neděle 24. ledna 2016

Interview se Snapem - díl 23.


Severus proti opatření, které navrhuje ministerstvo, protestuje. Podaří se Hermioně změnit jeho názor? Pokud v dnešním díle naleznete chybičky, tak se moc omlouvám. Neváhejte na ně upozornit. Beta má stále zkouškové období a je to jen na mně. Ač se snažím, snadno můžu něco přehlédnout, ale teď už dosti slov a jdeme na dnešní kapitolku.

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím 23 sepsáno, celkem tak 25?
počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)
betace: Wixie 
rating: ano, konkrétně na kapitoly s číslem 18-20
shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


***část dvacátá třetí***

Neboť se nikdo neměl k slovům ani činům, mávla předsedkyně Starostolce hůlkou, zamumlala kouzlo a kolem Severuse s Hermionou se vytvořila obří bublina. Jakýs takýs náznak soukromí. Hermiona překonala těch pár kroků, které ji dělily od Severuse, a sevřela jeho ruce, jimiž svíral mříž klece, v níž byl uvězněný.

“Jak to myslíš? Proč ne?” dívala se na něj nechápavě a strachy se skoro třásla. Nic nešlo podle plánu. Všechno bylo špatně. Ba co víc, visela jim nad hlavami katastrofa.

“Nemůžeš se ke mně připoutat. Ne takovým způsobem. Má to být… mělo by to být tvé svobodné rozhodnutí a ne jediná cesta k mému propuštění, o takovou svobodu nestojím,” vrtěl Severus hlavou.

“Severusi, poslouchej mě,” natáhla ruku dovnitř klece a dotkla se jeho brady, aby ho přiměla podívat se jí do očí. “Miluji tě,” poprvé nahlas vyslovila ta dvě slova, která v dnešní době znějí ze všech koutů a ztrácejí svůj původní smysl. Ne však v tomto konkrétním případě. “Jestli čekáš, že tu budu nečinně přihlížet tvému přesunu do Azkabanu, tak se mýlíš. Udělám cokoli, co tě zachrání. A manželství s tebou? To je směšná podmínka,” pokusila se i přes strach a nervozitu usmát.

“Ale není jediná. Co ty ostatní?” trval Severus dál zarytě na svém odmítavém postoji.

“Která konkrétně? Že nesmíš učit? Máš lektvary, ty ti nezakázali a oba víme, že i tu legální cestu umíš v případě potřeby obejít. O prostřednících se nezmínili,” pousmála se rebelsky. “Že se vezmeme tady a teď? Co je na tom? Z přátel mi nezbyl de facto nikdo, šaty jsou jen slupka, důležitá je podstata. A prstýnek? Ten mi přece můžeš koupit dodatečně,” poradila si i s dalšími body. Zbyl poslední. Hermiona ho zapomněla, Severus nikoli.

“A co bod, že nebudu mít žádné potomky,” připomněl jí, že jedna dosti podstatná podmínka zůstala nezmíněna.

“No, tak je můžu mít s někým jiným, taková externí výpomoc,” snažila se Hermiona o vtipkování, ovšem ani jeden z nich neměl chuť ani sílu se smát. “Severusi, nikdy jsem o dětech nepřemýšlela. Vlastně mě nenapadlo, že bych je někdy mohla mít. Jsem jedináček a než… přišla válka a stala se spousta nepříjemných věcí… měla jsem jiné sny, priority. Možná bych je měla, protože by je chtěl můj partner. Třeba je mít nemůžu. Variant je bezpočet. Já chci tebe, a pokud to znamená nemít dítě, věřím, že to tak osud chce,” pohladila ho něžně po tváři.

“Nesmíš si kvůli mně zničit život,” sklopil Severus zrak k podlaze. Byl odevzdaný, rezignovaný a smířený se svým osudem, než Potter do všeho zatáhl Hermionu. Bude jí lépe bez něj!

“Zničený byl, než jsi mě poprvé políbil,” znovu ho přiměla, aby se na ni podíval. “Zapomeň na okolnosti a odpověz mi na jednoduchou otázku. Vezmeš si mě?” odvážila se k rezolutnímu závěru. Nemohou tu polemizovat o budoucnosti nekonečně dlouho.

Zhluboka se nadechl a Hermiona se připravovala na nejhorší. Jestli řekne ne, bude to její konec. Zabije ji tím. “Ano,” vyšlo ze Severusových úst sotva slyšitelně a Hermioně spadl ze srdce i ramenou pořádný kus skály. Ještě jednou se zlehýnka dotkla jeho tváře a vzápětí se otočila čelem k důře v modrém.

“Intimní chvilka je u konce?” ušklíbla se předsedkyně, jakmile ukončila působení vlastního kouzla.

“Ano,” zvážněla Hermiona. Teď nebylo místo a čas pro žerty. Musí zachovat chladnou hlavu, alespoň částečně.

“A jak se naše hrdličky rozhodli?” držela si madam dál svůj nepříjemný až opovrhující tón.

“Souhlasíme se všemi vámi stanovenými podmínkami,” vychrlila Hermiona, než se jí začnou obavami klepat kolena. Už si přála být odsud pryč. Doma, u krbu s hrnkem kávy a Severusem po boku. Čert vezmi fakt, že tohle měl být jejich svatební den!

“Výborně, pak tedy přistupme k plnění, ať můžeme jít všichni konečně domů,” zašklebila se. “Ještě moment,” zarazila se. “Je zde přítomen oddávající úředník?” zahleděla se do řad svých kolegů a o Hermionu se znovu pokoušely mdloby. Naštěstí zvedli ruku hned dva starší pánové a snad poslední krize byla zažehnána. Klec, ve které byl Severus uvězněný, se vznesla ke stropu místnosti.

“Hezky vedle sebe,” ukázal starší mužík, že si mají snoubenci z donucení stoupnout k sobě. Hermiona vzala Severuse za ruku a byla ráda, že je konečně vedle ní. Byl to stručný a divný obřad. Málokdy jsou budoucí manželé v civilním oblečení, s ustaranými obličeji a v rámci obvyklého slibu skládají ještě jeden. Že spolu budou, dokud jeden z nich nezemře. Z jejich manželství nevzejde žádný potomek. Ženich nikdy nebude učit a svou budoucí činností se nedostane za hranici zákona. Hermiona se musela usmát, pro jistotu jen v duchu. Nikde totiž nebylo zmíněno, že by se ona nemohla dostat za hranici zákona, pokud bude dál za Severuse vykonávat pochůzky. Stejně tak, kdyby na to měla příslušnou kvalifikaci, mohla učit ona. Předsedkyně tak spěchala, že se vše dalo obejít. Vyjma bodu s potomky…

7 komentářů:

  1. Tak fain... mám pocit, že tady se taky ještě někde skrývá háček... všechno to jde obejít... hm... a co ještě jiné alternativy? Vendi, jsem zvědavá, co přijde příště.
    Liz :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Háček nebo hák? Sama ještě nevím, musíme se nechat překvapit ;-) Zvědavá jsem ovšem také :D díky

      Vymazat
  2. Moc krásná kapitolka. Jen mi je při čtení pořád tak nějak smutno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Smutno? Jejda, s tím musím něco udělat. Do tvorby se promítá (většinou) momentální rozpoložení autora, ale nejsem vysloveně smutná - polepším se, aby nebyla smutná Janinka :-*

      Vymazat
  3. Hih, že by už Mia byla těhotná? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, proč mě zrovna tohle nenapadlo? :) :)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)