Advent 2014 - 24 darů pro Severuse Snapea – úvodní slovo

Zajisté si lámete hlavu s tím, cože vlastně znamená 24 darů pro Severuse Snapea. Inu, vánoční svátky se kvapem blíží (zcela záměrně ignoruji zděšení ve vašich očích, jakož i poznámky na adresu mé příčetnosti, neboť čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy… jak správně vystihl Božský Kája) a spolu s tím se blíží i možnost vytvořit pro vás adventní minipovídku. Předloni trápila Hermiona Severuse společenskými hrami*, vloni převzalo štafetu ministerstvo, když na celý týden zakázalo kouzlení a letos přebereme štafetu my všechny společně (pardon, ale pánů se tu skutečně moc nevyskytuje).  Oč půjde, jak to začalo a kdo za to může? O tom vám teď povypráví Claire J

(* adventní záležitost roku 2012 se v brzké době přesune z původního blogu na tento, aby byla dílka pohromadě - poběží 1x týdně :))

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla a dárečky staženy z openclipart.

POZOR, POZOR – ČTĚTE, ČTĚTE

„Brej večír, pane řediteli, vodpusťte, že du tak pozdě, ale cestou z Prasinek jsem drobátko zabloudil.“

„Oh, nic se neděje, milý Hagride, já mám času dost,“ poznamenal trošinku rozespale portrét muže ve zdobném rámu a pohlédl na mírně rozevlátého hromotluka přes brýle sklouzlé na špičce nosu.

„A co ste vlastně potřeboval, pane?“ zajímal se s mírným zpožděním Hagrid. „Víte, že dicinky rád pomůžu.“

„Jistě, Hagride, jistě, to já moc dobře vím… a proto jsem tě po dlouhém přemýšlení vybral jako ideálního kandidáta ke splnění mého úkolu.“

Poloobr se zvědavě naklonil k obrazu, napětím ani nedýchal. Albus Brumbál se vlídně pousmál a pokračoval. „Víš, Hagride, jako obraz si už mnoho radosti neužiju a přesto bych si rád občas dopřál nějaké to potěšení…“

Hagrid taktně nekomentoval ruku, která jakoby bezděky zabloudila k misce ostře žlutých cukrlátek a štědře si nabrala… vyčkával, jakým důležitým úkolem bude tentokrát pověřen a v duchu se dmul pýchou.

„Pomaličku se nám blíží nejkrásnější období v roce,“ pronesl mírně zasněně a notně nezřetelně (uff, že by těch bonbónů bylo moc najednou?) bývalý bradavický ředitel. „Už se nemohu dívat na to, jak je každý rok opomíjený tak významný a ušlechtilý člen zdejšího profesorského sboru… a proto jsem se rozhodl, že letos bezpodmínečně musí dostat Severus Snape nejméně 24 vánočních dárků. Prvním prosincem počínaje, každý den alespoň jeden,“ odtajnil konečně Brumbál svůj nápad. „Ale protože sám nemohu nic, rozhodl jsem se, že to za mne zařídíš ve vší tajnosti ty. Máš mou plnou důvěru, Hagride, a věřím, že mne nezklameš.“

„Samosebou, že to pro vás udělám, pane, a s největším potěšením,“ souhlasil bradavický šafář nadšeně, snad až moc nadšeně a moc rychle – nejspíš byla na vině novinka na Rosmertině nápojovém lístku... . Vícestupňový ležák odkudsi ze střední Evropy – chutnal náramně a pil se skoro sám. Pod vlivem jeho blahodárných účinků se splnění úkolu jevilo jako ta nejsnadnější věc na světě.

♠*♠*♠*♠*♠*♠

Za pár hodin ovšem účinky vyprchaly a spolu s vystřízlivěním se dostavilo reálné zhodnocení obtížnosti…

Několik dní chodil šafář po pozemcích jak tělo bez duše, pak začal nenápadně obcházet jednotlivé profesory, přičemž si dával bedlivý pozor, aby se v blízkosti nevyskytoval ten, jenž vládne království lektvarů… ale podle stále zachmuřenějšího výrazu mu zřejmě nikdo z nich nebyl schopen pomoci.

A po jakési drobné slovní potyčce v Zapovězeném lese stál zhruba po třech týdnech tam, kde jeho trápení započalo… v ředitelně před portrétem Albuse Brumbála.

„Vodpusťte, že votravuju, pane řediteli,“ začal zkroušeně, „ ale mám takovej malinkatej problém.

