Recenze - D. Ashcroft: Vánoce na skotském hradě

Vánoce v únoru?

A proč vlastně ne! Naopak to vidím jako možnost víc si ono svátečně zimní kouzlo vychutnat a připomenout, když na nás všechno padá. A také proto, že si vánoční čtení ráda naordinuji klidně i v létě. Proč? Protože v listopadu a prosinci jsme většinou všichni přesycení a zahlceni cíleným marketingem, který do nás vé svátky valí už od září. Proto se nebraňte a nechte se pohladit milou zimně vánoční feel good romancí!

Jednoho dne Belle v chumelenici podklouzne kolo a ona narazí do stařičké paní a zraní jí kotník. Když zjistí, že Edina na nedalekém hradě žije úplně sama, rozhodne se k ní nastěhovat a postarat se o ni, dokud se neuzdraví, a připravit jí nezapomenutelné Vánoce. Jakmile se právník Jack dozví, že u jeho babičky bydlí cizí člověk, hned se za ní rozjede. Belle je mu od začátku podezřelá a on jí také. Vzájemně se sledují a dumají, co má ten druhý za lubem. Jenže i přes oboustrannou nevraživost je to k sobě neodolatelně přitahuje…

Ano, já vím, zase jsem si prakticky vyspoilerovala recenzi již v úvodu. Jsem to ale ostuda. Půjdu se nad sebou do kouta hluboce zamyslet! Tak to však dopadá, když mě kniha nadchne, uspokojí a dá mi přesně to, co od ní očekávám. Vánoce na skotském hradě jsou dokonalým zástupcem do šuplíčku feel good romancí.

Je velká pravděpodobnost, že pokud se vám líbí a máte rádi knihy od Julie Caplin, Donna Ashcroft bude přesně váš šálek čaje. Stejně tak, jestliže vám u Julie Caplin vadí přehršel popisů a detailů ohledně jídla a pití, Donna Ashcroft na to jde trochu jinak. Ta popisuje hojně především pocity, atmosféru, ale v občerstvení se tolik nenimrá.

Co se romantiky týče, ta je opravdu jemná, lehká, sladká a přirozená. Jde-li o erotiku, Vánoce na skotském hradě jí obsahují jen úplně maličkou špetičku v jedné chvíli, kdy mi to navíc přišlo vhodně zvolené i načasované. Vztah hlavních hrdinů je velmi pozvolný, nakousnou se i vážnější témata zejména v otázce rodinných vztahů a problémů s důvěrou.

"Rozumím," zamumlal Jack a znovu se podivil, co to dělá. Ubírá se stejnou cestou jako jeho táta? Pokouší se zastrčit kulatý kolík do čtvercové dírky v domnění, že v ní bude držet, když  se bude hodně snažit nebo najde kladívko správné váhy a rozměru.

Čtení krásně ubíhalo a já jsem neuvěřitelně ráda, že se Donna Ashcroft vyhnula některým už prakticky ustáleným romantickým klišé – ne, nebudu je jmenovat, to by byl spoiler – jednoduše nejela na sílu a držela se uvěřitelnosti. 288 stran uteče jedna radost a dojmy po přečtení jsou neuvěřitelně pozitivní.

Přemýšlím, zda bych našla nějaké negativum, jenže mě nic nenapadá. Jistě, nejde o nic světoborně nečekaného nebo úchvatně překvapivého. Tady dostáváme přesně to, co chceme: slow burn romantické čtení s nádechem zimy, Vánoc, síly přátelství se sladkou příchutí. A praštěného osla k tomu! Protože nejde o jedinou knihu od Donny Ashcroft, pevně věřím, že vyjde něco dalšího. Čichám, čichám potenciál. A taky by mě třeba zajímal příběh Kenzy!

Vydalo nakladatelství Cosmopolis 20. 10. 2023