24.Štědrý den podle Severuse Snapea

Přeji vám všem příjemné prožití vánočních svátků. Bylo mi ctí dělat vám společnost prostřednictvím této adventní povídky. Těším se na vás příští rok,

vaše Vendi (a Severus, i když o tom ještě neví :D)

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

24.12.2013 – Štědrý den podle Severuse Snapea

Ráno začal snídaní do postele. Křupavé tousty s jahodovou marmeládou, horká černá káva a koblížek s nugátovou náplní… respektive dva. Byl typ muže, kterému udělá radost pořádný kus masa, ale dnes ne. Ke Štědrému dni prostě a jednoduše patřilo sladké a hříšně dobré. Dojedl, vstal a napustil si horkou vanu. Nebyl zženštilý, přesto si dopřál voňavou a bohatou pěnu… Ptáte se na vůni? Jsme v kouzelném světě… Měnila se… začala jako vanilková, přešla v relaxační a uvolňující levandulovou a skončila jako jeho oblíbený parfém vlastní výroby. Jeho složení střežil jako oko v hlavě. Mám-li ji přiblížit, představte si neodolatelnou směs bylin, která vás hladí a dráždí zároveň. Takový ten typ, který si dokážete vybavit i po letech. Ani silná, ani slabá, v žádném případě vlezlá, a přesto nezapomenutelná a nezaměnitelná. Lektvarista přece nemůže vonět jinak.

Ve skříni na něj tentokrát nečekalo žádné překvapení. Protože se chystal na delší procházku, teple se oblékl. Ano, mohl použít zahřívací kouzlo, jenže jemu se nechtělo. Neptejte se mne proč, prostě to tak bylo. Došel na hranice bradavických pozemků, odkud se smělo přemisťovat a zmizel, aby se o necelou vteřinu později objevil v jednom tichém zákoutí parku vedle Eiffelovy věže. Než mi položíte velice frekventovanou dětskou otázku začínající na pé, čtěte raději dál, však se odpověď brzy dozvíte.

Za nic na světě nehodlal tento den trávit v Bradavicích, aby poskytl Albusovi možnost ušít na něj nějakou další boudu. Nebo Hagridovi, případně Minervě a v nejhorším případě, Merlin chraň, Sybille, která ho už tři večery zvala na cherry. Ani nechtěl být zavřený v laboratoři. Rozhodl se tento den strávit… výjimečně… nesnapeovsky, ale přesto příjemně.

Že to nejde? Ale no tak, mluvíme tu o Severusi Snapeovi – všechno jde!

Kdyby zamýšlel jít se podívat nahoru na věž, pak by se ukázal jako špatný stratég. V tento den mělo podobný nápad velké množství lidí, kteří zatoužili po výhledu. Provozní doba byla sice omezená, ale ani to je neodradilo. Severus se jen chtěl projít pod věží, protože víc než pohled zhora na okolní světse mu líbil pohled na konstrukci samotnou. Proplétal se mezi davy, odmítal vlezlé obchodníky se suvenýry a zamířil k malé kavárničce nedaleko. Užíval si klid a anonymitu. Nevadilo mu půl dne procházet ulicemi Paříže, nasávat vůně, ochutnávat… tu kus sýra… slaný preclík… sladký bochánek… jen zmrzlině odolal, zábly ho ruce, přesto si je nezahřál kouzlem.

Na pátou hodinu měl rezervaci v luxusní restauraci, jejíž název nedokážu napsat, natož vyslovit. Musel se kvůli tomu přemístit do Bradavic, aby se takzvaně hodil do gala, ale naštěstí se mu nikdo nepřipletl do cesty a nezhatil jeho záměry. A tak teď seděl u stolu v kalhotách, černé košili s tmavě zelenou kravatou a saku. Objednal si speciální vánoční francouzskou polévku a potom Canard a l´orange. Vychutnával si jednotlivá sousta, upíjel červené víno a byl rád, že svůj nápad na tento den nezamítl. Možná z toho udělá tradici. Svou vlastní, soukromou. O dvě hodiny později, najedený a spokojený zaplatil a chystal se k odchodu, když si všiml sympatické brunety, která seděla u stolu jen kousek od něj. Usmála se na něj a on jí tu malou pozornost oplatil. Na malý okamžik zaváhal, zda není na návrat domů ještě brzy…