Staré anglické přísloví praví, že zvědavost zabila kočku. Jinými slovy není dobré strkat nos do věcí, do kterých nám nic není. Kde je však hranice? Kdo ji určuje? Co když jde o týrání dítěte či dokonce o život? Nejen o tom bude dnešní napínavé čtení.
Nebudu chodit kolem horké kaše – povídkové sbírky od nakladatelství Golden Dog jsou má láska. Zbožňuji je. Tentokrát je spojovacím tématem všech kousků smrt. Což nám ostatně napovídá už sám název. Sestavování se ujal Radoslav Kozák, který vybíral ze zástupu českých a slovenských hororových autorů. Z předchozích antologií (např. Jiný kraj, České temno, Jihočeský horor) už víme, že nám mají rozhodně co nabídnout. Proto není důvod otálet:
Míša Merglová a Martin Paytok se rozhodli, že své manželství podrobí těžké zkoušce a napíšou společně knihu! Co knihu, rovnou sérii pod názvem Vesmírní borci a já držím v ruce první díl – Planetární rachot. A že je to pořádná kráska.
V nějakém alternativním světě určitě existuje dokonalost. Dokonalá manželka, matka, přítelkyně, milenka, kuchařka, uklízečka a tak dále. My ale žijeme v realitě a dokonalost (či snaha o ni) je nebezpečný mýtus. Proč tedy tak často podléháme touze právě tohoto bodu dosáhnout? Nedávno jsem si na záchodě na poliklinice přečetla úžasné moudro, které mi právě teď naskočilo: „Co bylo, bylo. Co bude, bude. Ale teď je tady a všude.“ Zapomínáme žít tady a teď. A především zapomínáme, že mámy jsou taky jenom obyčejní smrtelníci – mají právo být unavené, vyčerpané. I proto mě zajímalo, co mi dnešní titul může dát.
Anebo taky ne. Všem je nám totiž jasné, že nás čeká utrpení v podobě otevřeného konce a další čekačka na pokračování. Protože tak to prostě a jednoduše u T. M. Fraizer je.
Dnes zazní mé oblíbené slovní spojení: prevence demence. Rádi a často zapomínáme, že v současné uspěchané a technikou vyplněné době je potřeba nenechat mozek zakrnět. Kdy jste naposledy vyplnili křížovku? Vyluštili sudoku či vyškrtali osmisměrku? Na papíře, ne v telefonu nebo na tabletu. Mysl je potřeba zaměstnat. Přináší to nejen odpočinek a relax, ale má to i vliv na naši budoucnost a kvalitu života ve stáří. Že přeháním? Možná, ale po péči o člověka ve třetím stádiu demence se mi nemůžete divit. Bez váhání sahám po nejnovějším titulu od Jany Bílkové a vám mohu doporučit to samé!
Sci-fi romance fakt není něco, po čem bych běžně sáhla. Jenže přišla krize a bylo potřeba ji zažehnat a chytit zase čtecí slinu. Napsala jsem Janče, že potřebuji něco lechtivého (fajn, použila jsem doslova výraz písmenkové po*no), čtivého a vtipného… a přesně to jsem díky jejímu tipu dostala!
Je jedno, jaký rok máte uvedený na rodném listě. Dvě věci jsou jisté: ztrácet ponožky budete v pěti letech stejně jako v padesáti. A to stejné platí pro jedinečné ilustrace Petra Horáčka a jeho nápady. Ne, že ho budete ztrácet, ale že si jeho tvorbu zamilujete v jakémkoli věku. Na nejnovější kousek se pojďme společně podívat právě dnes:
