Skutečně si myslíte, že klišé jsou výsadou pouze romantické a erotické literatury? Pak vás ráda vyvedu z omylu. Nejsou. Bez větších obtíží je zvládnete odhalit v detektivkách, thrillerech, hororech a ano i v dětské literatuře. Dnešní titul si mě získal právě tím, že jedno takové zaběhlé klišé pojal odlišně.
Jak bych vám to jenom vysvětlila… Turbulence byla naprostá pecka, protože prostředí pilotů a letušek u nás zase tak obvyklé není. Pokud čtete knihy v angličtině, určitě narazíte na vícero tipů. Bavíme-li se o překladech do češtiny, už o takové žně nejde. Vlastně znám dvě autorky. Právě Whitney a její Turbulenci (recenzi mám tady) a R. K. Lilley a první dva díly její série. Bohužel vydání dalších dvou se neplánuje. Jásám proto i nad prostředím právnické kanceláře, protože ani to není úplným standardem. Navíc miluji seriály Boston Legal a The Practice, protože James Spader.
Ke startu připravit... pozor... pohov! Luštíte křížovky? Osmisměrky? Nebo máte raději sudoku? Křížovky, které jsem dokázala za celý svůj život vyluštit komplet, bych spočítala na prstech jedné ruky. Ano, tak mizerný jsem luštitel! Sudoku mě nebaví. Osmisměrky oproti tomu ano. Nicméně se rychle omrzí, takže… místo do trafiky hurá do Portálu pro dnešní kousek a jde se luštit na úplně jiném levelu!
Povídky jsou trochu nevděčný žánr… respektive forma. Jak to s nimi máte? Berete je jako ochutnávku tématu či autorovy tvorby nebo vás naopak rozčilují, protože jsou krátké a příběh tak nemá možnost se dostatečně rozvinout a zazářit? A co sci-fi? Já s ním koketuji jen občas a s povídkami rovněž. Uvidíme, čím nás (ne)překvapí Seif…
...a mě vymýšlet blbosti. Ne, prosím vás, nenudím se, nezvažuji koupi medvídka mývala ani jiné podobné akce. Prostě nám zavřeli školky... a aktuálně jsou otevřené pouze pro předškoláčky. Mít doma mrně nonstop, je síla, co vám budu vyprávět. Vykoumat zábavu je občas ještě náročnější. Sama se považuji za ne moc zručnou osobu. Z tavné pistole mám panickou hrůzu. Vynalézavost pokulhává a trpělivost ještě více. Nedá se však svítit. Za svůj velký vzor považuji Janinku, neboť kam se na ni hrabu. Berte proto tento článek spíše jako ukázku, inspiraci. Rozhodně nehledejte plnohodnotný návod. Upřímně, ani já se jimi neřídím. Najdu obrázek a k výsledku si hledám vlastní cestu v rámci možností, materiálů a pomůcek, které tu mám.
Ruku na srdce, kniha to v recenzi trošku schytala. Položme si základní otázku: Jak by vypadal váš ideální příběh? Bez ohledu na žánr. Kde by se odehrával? Jaké by byly postavy? Každý z nás bude mít jiný nápad a stejně tak si každý z nás v ději všimne jiných detailů. Zaujmou nás rozdílně věci, stejně jako naštvou nebo minimálně donutí zapátrat blíže. A přesně to se mi stalo u Přílivu. Jak z toho nakonec vyšel?
Inu, to bylo
duchaplné, což? Docela bych se nad zvoleným citoslovcem (je to doufám
citoslovce?) pozastavila. Učíte děti, jak dělají zvířátka? Mimo dnešní kočkové
téma – jaký zvuk u vás doma vydávají kravičky? Nás vždycky učili, že bů. Jenže
malá vyrostla vedle kravína a krávy podle ní dělají mů a nazdar. A co teď s tím?
Ano, řeším blbosti, já vím. Jdeme se raději podívat na knihu!
Máte pocit, že v poslední době knihy výlučně chválím? Na dnešní recenzi si názorně ukážeme, jak dopadne příběh, který mě vytočí. I když mám dojem, že jsem se ještě držela slušně zpátky. Je něco, co dětským knihám neodpustíte? Na co jste vysloveně vysazení?