Na mou duši, že se mi nedaří vymyslet ani jeden pitomej dárek, ani jeden jedinej,“ vyhrknul rozčileně a přešel tak zdárně ihned k podstatě problému. „A štyryadvacet? Kde bych pobral takovejch nápadů? Já vim, já vim, asi mi řeknete, že sem se měl s někym poradit,“ drmolil dál a zcela ignoroval Brumbálovo nadechnutí k odpovědi. „Ale věřte mi, to sem už udělal… byl sem úplně za každym profesorem a profesorkou na hradě, dokonce i za Filchem, vyzpovídal jsem duchy i Protivu… Většina mi řekla, že je nic nenapadá, a ti, co je něco napadlo…. tak to by zase asi nešlo,“ mávnul pohrdavě nad nepoužitelnými nápady rukou. „Pak sem to chtěl zkusit u Harryho… ten chlapec má zlatý srdce, víte, a profesora má vopravdu rád, i když to šikovně skrejvá… chci říct, že z toho, jak se k profesorovi chová, by to jeden nepoznal…“

Brumbál se v té odbočce začínal trochu ztrácet, a tak se pokusil vrátit téma rozhovoru k dárkům, jakkoliv ho právě vyslechnuté informace zaujaly. Nu, určitě ještě bude příležitost Hagrida ohledně toho vyzpovídat…

„No, a jak to dopadlo? Pomohl? Chci říci, napadlo pana Pottera něco vhodného?“

„Noo, já sem si asi vybral blbou chvíli…,“ připustil Hagrid kajícně, „sem si nevšim, že s nim sou Ron a Hermiona…“

„Ale slečna Grangerová je velmi chytrá dívka,“ nadhodil Brumbál, „ta neměla nějaký šikovný nápad?“

Hagrid se jaksi podivně zašklebil a pak vybuchnul. „Prej knihu… KNIHU… Merlinova noho, dyť profesor jich má asi milion, myslíte, že je ňáká, kerou eště nečet?“

„A pan Potter? Nebo pan Weasley?“

„Harryho nenapadlo nic,“ špitnul Hagrid poraženecky. „ A Ron dokonce řek, že by se rači muchloval s třaskavým skvorejšem, než vymýšlel dárek pro toho umaštěnýho mizeru… hodně mě to překvapilo, pane, to jako jo… v životě by mě nenapadlo, že ten kluk zrzavá má tak rád zvířátka,“ rozněžnil se.

„Nu, myslel jsi to dobře, Hagride, ale obávám se, že budeš muset hledat poradce dál. Jsem nějak zesláblý, potřebuji se prospat,“ ignoroval úpěnlivý Hagridův pohled. Ano, přál si, aby Severus Snape dostal letos dárky… byl to jeho nápad a pochopitelně skvělý… ale aby je musel i vymýšlet? Od čeho by byl úctyhodný kmet, kdyby musel všechno udělat sám?

♠*♠*♠*♠*♠*♠

První páteční listopadové poledne zastihlo Hagrida v Prasinkách v bojové náladě… nebo to tak alespoň na první pohled vypadalo… Včera večer ho cosi napadlo, a tak teď přibíjel mohutnými údery na dveře Tří košťat obrovský pergamen. Zvědaví kolemjdoucí se mohli dočíst toto:

Zdravíčko, sousedi, menuju se Hagrid a většina z vás mě dobře zná. Víte, že sem šafářem v Bradavicích a dycky sem rád a vochotně pomoh každýmu, kdo byl potřebnej. A teď bych potřeboval drobátko píchnout já vod vás. Musim vymyslet 24 dárků pro jednoho profesora, kerej není zrovna moc voblíbenej, ale ty dárky na to nesměj poukazovat… navopak, maj mu jako udělat radost, potěšit ho, aby byl k vostatnim drobátko milejší. Tak dyby někoho z vás něco šikovnýho napadlo, nechejte mi vzkaz u madam  Rosmerty… nejlepší nápady vodměnim pintou ležáku nebo něčeho ostřejšího dle vlastního výběru…

A jak se tak v kouzelnickém světě občas příhodně stávají zázraky, otevřela se díra v časoprostoru, a Hagridovo umělecké dílo mohli na pár prchavých okamžiků zahlédnout i mudlové, dokonce i ve vzdálených zemích…

Tak honem, honem, přece si nenecháte ujít možnost stát se součástí tak úžasného plánu… rychle brka a pergameny, než zapomenete zadání… No dobře, ti z vás, co musí být za každou cenu in, si mohou zapnout tablety či notebooky. Snad nenecháte toho laskavého dobráka ve štychu – bez pomoci si sám neporadí. A riskovat případný hněv vrchního hlavouna a nejvyššího divotvůrce bylo taky mohlo být nebezpečné….

A kam s vašimi nápady? Máte dvě možností:

1. jako komentář pod tento článeček

2. vlevo máte možnost nechat v zeleném okénku vzkazík bez nutnosti registrace, zadávání mailu či jiných údajů 

Necháme to čistě na vás a moc se těšíme na vaše podněty a nápady a doufáme, že i vám se potom bude líbit následné zpracování

Vaše Vendi a Claire ☺