O Vánocích po Vánocích! Proč si magickou atmosféru této části roku nepřipomenout klidně zjara či v létě? Teď tu sice máme leden, ale ani to nevadí. Na romantiku a lásku není nikdy pozdě! I když to občas krapet drhne…
Jsem plná protikladů. S radosti slupnu kdejakou úchylárnu, ujetinu nebo romanci, kde jsou démoni či drsní motorkáři. Vulgarismy se v těchto titulech míhají stránkami stejně jako peprná erotika. A potom přijde chvíle, kdy hledám něco pomalého (slow burn), milého až nevinného. Přesně to vše splňují Vánoce u jezera.
Hledáte pohodové a romantické čtení? Svěží dialogy, zajímavé a celkem neotřelé téma? Tak co naskočit s naší hlavní hrdinkou do křiklavě růžového karavanu a odrazit se ode dna?
A proč vlastně ne! Naopak to vidím jako možnost víc si ono svátečně zimní kouzlo vychutnat a připomenout, když na nás všechno padá. A také proto, že si vánoční čtení ráda naordinuji klidně i v létě. Proč? Protože v listopadu a prosinci jsme většinou všichni přesycení a zahlceni cíleným marketingem, který do nás vé svátky valí už od září. Proto se nebraňte a nechte se pohladit milou zimně vánoční feel good romancí!
Po dočtení prvního dílu o sestrách Bellingerových – Holka přes palubu, jsem nebyla zrovna ohromená. Nicméně jsem se těšila na dvojku s tím, že čuchám potenciál a to zejména v oblasti možného milostného trojúhelníku, což je téma, které zbožňuji. Dočkala jsem se?
Přiznejme si, že se dvěma zaměstnáními není mé čtecí tempo nikterak závratné. Ale dnes si názorně ukážeme, jak to dopadne, pokud narazím na knihu, která je tak pomalá, že už to snad ani pomaleji nejde. Je to průšvih? Uvidíme!
Pojďme si na férovku říct, že letošní Vánoce s horečkami a zvracením nestály za moc. A proto to blinkání vyměníme za blikání světýlek a horečky za horkou čokoládu. Bylo by krásné, kdyby to šlo takhle snadno, že jo? No, takže my zatím kolektivně dobereme antibiotika a budeme se modlit, aby na ten moribundus konečně zabraly, a pro vás tu mám recenzi na jednu sladkou baronetku!
Venku jsou vedra. Že vám neříkám nic nového? Je takové parno, že mi mozek vypovídá spolupráci. A aby toho sluníčka nebylo málo, mám tu krásnou letně žlutou knížku s nenápadnou obálkou, kterým poslední dobou celkem propadám. Copak se pod ní ale ukrývá?
Už vím, že s autorským duem Christina Hobbs a Lauren Billings alias Christina Lauren je to jako na houpačce. Mají lepší chvilky, slabší chvilky a hodně záleží na tom, jestli chcete romantický příběh či něco pikantního, protože ony umí oboje. Máme tu tedy další kousek do sbírky a pojďme se podívat, co z toho vzešlo. Podle anotace to totiž vypadá spíš na hodně jemnou romantiku:
Název této série snad nemůže být výstižnější a trefnější. Takže Celtic Thunder (to je hudební skupina) pouštím do sluchátek a jdu si vychutnat… co to plácám? Už mám vychutnáno a navíc si při čtení hudbu nepouštím! Teď vám to jdu shrnout. Tedy ne, že bych si to nedala znovu. Zrovna Irsko (spolu se Skotskem) je můj velký sen. Z Irska jsem zatím ochutnala pouze Dublin. Byla to příjemná návštěva, ale „závislost“ na Londýnu to zdaleka netrumfovalo. O čem to tu melu? Vás zajímá kniha!
Co? Nedávám pozor při čtení anotací, a potom se stane… Od začátku! L. J. Shen má skvělou sérii Rození hříšníci (recenze na 3. díl Scandalous a 4. díl Bane). Ta je výborná pro milovnice grázlíků všech možných kategorií, ale zároveň i silných příběh, jakož i drsnější erotiky. Proto jsem se vrhla na Hru s ohněm bez rozmyslu, pouze na základě předchozích zkušeností s autorkou. Anotaci jsem zběžně prolítla, protože mi velice často vadí spoilery. Jenže tentokrát jsem pozor dávat měla!
Čekáte, že budu špačkovat? Tak ne, žádný strach. Nebudu rýpat. Jen jsem měla takovou spíše velmi praktickou a snad i zdůvodnitelnou otázku: Proč má chlapec od pasu nahoru nahatý na hlavě čepici? Máte odpověď? Sem s ní! A v mezičase šup na recenzi:
Jak si povede? Nepřátelé a milenci odcházeli s trojkou. Všechno, co chci rovněž. Takže vlastně dobrý, ne? Trojka představuje průměr, což není vůbec špatný výsledek. Ovšem nějaké zlepšení by to chtělo. Zase se nemůžeme v průměrnosti plácat nekonečně dlouho. Nějaký ten výkyv, ideálně směrem nahoru, by se mi rozhodně zamlouvat. Jdeme se na to podívat!
Van je kus chlapa, ovšem ta obálka… já chápu, že se živí coby velmi zručný a zdatný manažer lomeno řemeslník, jenže tohle mi spíš evokuje osmdesátkové porno aka „Ahoj, já jsem Helmut, instalatér, kde vám to teče?“ Ovšem jinak je krása být zpátky u důvěrně známé partičky šílenců, které jsem si zamilovala. Směle do nich!
Jakmile se něco vymyká či vybočuje, okamžitě mě to začne přitahovat. Na vlásku nemá 250 stran… nemá ani 300… dokonce ani 400, nýbrž rovnou 544! Uznejte, že to si v každém případě zaslouží pozornost. Často mám totiž pocit, že mi těch průměrných cca 300 stran nestačí. Ano, najdou se i případy, kdy je i 200 moc. Vše je relativní a to nejen v žánru erotika/romantika.
