Už nikdy víc nebudu pít - ADVENT 2015 - část první

Startujeme. Snad se vám bude tento malý sváteční úlet líbit ;-)

Počet kapitol: 11-13

Obsazení: Albus Brumbál, Severus Snape, Hermiona Grangerová, Lucius Malfoy, Raymond Reddington, Elizabeth Keen, Vendi, Nadin, Wixie, Liz, Janinka

Rating: Neblázněte - NE
Betace: Wixie ♥

Klíčová slova: mišmaš, všehochuť, předsváteční úlet, lék na shon, prostě ať je nějaká legrace!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu i obrázků.

I.

Albus Brumbál je nevyzpytatelná bytost. A je úplně jedno, zda se nachází jaksi hmotně před vámi, nebo je zachycen spící na obraze. Protože jako nikdy nespí čert, tak ani tento všetečný stařík! V následujících dnech se o tom přesvědčí nejen Severus Snape a Raymond Reddington, ale i má maličkost a dost možná…  co bych napovídala. Hlídejte si záda, protože nevíte dne ani hodiny. Před poťouchlostmi nejste nikdy v bezpečí! A proč Red? Ani Albus Brumbál nedokáže domyslet vše do důsledků a tak se stane… víte co? Začneme hezky od začátku!

Seděl v houpacím křesle s vysokým opěradlem, sledoval černovlasou hlavu skloněnou nad  výkazy a uzobával citrónové ohnivky. Jistě, chtěl vše předat Minervě v pořádku a souhlasící. Po válce mu sice byly připsány zásluhy a mohl se vrátit do ředitelny, ale už o to neměl zájem. Chtěl si užít klid. Hodlal zalézt někam do sklepení a utopit se tam v sebelítosti nebo se nimrat v bolístkách. To Albus Brumbál nemohl dopustit! Ačkoli se k Severusovi občas choval jako matka k nechtěnému dítěti, měl ho rád. I když s ním… zcela upřímně pořádně vyběhl a zneužil jeho raněné city, což by bylo na jiný příběh.

“Severusi, chlapče,” už při jeho prvních dvou slovech se oslovený muž naježil. Tolik nesnášel, když mu tak říkal! Copak byl ve svém věku nějaký chlapec?

“Ano, Albusi, starče?” vrátil mu ironicky v podobném duchu a zvedl pohled od pergamenu, na kterém právě sepisoval nejpalčivější věci, aby Minerva věděla, nač je potřeba se prioritně zaměřit.

“Tak ti mě napadlo, proč tu sedíš shrbený nad lejstry, když v restauraci na tebe čeká ona mladá dáma?” připomněl mu potutelně, že právě jaksi zazdívá své vůbec první rande v životě a on, coby osoba starší a mnohem zkušenější, takové jednání zásadně neschvaluje.

“Najde si někoho lepšího,” namočil Severus brk v inkoustu a doufal, že tím diskusi uzavřel. Marně, chce se mi poznamenat.

“Ach, vy ohleduplností postižení,” zhoupl se bývalý Bradavický ředitel s větší razancí, než by čekal, a málem slítl.

“Prosím?” probodl ho Severus pohledem. Absolutně nechápal, kam tím nakreslený stařec směřuje. V duchu děkoval prozřetelnosti, že ve svých komnatách nemá žádný obraz a bude tak po své dobrovolné rezignaci podobných výlevů ušetřen.

“Kterému z mých slov si nerozuměl?” pousmál se stařec a nacpal si pusu plnou sladkostí. V hlavě už se mu rodil záložní plán pro případ, že by Severus skutečně nikam nešel.

“Všem za posledních zaokrouhleně dvacet let zpět,” uchechtl se Snape a vrátil se ke své práci, od které ho ten šedovlasý poděs vyrušil.

“Chlapče, chlapče,” zavrtěl Brumbál hlavou, jakmile vykuckal bonbon, který mu nedopatřením zaskočil. Odložil misku, trochu neohrabaně vstal a na okamžik zmizel. Severus to už nevnímal. Znovu se ponořil do úvah na zcela jiné téma, ovšem kdesi vzadu v hlavě mu blikal varovný majáček. Náš profesor v černém ho však ignoroval. Chyba!