knihovna - P. Ward: Milovaný soused

Ach, ty obálky!

Čekáte, že budu špačkovat? Tak ne, žádný strach. Nebudu rýpat. Jen jsem měla takovou spíše velmi praktickou a snad i zdůvodnitelnou otázku: Proč má chlapec od pasu nahoru nahatý na hlavě čepici? Máte odpověď? Sem s ní! A v mezičase šup na recenzi:

Když jsem dostala kopačky, poslední věc, po které bych toužila, bylo nastěhovat se vedle někoho, kdo by mi připomínal mého bývalého přítele Eleca. Damien byl žhavější verzí mého ex. Soused byl moderní umělec a navíc měl dva obrovské psy, kteří často štěkali a nenechali mě spát. Damien se mnou nechtěl mít nic společného. Alespoň jsem si to myslela, dokud jsem jednou večer neuslyšela smích, který vycházel dírou ve zdi mé ložnice. Damien poslouchal všechna má telefonická sezení s terapeutkou. Ten sexy umělec odvedle teď znal veškerá má nejhlubší tajemství a nejistoty. Dali jsme se do řeči. Dostala jsem od něj dobré tipy, jak se mám přenést přes rozchod. Stali se z nás dobří přátelé, ale Damien mi dal jasně najevo, že mezi námi nemůže být nic víc. Problém byl v tom, že už jsem se do něho zamilovala.

Abych nápadu na modela, jeho pózu a oděv nekřivdila – ta čepice má dokonce své jméno/označení – beanie a hlavní hrdina Damien ji skutečně nosí, takže ok! Nicméně s teoriemi sem, jestli vás nějaké napadají. A chválím, že obálky u nás zůstávají stejné jako v originále. I když tuším, že v tom bude mít prsty autorka, která si toto může vymínit coby podmínku. Někdy se naopak povede, že česká verze je povedenější než ta původní. Tohle je snad ještě tenčí led než prokleté anotace.

„…„Dnes ráno jsi mi řekl všechny ty věci. A pak… Hrozně jsem se bála…“

„Čeho? Že až sem dorazíš, budu mrtvej? Protože jsem ti před chvílí řekl, že tě budu milovat až do svý smrti?“

Popotáhla jsem. „Jo.“

„To by bylo dost praštěný načasování. Myslím, že bys měla přestat číst ty svý romantický pitomosti.“…“

K praktické stránce věci – 344 stran, na kterých se seznámíme s Chelsea, Damienem, dvěma rotvajlery a dalšími. Mihne se tu i Elec z knihy Milovaný nevlastní bratr. Následovat by měla kniha Jaded and Tyed – český název zatím není, kde nám bude zprostředkován příběh Jade (sestra dnešní hlavní hrdinky). Knihu o nejstarší sestře Claire jsem nikde nenašla. Možná by to mohlo být označeno jako série, ale nic takového se mi nepodařilo dohledat.

Dost tedy šťourání. Pozitivně hodnotím, že kapitoly nejsou odbyty pouhým číselným označením, ale mají i názvy. Knize to hned dodává špetku k dobru a vše působí kreativněji. Nebo ne? Příběh je nám podáván v er-formě z pohledu Chelsea. Není tady tedy taková ta eroticko-romantická klasika, kdy se nám pohledy střídají z mužského na ženský a zpět a pořád dokola. Damien nám povypráví až epilog.

Penelope Ward mám velmi ráda – ať už ji samotnou nebo ve spolupráci s Vi Keeland (kterou rovněž můžu) – je tedy nasnadě, že mohou nastat dva možné scénáře:

a)      Naprosté a nefalšované nadšení

b)      Průměr a nuda hraničící se zklamáním

„…Byl krásný klidný večer a já jsem si to užívala. Cítila jsem na sobě jejich pohledy.  Tyler byl nakonec první, kdo přerušil ticho, když pronesl: „Na ženě, která kouří doutník, je něco zatraceně sexy.“

„Vážně? Nejspíš jak na které ženě,“ vyštěkl Damien…“

Milovaný soused je nádherná ukázka slow burn romance pro milovníky právě pomalých a pozvolných zrodů lásky a budování vztahu, který začne (bez ohledu na důvody) spíše přátelstvím a pokračuje, dokud nepřekročí v lásku jako trám. Nejde tedy o nic pro fandy rychle do postele a šu*áme jako králíci až do závěrečné tečky. Ne, tady je erotika okrajově, až hodně za polovinou a navíc nehraje prim. Jde o příjemně vystavěný příběh, kdy si sice říkáte, že už je to trošku moc slow i na váš vkus, přestože to máte rádi a máte přesně na něco takového chuť, ale ono se vám to pomalé tempo vyplatí.

Nic vám neuteče. Tenhle sladký cukrkandlík se vydařil. Nemám jedinou smysluplnou výtku. Snad jen, že vás ničím nepřekvapí. Tohle už tu bylo a mockrát. Je to tedy něčím šokující? Ne. Je to čtivé? V každém směru. Sázka na jistotu. Fanouškům Penelope Ward a jejího stylu udělá radost, odpůrce utvrdí v jejich averzi. Já si spokojeně četla, necukalo mi oko a neměla jsem chuť hlasitě klít. Laťka zůstala tak vysoko, jak byla. Možná se jen maličko zachvěla, že už by to chtělo něco peprnějšího a originálnějšího. Třeba příště – nepřestávám věřit!

Rok vydání: 2021 (rok vydání originálu 2016)

Počet stran: 344

Překlad:  Ivana Dresia (poznámka – pokud máte oblíbeného překladatele či překladatelku, na webových stránkách Baronetu máte možnost snadno a rychle si zobrazit knihy právě podle tohoto kriteria!)

Protože horlivě podporuji nakupování knih přímo u vydavatelů, tady máte odkaz na eshop Baronetu, kde můžete pořídit jak ebook, tak klasickou knihu za výhodnější cenu!