji a ne jednou. Navíc jeho hlas zněl… jinak… sladce, sice stále mrazivě, ovšem zároveň nepředstavitelně přitažlivě.

“Seženu si jinou pannu, která mi bude dělat ze života peklo i ráj zároveň,” zavtipkoval neuváženě, přesto zcela upřímně.

“Zmijozelský hulváte!” praštila ho za trest do ramene a uvolněně se zasmála. Skutečně měl tolik tváří? Znovu si připadala jako ve snu, ale tentokrát nebylo ani stopy po ironii či náběhu na noční můru.

“Nebelvírská… bruneto,” zavrtěl hlavou. Zoufale se mu nedostávalo slov. Krev měl jaksi nahrnutou v jiných partiích a mozek nebyl schopen správně fungovat na plné obrátky. Hermiona vyprskla smíchy a objala Severuse objala. Ten ji pevně sevřel v náruči. Byl to pro něj nový a úžasný pocit. Hladil ji po zádech, líbal na krk a rameno, dokud se neuvolnila a nechtěla pokračovat. Natáhl se pro hůlku a posledních kousků oblečení je zbavil kouzlem. Nasměroval Hermionu pod sprchu a vzal do dlaně mýdlo. Doufal, věřil, že teplá voda odplaví poslední pochybnosti. Smyje z nich předchozí hádku, nečekaný útok nezvaného hosta a oni se pak společně přesunou do ložnice, kde začne něco zcela jiného. Namydlenýma rukama klouzal po krásném mladém těle a Hermiona ho z pod spokojeně přivřených víček pozorovala. Dotýkal se její kůže s takovým zaujetím a něhou, až ji to zaskočilo. Vzala si od něj mýdlo a udělala to samé. Poprvé v životě před ní stál zcela nahý. Dokonalý, vzrušený, odhalený. Styděla se, protože její pohled pokaždé zcela automaticky sklouzl k jeho… vybavení. Nervózně se mu podívalas očí. Chtěla se zeptat, zda se ho může dotknout, jenže nenašla odvahu.

Musel se usmát. Došlo mu, na co myslí. Uchopil její ruku a položil ji na vztyčenou erekci. “Obejmi ho prsty,” nasměroval ji. “Pevněji, neboj se,” vydechl spokojeně. Pomalu vedl její zápěstí nahoru a dolů. Hermionu fascinovalo, jak se Severusovi zrychluje dech a ona s každým pohybem vnímá hladký povrch pulzujícího penisu. Každičkou naběhlou cévu, každý záškub. Severus ji chtěl včas zastavit, jenže to nedokázal a Hermiona překvapeně shlédla na horkou bílou tekutinu, která dostříkla až na její bříško a právě jí po ruce ztékala na podlahu sprchy. Olízl si suché rty, nechal vodu odplavit následek jeho neuváženého uvolnění a pak ji vypnul. Zabalil Hermionu do ručníku a sám si jeden uvázal kolem pasu. Vzal mladou ženu do náruče a zamířil konečně do ložnice.

6 komentářů:

  1. Hned v úvodu před tím, než jsem klikla na celý článek, jsem si všimla, že už se nám objevil odhad cca 24 kapitol, Docela bezděčně jsem si vzpomněla, jak je u první kapitoly napsáno asi 10 :D Vendi, můžu říct, že neumíš psát krátké příběhy! :D A to je dobře.
    A že máš rating u tří kapitol? Co ti dva sakryš budou v tý ložnici vyvádět? Nebo tedy doufám, že v té třetí kapitole nebude páchána vražda in natural na jednou šíleném smrtijedovi, který si nepamatuje složení svýho lektvaru.
    Díky za kapitolu!
    Liz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Musím přiznat, že původně to skutečně mělo být kratší, ale každý příběh si sám řekne, jak chce plynout a v případě tohoto měli hrdinové prostě vlastní hlavu a prosazují si čím dál víc kapitol. To se týče i právě probíhající situace v posteli... Já se jim snažím domluvit, ale myslíš, že to má nějakou váhu? Vůbec! Mají svoje tempo a já můžu jen doufat, že to nebude příběhu ke škodě! Děkuji a krásný zbytek nedělního dne přeji ;-)

      Smazat
  2. To je dobrý, část osmnáctá a osmnáct plus :D. Díky za kapitolku, já sice na tyhle hrátky po čtecí stránce moc nejsem, ale jednou za čas to dám :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Snažím se to pojmout trošku jinak, ale zase se tomu nelze úplně vyhnout. Nebo lze a mně se nechce? Toť otázka! :D

      Smazat
  3. Ach, au! Sto bodov za trpezlivého pána "po prvý raz" .... ech au... že?
    No nič....
    Nevieš písať krátke príbehy. Opakujem sa :-)
    Šup šup ďalšia kapitolka!
    Vďaka, vendi!!!!
    nad

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím! Ta trpělivost si odměnu zaslouží! :D
      Neumím a trošku mě to štve, protože připravuji advent a prostě... ne a ne se vymáčknout. Jak já mohla psát drabble? :D
      šup šup bude v neděli :D
      Já děkuji ♥

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)