Advent 2023 - Noční můry I.

Letmý návrat k fanfiction...

Rubeus Hagrid...klíčník a šafář v Bradavicích… samorost, trochu podivín, ale v podstatě dobrák od kosti. Myslíte, že hromotluky netrápí noční můry? Je-li vaše odpověď ano, jste od pravdy dál, než si myslíte.

S jemným nádechem nostalgie otvíráme téma Noční můry. Už jsme potrápili Severuse Snapea, Rona Weasleyho, George Weasleyho i Luciuse Malfoye. Uběhlo již několik let od posledního výletu do světa fanfikce v tomto fandomu. Půjde mi to ještě? A co víc – bude to ještě někoho zajímat? Je jen jeden způsob, jak zjistit odpovědi:

Miloval svou chatrč, stejně jako rozlehlé pozemky. Na hradě by trpěl. Věděl, že by Brumbál přišel s nějakým kouzlem, díky kterému by neměl obyčejný pokoj nebo komnaty, ale stejně… dřevo vonělo, praskalo, vítr ševelil, šindele na střeše vrzaly a šeptaly, když na ně dopadaly dešťové kapky a stačilo otevřít dveře a les byl na dohled. Za nic na světě by neměnil.

Tesák ze spaní spokojeně zamlaskal, oheň v krbu příjemné hřál a Hagrid se uvelebil v křesle s tím, že si jen chviličku dáchne, než půjde ven, protože tam je vždycky co dělat. Zavřel oči a než se nadál, hlasitě oddechoval a sem tam zachrápal. Probral ho neidentifikovatelný rachot. Cukl sebou tak prudce, že z křesla sklouzl na zem, až podlaha hlasitě zaduněla.

Hekl od bolesti, neb ani jeho prostorově výrazná zadnice nebyla dělaná na podobně tvrdá přistání. Chtěl si promnout vousy na bradě, jenže zjistil, že jeho tvář je hladká jako dětská prdýlka. „Co to?“ šokovaně si hmátl na vlasy. Byly tam, nikam – díky Merline – nešly, avšak zdály se nějak… krátké a upravené a podivně jemné. Podíval by se do zrcadla, kdyby nějaké vlastnil. Zběsile vstal a popadl pánev. Jal se ji leštit loktem ve snaze získat alespoň jakýs takýs hladký povrch, který by odrážel obraz.

Hrůza, jeho vous byl doopravdy pryč. Tolik vzpomínek s ním spojených… tolik dobrot v něm nalezených… kolikrát si ho hladil a probíral, když přemýšlel nebo se potřeboval uklidnit, a najednou zírá na svou holou bradu a vůbec se mu ten pohled nelíbí. Tohle se bude muset mýt… a po jídle pořádně otírat… potáhne mu na krk… i na uši, protože má vlasy krátké a víc prošedivělé, než býval zvyklý. Sice mu vynikne výrazný nos a krásné oči, ale sakra, tohle není on! Neschová jedinou grimasu, úsměv nebo úšklebek.

Zajde za Albusem, určitě bude mít po ruce nějaký lektvar nebo mazání. Přirozenou cestou mu tohle bude dorůstat roky! Minerva mu sice kolikrát spílala, že by se měl trochu upravit, ale co ta ví o výhodách vousů a dlouhých hustých vlasů! Vousy, tedy spíš chlupy, měla všeho všudy tři na bradavici na bradě a vlasy si strkala pod roztodivné klobouky a čepce. Ne, Brumbál bude vědět a především chápat! Zamračil se na svůj odraz, odložil pánev na stůl a vyrazil ven.

Co Merlin nechtěl, narazil právě na Minervu.

„Ale, Hagride, vy jste nám prokoukl, to je nádhera,“ zatetelila se profesorka a zvláštně pozoruhodným způsobem se zachvěla. To Hagridovi ještě chybělo… ženské! A just musí za Brumbálem. „Neutíkejte, musím si vás pořádně prohlédnout,“ nechtěla ho však pustit jen tak z dohledu. Usmívala se čím dál spokojeněji a mrmlala si něco jako „pozoruhodné, úchvatné, tak mužné…“

Hagrid se zděšeně vymrštil do sedu, díky čemuž sjel z křesla na tvrdou zem. Okamžitě se začal ohmatávat, aby se ujistil, že jeho vlasy a vousy jsou na svém místě!

zdroj obrázků: pixabay.com