Máte právo - úvodní slovo

Řeknu vám, tato povídka mi dala zabrat. První kapitola vznikla u příležitosti narozenin jedné úžasné osůbky a byla zveřejněna 7.11.2012. O rok později přišla za stejným účelem kapitola druhá, a potom dostaly přednost jiné projekty. Ovšem cíl dokončit povídku zůstal stále. Na starém blogu jednu dobu probíhala výzva, ve které komentující čtenářky dávaly dohromady, nač má člověk podle nich právo, bylo vybráno 24 bodů (pro každou kapitolu dva) a na jejich základě postaveny kapitoly. 

K dnešnímu dni zbývá dopsat pouze epilog a povídka bude kompletní... nemůže startovat nikdy jindy než tuto neděli. Těším se s vámi u ní na viděnou.

Věnováno Nadin

Betace: Claire

Rating: není

Párování: LM/HG

Počet kapitol: 13

Vyjádření autorky: Lucius Malfoy nestojí o dobročinnost, ani o dobré skutky. Jak se vyrovná s tím, že na jeho straně stojí mudlovská šmejdka? Vydrží roční podmínku? Může se někdo jako on změnit? U minulé Lumionky My Weasley Lady mi bylo občas naznačováno, že Lucius není dost svůj, že změkl. Nyní máte možnost zjistit, jak jsem si tuto skutečnost vzala k srdci a zda jsem se polepšila. Ať se vám povídka líbí ☺

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

"O žádnou pomoc nestojím," vrčel vztekle Lucius Malfoy a snažil se najít vyhovující pozici na naprosto nepohodlné židli.

"Nejsem tady ze své vůle, váš syn požádal Starostolec o nový proces, byla jsem vám přidělena jako váš obhájce," zareagovala naštvaně Hermiona. Toužila po velké spoustě věcí, ale návštěva Azkabanu mezi ně rozhodně nepatřila. Pohled na bledého, vyhublého klienta jí ani trochu nepomáhal. A fakt, že se jednalo o Luciuse Malfoye, ji také zrovna dvakrát netěšil. Na jeho bydliště neměla nejlepší vzpomínky. Sice se na jejím mučení osobně nepodílel, ale přihlížel.

"Copak, že si syn vzpomněl?" odsekl Lucius. Pět let, pět dlouhých příšerných let po něm ani pes neštěkl a najednou se má zbláznit, protože mu sem pošlou mudlovskou šmejdku a vše má začít znovu?

"Máte právo proces odmítnout. Hodláte-li tady strávit zbytek života, určitě vám nebudu stát v cestě," prohlásila a chystala se k odchodu.

"Vždy se vzdáváte tak rychle?" zeptal se jí ironicky.

"Já nejsem ten, kdo to vzdal," vrátila mu jeho vlastní útok.

"Na co mám tedy ještě právo?" nerad musel přiznat, že ho svou bojovností zaskočila.

"V první řadě máte právo na obhájce, musí být ale vybrán ministerstvem, aby byla zajištěna jeho nestrannost, proto jsem tu ostatně já. Můžete se sám rozhodnout, zda chcete vypovídat ve svůj prospěch. Upřímně bych vám to doporučovala. Pokud je vám znám někdo, kdo by mohl před Starostolcem vypovídat ve váš prospěch, bylo by velice moudré mi jeho jméno sdělit," na chvíli svůj monolog přerušila a Lucius toho využil.

"Nejsem si příliš jist vaší nestranností," obořil se na ni arogantně.

"Ujišťuji vás, že nemám nejmenší důvod chovat se vůči vám zaujatě," bránila se.

"Opravdu? Události na Malfoy Manor vás nechávají chladnou?"

"Šest let je dlouhá doba, minulost má člověka posílit. Nemám potřebu se tím užírat. Vrátíme se k původnímu tématu. Máte právo na nové oblečení, které vám bude poskytnuto v den konání prvního slyšení na ministerstvu. Stejně tak vám bude umožněno setkat se krátce před tím se svou rodinou," pokračovala nezaujatě dál.

