knihovna - M-D. Croteau: Velké překvapení pro malého tučňáka

Ocelot přidává další zářez!

Jsem blázen. Práce nad hlavu, starostí zrovna tak a já si vezmu na hrb další knížky na recenzi. Díky bohu, že jsem měla dostatek rozumu a místo tří kývla jen na dvě. Jak to máte vy? Dokážete odolat nebo jste trochu hamtalové? (Hamty, hamty, ať mám víc než tamty aneb dobrých knih není nikdy dost!) Chápeme se, že je to spíše vtípek? Ne žádná výtka či snad dokonce stížnost? Ne, ne, ne, nic takového a dost keců, šup ke knize!

zdroj obrázku klik

Daleko na severu, kde matka příroda po celý rok nosí bílé palčáky, žili malý méďa a maličký tučňák. Ti dva byli nerozluční ode dne, kdy se ztratili svým rodičům ve sněhové bouři a celou... anotaci najdete zde.

A daleko na jihu se drbu na hlavě. To se má podobně jako s Rytířem, který nechtěl bojovat. Knížka se na první pohled tváří líbivě a láká vaši pozornost, potažmo tu dětskou. Zvlášť pokud u vás vedou medvědi. U nás jak kdy – nejvíc frčí auta, letadla, kachny, kočky, psi… medvědi jsou až někde za tím, ovšem knihu mi zabavila mladá hned, o tom není sporu. Listuje si, komentuje a pak mi ji vrazí se slovy: Mámo, čti. Čímž mi neříká, že mám předčítat jí, nýbrž si mám číst já, zatímco ona po mně jezdí autíčkem!

Čili kniha splňuje svůj účel. Zejména tedy její ilustrace. A pak rozměr. Z toho trochu kvetu já, protože je radost tyto neobvyklé formáty zařazovat do knihovničky, ovšem co by jeden pro podporu lásky ke čtení neudělal, že?

S dosud sepsaných slov můžete tušit jisté rozpaky. Ocelot mě zatím pokaždé ohromoval a sklízel nadšení, vyjma výtek u Kinga ke gramatice a tiskařskému šotkovi, který posedl klávesnici enter. Velké překvapení pro malého tučňáka, na které navazuje druhá kniha, o níž si řekneme něco příště, mě nutí pátrat po vhodných slovech. U Rytíře mě bavila alespoň pointa a rýmy, byť častěji nepovedené než povedené. Tady mě, zcela upřímně, příběh dost zklamal, protože je takový… nijaký.

Je mi jasné, že děti, kterým je kniha primárně určena, nebudou hnidopišně hledat v textu nějaké poselství či snad ponaučení. Tady mi vyplývá jedině – nesedej si na balón, praskne ti. Jenomže já jsem tu od toho, abych knihu zhodnotila a sesumírovala nějaký závěr, který bude mít jistý formát a snad i úroveň, i když mě znáte. Mluvím jako dlaždič, nadávám jak lopaťák a ryju, že by mi i divoké prase mohlo závidět.

Kniha, potažmo příběh v ní, nesmí stát jen na ilustracích. A to ani v případě knihy dětské (nebavíme se o leporelech nebo knížkách, které jsou určené pro ty úplně nejmenší). Obrázky by měly děj dotvářet, doplňovat, podněcovat fantazii. Avšak kniha na nich nesmí stát. Dát jeden krátký odstaveček na celou dvoustranu mi přijde jako trestuhodné plýtvání místem a materiálem.

A zpátky na stromy aneb dost remcáni, konečně se vymáčknu. Nový počin Ocelotu ode mě dostane čtyřku. Trochu se to ve mně pere a sváří, nicméně dětská dušička si knihu zamilovala a remcající matka si může tak akorát trhnout nohou, sklapnout patky a dát palec hore. Ideálně oba. Nicméně zohledňuji i své výhrady, ať máte obrázek o knize z mého pohledu kompletní.

Ocelot opět překvapil zařazením další kategorie. Nepatrně mě rotuje, že v dnešní době jsou snad jediné nakladatelství (alespoň z těch, která znám já), které nemá vlastní webové stránky. To jen tak mimochodem, mezi řečí a pro úplnost.

PS: Důrazně se omlouvám za to, kolikrát v recenzi zaznělo podstatné jméno kniha, a přijímám návrhy na jakékoli vhodné synonymum!

Autor:  Marie-Danielle Croteau

Nakladatelství: Ocelot (web – zatím jsem nenašla, až najdu, doplním) 

Žánr: pro děti (trochu mě zaráží zařazení na webu Megaknihy mezi Knihy/ Romány, povídky, novely, když je to nezpochybnitelně kniha pro děti – podkategorie podle všeho pohádky nebo pro nejmenší)

Rok vydání: 2020 (originál vydán v roce 2007)

Počet stran: 32

Série: prakticky – není nikde uvedena, teoreticky – první díl

Ilustrace: France Brassard

Překlad: Ondřej Machálek

Pokud vás kniha zaujala, pořídit ji můžete např. na stránkách Megaknihy.cz a já děkuji Haničce s Lucinkou za další recenzní kousek!