Střípek druhý

Po prvním dni plném stresu a nevyplněných očekávání na nás čekala neděle. Co myslíte, byla k nám přívětivější? :)

Inu, jak se to vezme. Původně byla v plánu celodenní návštěva v Brightonu, jenže... cestou tam i zpět bychom musely třikrát přestupovat... sobotní zkušenost nás natolik odradila, že jsme raději zvolily jinou variantu a sice - Greenwich.

Během celého pobytu se nám osvědčila jedna věc - přivstat si! Proč? Protože nikde nebyl nikdo, bus nemusel stavět na každé zastávce, metro nebylo narvané a fronty? Minimální! A tak jsme se mohly svést DLR... v čem je specifická? Docklands Light Railway je BEZOBSLUŽNÁ část londýnské městské hromadné dopravy...

Dovezla nás do Greenwiche. Sice jsme neplánovaně vystoupily o zastávku dřív, ale zase tak daleko to nebylo.  A na fotečce už vidíte, proč se vyplatilo vyrazit dříve... nikde nikdo! Protože nejhorší, co vás může při focení potkat, vyjma počasí, jsou japonci! Ty nepřeperete! :D Na co se to díváte? Na Námořní museum :)

Celkem nás zarazilo, že všude bylo namrznuto. Předpověď nic takového na celou dobu našeho pobytu nehlásala, ale jestli je na tom BBC stejně jako naši meteorologové, tak se nelze ničemu divit :) 

Sluníčko právě vycházelo a nás čekala cesta parkem k Royal Observatory, která - světě div se - stojí na kopci. Dám vám sem fotku, která ani trochu nezachycuje skutečnost. Ten kopec totiž takhle zprostředkovaně vypadá dost mírumilovně. Jenže nebyl! Ve skutečnosti je o dost strmější, klouzavější a zákeřnější!

Nahoře se nám nabízel krásný a jedinečný výhled... modré nebe... sluníčko... od stánku voněla káva... podařilo se fotoaparátem přiblížit jednu pro nás velice specifickou budovu... znáte film Gambit? Ne? Pak vám to pranic neřekne. Ale pokud ano a spojíte si to s naší "oblibou" AR, musíte mít zákonitě jasno... nebo taky ne a my jsme tím pádem za cvoky :D

Počkaly jsme, až observatoř otevře, zaplatily sedm liber vstupné, ačkoliv internet hlásal, že je vstup zdarma - tak zřejmě není... a mohly se vydat k našemu vytyčenému cíli. Co na tom, že v původním plánu byl až na pondělí nebo čtvrtek :) Nultý poledník, chápejte - vede mi mezi nohama nultý poledník! Kdo tohle může říct? :D

Pořídily jsme fotodokumentaci a mohly se dál courat různými místnostmi a zákoutími, které byly věnovány jedinému tématu... Time... Čas... 

Byl zde i prostor pro zanechání vzkazu nebo zhodnocení expozice, jenže jaksi chyběly nejen papíry, ale i propisky. Wixie zachytila jeden velice zajímavý detail... a podotýkám, i když mi to stejně nebudete věřit, že my v tom prsty nemáme!

Dalekohledy, hvězdohledy, hodinky, hodiny, budíky, přesýpací hodiny, atomové hodiny, kapesní hodinky, mapy... prostě pohled na čas v průřezu staletími byl zajímavý, o tom žádná... člověku vnukl zamyšlení nad vlastním využitím času... polemizovat se mi tu ovšem skutečně nechce, na to by byla vhodnější jiná rubrika :D Ale jedno zamyšlení pro vás mám. Při prohlídce jsme narazily na jeden... stolek... nebyla u něj cedulka... takže vyvstává otázka: K čemu sloužil? Osobně mám slabost pro misky podobného vzhledu, a proto se mi ten stoleček velmi, ale velmi zamlouvá :)

Kdo mě zná, tak ví, že nejsem zrovna modelkovský typ - nenarážím na postavu, která je jaká je, nýbrž na postoj k pozicím před fotoaparátem. Nemám to ráda... Jenže je třeba pořídit důkaz o mé přítomnosti tam či onam, tudíž a proto občas jsem se musela překonat, aby bylo historicky doloženo, že jsem tam skutečně byla a nejedná se pouze o fotografie stažené z internetu :)

Pro dnešek se loučíme. Příště si ukážeme, kam směřovaly naše kroky dále a jak dovolená pokračovala. Na viděnou za týden se těší

vaše Vendi.