sobota 21. května 2016

Bleskově


nebo chcete-li - ve zkratce :)

Kdo mě sleduje na Instagramu (Vendi13), ten ví, že už jsem... moment, musím to spočítat... 17. den doma. Nejásat, kdykoli můžu mazat zpátky. Paradoxně mám doma méně myšlenek na tvorbu, než jsem měla v nemocnici. Víc věcí mě tu rozptyluje a nemám tolik potřebu utíkat do světa fantazie v rámci pudu sebezáchovy a zachování zdravého rozumu. Což neznamená, že bych chtěla s psaním seknout. Mám v hlavě pár myšlenek, leč zatím jsou to jen střípky. Stejně tak nejsou recenze, neb se potýkám s menší čtecí krizí. Vše je umocněno tím, že ač bych se měla radovat z pobytu doma (a já se decentně a s respektem, abych nic nezakřikla, raduji), tak vše kazí fakt, že nás opustil velmi blízký a milovaný člověk. 




Náhle a nečekaně, byť jisté náznaky byly. Děda byl tři týdny v nemocnici, což přede mnou na jeho přání tajili. V důsledku cukrovky přestával cítit nohy, selhávaly mu ledviny, chodil na dialýzu a dostal ke všemu zápal plic... už se začínal zlepšovat, výsledky byly čím dál lepší a pak prostě... odešel. Ani to mi nejdřív říct nechtěli, jenže to na mamce šlo poznat, protože měla s tatínkem bližší vztah než se svojí matkou, těžko by to dokázala skrýt. 

Řeknu vám... je to na draka, když se s člověkem, kterého milujete a který vám neskutečně chybí, nemůžete rozloučit. Sice mi tvrdí, že si ho alespoň pamatuji veselého a v plné síle, ale stejně. Nezlobím se na ně. Jen je mi to svým způsobem líto. Nesměla jsem ani na pohřeb. Jako jediná z jeho vnoučat jsem tam nebyla... všichni mě ujišťovali, že to chápou, protože prostě nemůžu brečet, udělalo by se mi zle, stav by se zhoršil a hurá zpátky do špitálu... připadala jsem si hloupě, když jsem tátu prosila, aby mi vyfotil věnce, neboť mi zřejmě stále nedocházelo, že už děda není. Člověk, který mě vždy podporoval, byl na mě pyšný a měl ze mě radost. Některých věcí se nedožije...

Neříkala jsem, že to bude bleskově čili ve zkratce? Snad mi prominete. 

Zapálila jsem mu v den pohřbu svíčku, zírala na ten malý plamínek a vzpomínala... a až mi situace dovolí jeho odchod pořádně obrečet, zajdu s kyticí na hřbitov a rozloučím se s ním podruhé...

Toliko tedy k důvodům, proč je tu tak pusto. Nejsou myšlenky, není nálada. Tak to se mnou ještě nějakou tu chvilku vydržte ;-)

Vaše Vendi 





4 komentáře:

  1. Vendi, broučku, tohle jsem opravdu nečekala, upřímnou soustrast.
    Přeji ti moc sil, opatruj se a když si budeš potřebovat popovídat, víš, kde mě najdeš.

    OdpovědětSmazat
  2. Já si ráda počkám jen se dej do hromady at už si "fit" já nesleduji instagram tak nevím co přesně ti je:-) já si prožila to samý s baby, tenkrát jen byla ve 24tt a malí se u mě na chvíli nelíbilo, kapačka, přespání a velké vyhrožování ale pustili mě domů, tak tě chápu
    Hodně sil a hlavně klidu

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji i tobě ;-) jsem ráda, že mám tolerantní čtenářky :) a k tomu, co mi je, to jsem na netu nepsala nikde. Jen na Insta jsem postovala momentky z nemocnice pro pobavení :)

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)