"Nemyslím si, že by má rodina stála o setkání se mnou," skočil jí do řeči.

"Draco by mluvil jinak, proč by vynaložil tolik síly na vaše osvobození?" namítla Hermiona.

"Nejspíš mu došly peníze nebo si neví rady s majetkem," přemýšlel nahlas Lucius.

"Trocha optimismu by vás nezabila," odsekla sarkasticky.

Lucius prudce vstal, až se jeho židle svalila.

"Trocha optimismu? Pět let, den za dnem, hodinu za hodinou sedím mezi čtyřmi kamennými zdmi na ledové podlaze. Bez přikrývky, bez světla. Slyším své vlastní myšlenky, řev, zoufalství ze všech stran. Cítím chlad a hlad mozkomorů, kteří lítají tam nahoře a vy mi tu chcete vykládat něco o optimismu?" syčel naštvaně. Během své řeči, ze které ji mrazilo, přešel až k ní. Probodával ji svýma očima, ve kterých se dala číst nenávist, ale i strach. A on se opravdu bál. Dávala mu naději, a to bylo to nejhorší. Dokázal se s tím vším vyrovnat. V koutku své duše dokonce chápal, že si to svým způsobem zaslouží. Ale ona tu teď stála a nabízela mu východisko. Zároveň, pokud by neuspěl, začal by znovu od samého začátku. Viděl světlo na konci tunelu a nevěděl, jestli touží za ním jít.

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI

"Luciusi Malfoyi, povstaňte. Starostolec po vyslechnutí všech svědectví shledal, že jste během vašeho pobytu v Azkabanu pochopil, co jste svým chováním způsobil. Rozhodli jsme se tedy pro vaše podmínečné propuštění. Podmínky, které musíte po dobu jednoho roku dodržovat jsou následující: každých čtrnáct dní se budete hlásit u své obhájkyně, která bude dohlížet na vaše opětovné začlenění do společnosti. Bude vám vrácena hůlka, ale smíte ji použít pouze pro běžná kouzla, jejichž seznam vám bude poskytnut. Pokud toto nedodržíte, hůlka vám bude odebrána bez možnosti jejího navrácení do doby skončení podmínky. Nesmíte opustit území Velké Británie, pro tento účel vám byl přidělen hlídáček. Budete-li přistižen za hranicemi naší země, čeká vás eskort rovnou do Azkabanu. Rovněž si musíte najít zaměstnání v mudlovském světě," dokončil Kingsley čtení rozhodnutí Starostolce, poděkoval přítomným a slyšení ukončil.

Nevěřil tomu, byl volný, mohl se vrátit. Opět vidět modré nebe, svůj dům, svou ženu, syna… i když… Narcissa se nezúčastnila ani jednoho ze tří slyšení. Draco byl přítomen na všech. Před každým z nich za ním přišel, a i když mlčeli, jeho přítomnost Luciuse potěšila a povzbudila.

"Gratuluji," vyrušila ho Hermiona z dalších úvah.

"K čemu?" odpověděl nechápavě.

"Jste volný, stačí jeden rok vzorného chování a my dva už se v životě nemusíme potkat," usmála se na něj škodolibě.

"Úžasná vyhlídka," vrátil jí její ironii. Poprvé si ji pořádně prohlédl. Měla na sobě kvalitní tmavě šedý kostýmek šitý na míru. Zdůrazňoval její štíhlý pas, sexy zadeček a proklatě dlouhé nohy. Lucius zoufale zatoužil se jí dotknout. Dlouhá doba bez fyzického kontaktu se na muži podepíše.

"Otče, můžeme jít," přerušil tentokrát jeho úvahy Draco.

"My dva se uvidíme v pondělí v mé londýnské kanceláři, pošlu vám sovu," rozloučila se Hermiona a zanechala je o samotě.

A v té chvíli se Lucius rozhodl, že i kdyby to měla být poslední věc, kterou ve svém životě udělá, ona bude jeho…