Recenze - J. Klassen: Kámen z nebe

Na hloubavější notě

Možná vás to překvapí, ale i dětské knihy nemusí být přímočaré, ani křičet barvami na všechny světové strany. Jon Klassen na to šel tlumeně a minimalisticky. Vytvořil publikaci, která je hloubavá a tak nějak “jiná”. Pojďme se jí společně podívat na zoubek.

V příběhu si vystačíme se čtyřmi hlavními hrdiny: želva, pásovec, had a samozřejmě kámen. Technicky spíš meteorit, ale kdo by lpěl na detailech. Pět krátkých kapitolek obsahuje dialogy, které jsou barevně odlišené, podle toho, která postava „mluví“. To rozlišení mohlo být možná o něco výraznější, neb pokud hůře vidíte či je šero, není to tolik patrné.

Kámen z nebe nemá na první pohled patrnou zápletku, poselství či ponaučení. My už jsme s cácorkou knihu prošly třikrát a já se stále nemůžu rozhodnout, zda je to styl, který mě baví, irituje nebo mu naprosto nerozumím. Něco mi uniká. Ale dítě si jede na své vlně. Má jasno – vystupuje tady bručoun, který má své oblíbené místo a neměl by na něm tolik lpět, protože ho to může stát nejen zážitky, ale i přátele. Nesmí se tolik bát. Stejně tak není důvod přehnaně dumat nad budoucností (jako další zvířecí hrdina), protože nám kdykoli může spadnout šutr na hlavu a je po přemýšlení. A budeme-li občas moc váhat, můžeme propásnout krásný okamžik. Holt to chce od každého trochu – být opatrný, ale i trochu spontánní… to je jen taková malá vsuvka poznatků, které z té mé osmileté cácorky během listování a čtení mimoděk padají.

Často je to tedy tak, že se učím vnímat svět jejíma očima. A Jon Klassen nám k tomu dal ideální prostředek. Co já na první pohled nevnímám, nevidím a zůstává mi skryto, dítko vnímá a má jasno. A tak vedeme dialog nejen s postavami na papíře, ale i mezi sebou. I to se počítá, i to ke čtení patří. Kámen z nebe je netradiční. Pro někoho možná neurčitý, podivuhodný, pro jiného hloubavý, niterný – zkrátka ideální materiál na diskusi.

4,5

Vydalo nakladatelství Portál v roce 2025